Tragédií této společnosti je, že odmítá hodnotit minulost. Lež se stala vůdčí ideou ukradené revoluce. Dobře organizovaná skupina uzurpátorů moci se rozhodla "vyrovnat se s vlastní minulostí" podvodem: označila celou etapu státní existence za zločinnou. Velmi obratně se tak vyhnula hodnocení podílu vlastní odpovědnosti na dění v minulém systému. Zjednodušila problém na "nezpochybnitelnou a jasnou vinu komunistů".

Co víc: v rozporu se zdravým rozumem a logikou věci se pokusila postavit komunismus na roveň fašismu a nacismu. Protože chybí jakékoliv věcné a objektivní hodnocení minulosti, je vědomí společnosti záměrně účelově deformováno nejrůznějšími "kauzami" minulosti.

Skuteční exponenti lumpáren (to jest ochotní přisluhovači někdejšího režimu) se jako zázrakem proměnili v nejnesmiřitelnější kritiky komunismu. Bezcharakterní quislingové se nestydí tvrdit, že členy KSČ nebyli z přesvědčení, ale proto, aby mohli zastávat určité funkce -- zaslouží si tedy nejvýš pohrdání.

Držitelé vysokoškolských titulů (a samozřejmě příjemně teplých místeček) z oné doby blekotají o překot o nespravedlivosti systému, který slušným lidem nedal možnost ani studovat, ani slušně žít. Zmatení -cátníci, kteří o minulosti vědí nejvýš z Pelíšků, Šakalích let, Hrdého Budžese nebo z projevů některých rádobypolitiků se předstihují v co nejbrutálnějším hanobení komunistů, doufajíce, že tím získají ostruhy pro svoji budoucí kariéru.

Je to velmi smutná skutečnost. Je to ovšem také velmi nebezpeční hra: otevírá cestu k nenávisti, zlobě a jako každý fundamentalismus k terorizmu.

Měli bychom vzít rozum do hrsti a přemýšlet. Doufám, že nebudu podezírán z obdivu ke komunismu. Užil jsem si v té době svoje. Nejen já, ale celá moje rodina. Určitě víc, než mnozí současní bojovníci za demokracii. Přesto musím tvrdě odsoudit tvrzení, že komunismus=fašismus, že doba, ve které náš stát zaujímal ve světě jak politicky a ekonomicky, ale také kulturně velmi respektované místo, byla dobou temna a zla. Je to totiž velmi nemravná účelová lež, ze které nemůže vzejít nic dobrého. Je to přesně stejná politika, kterou tak ochotně velkohubě soudíme. Je to cesta daleko od ideálu demokracie.

Teroristický útok na člověka jiného přesvědčení je důsledkem této nemravné politiky.