Státní maturity po česku

O zavedení společné části maturitní zkoušky se uvažuje již řadu let. Možná si učitelé středních škol ještě vzpomenou na širokou diskuzi nad prvními katalogy cílových požadavků k maturitě. Zejména mezi češtináři došlo k velmi živé výměně názorů, protože se rozhodovali mezi třemi variantami. Podle mě byla nakonec vybrána varianta nejhorší. Důležité ovšem je, že byla zvolena na základě široké demokratické diskuze. Současná podoba katalogů je ale naprosto odlišná od této původní verze a žádná diskuze k nim neproběhla. Byly nařízeny shora podobně jako kurikulární reforma a rámcové vzdělávací programy.

Názor všech účastníků vzdělávání, tedy učitelů, rodičů i žáků, úředníky z ministerstva školství zřejmě vůbec nezajímá. Tuto tendenci můžeme v posledních letech zaznamenat u řady rozhodovacích procesů. Úředníci opanovali demokracii a okrádají lidi o svobodu i zodpovědnost. Výsledkem je koncepce, která diskriminuje velkou část studentů, ohrožuje určité typy škol, a je dokonce v rozporu se zákonem.

Základním problémem testů je skutečnost, že mohou zjišťovat jen některé aspekty vzdělávání. Většinou se zaměřují na věci nejméně podstatné. Učitelé mohou tyto nedostatky kompenzovat jinými formami hodnocení, což ale státní maturita neumožňuje. Všichni maturanti dostanou stejné testy. Na první pohled to vypadá spravedlivě, ale při podrobnějším prozkoumání zjistíme, že je velká část studentů diskriminována. Například tím, že na středních odborných školách bývá menší hodinová dotace pro český jazyk a literaturu, než je tomu na gymnáziích, a to až poloviční. Na středních odborných školách také působí mnohem více nekvalifikovaných učitelů cizích jazyků. Studenti gymnázií procházejí při přijímacím řízení mnohem přísnějším výběrem, než studenti středních odborných škol. Nejlepší učitelé zde tedy učí nejlepší studenty, není tedy divu, že mají nejlepší absolventy... Skutečně můžeme dát různým žákům s tak zásadně odlišnými podmínkami vzdělávání unifikovaný test? Jsem přesvědčen, že nikoliv! Dalším problémem je spěch, se kterým se státní maturity zavádějí. Již v roce 2008 by podle nich měli maturovat první studenti. Učitelé ani žáci tak nemají dostatek času, aby se na novou podobu maturitní zkoušky připravili. Studentům se mění podmínky studia za pochodu, což je přinejmenším nekorektní. Budou tak znevýhodněni proti pozdějším maturantům, kteří budou vědět od prvního ročníku, jak budou státní maturity vypadat. Učitelé je budou moci připravovat na novou podobu maturity celé čtyři roky, nikoliv pouze dva roky, jako první státní maturanty. Maturita je přitom velmi důležitou zkouškou, která rozhoduje o žákově budoucnosti. Co když ji nesloží jenom proto, že měl na přípravu málo času, měl nekvalifikované učitele a nízkou hodinovou dotaci daného předmětu? Zpětně příslušnou hodinovou dotaci předmětu ředitel těžko posílí...

K těmto principiálním problémům přistupuje několik dalších. Například CERMAT není schopen vyprodukovat kvalitní testy, jak ukazují maturity nanečisto. Loni se v nich objevila řada špatně položených otázek z dějepisu, a přestože na ně učitelé včas upozornili, byly tyto otázky zahrnuty do celkového skóre ve verzích s chybnými odpověďmi. Letos byly testy dokonce zpolitizovány. Objevila se v nich otázka na program ČSSD, přestože školský zákon přímo zakazuje politickou agitaci na školách. V jiné zemi by po takové sérii excesů odstoupil příslušný ministr školství (stalo se to před několika lety ve Velké Británii). Petra Buzková se zřejmě rozhodla těch pár měsíců do voleb nějak doklepat, stejně jako to činila celé čtyři roky...

Posledním problém, na který bych rád upozornil, přináší následující citace z nových katalogů požadavků k maturitní zkoušce:

Výchozím podkladem jsou stávající platné pedagogické dokumenty [...] Zároveň byla při zpracování katalogu velmi významnou měrou zohledněna skutečnost, že na některých středních školách již jsou ověřovány rámcové vzdělávací programy. Do znění katalogu jsou rovněž promítnuty změny vyvolané vývojem příslušných vědních oborů.

Co to ve skutečnosti znamená? Katalogy požadavků k maturitní zkoušce vznikly na základě neplatných učebních dokumentů! Zohledňují totiž rámcové vzdělávací programy, které pro střední odborné školy a gymnázia teprve vznikají! Tyto rámcové vzdělávací programy dosud nemají konečnou podobu. Jejich ověřování se navíc týká pouze několika desítek pilotních škol! Jak se může u státních maturit zkoušet něco, co se nevyučuje ani nemá vyučovat? To už je opravdový Kocourkov, jehož občany jsme se z donucení stali...

Doufám, že všichni učitelé i žáci středních škol proti současné podobě státních maturit razantně vystoupí a hlasitě ji odmítnou! V opačném případě se musejí připravit na všechny negativní dopady pro vzdělávání jako celek i jeho jednotlivé účastníky. Asi nejefektivnější cestou by bylo, kdyby proti katalogům vznesla protest občanská sdružení, která sdružují ředitele a učitele středních škol. Překvapuje mě, že například největší z těchto organizací CZESHA ke státním maturitám mlčí.

Je otázkou, zda státní maturity opravdu chceme a zda je k něčemu potřebujeme. Rozhodně není kam spěchat! Můžeme počkat na dokončení kurikulární reformy a zavedení rámcových vzdělávacích programů pro střední školy. Teprve s několikaletým odstupem po zahájení výuky podle školních vzdělávacích programů by se měli studenti prvních ročníků dozvědět, z čeho budou za čtyři roky maturovat v případě zavedené společných testů.

Za mnohem lepší řešení ale považuji celou myšlenku státních maturit opustit. Nahradit by ji mohly cílené sondy typu PISA nebo TIMSS, kterými by procházeli jen někteří studenti. Tyto testy by neměly pro studenty žádné důsledky. Šlo by o vědecký sběr dat, který by ukazoval vývoj naší vzdělávací soustavy. Stát by na takto pojatém testování i ušetřil. Vždyť výdaje na provoz a činnost CERMATu přesáhly v minulých letech sto milionů korun! Umím si představit mnohem smysluplnější a efektivnější využití těchto peněz. Mimochodem, na školení koordinátorů ŠVP na základních školách šlo milionů padesát...

Katalogy požadavků k maturitní zkoušce naleznete na webu CERMAT

Mgr. Radek Sárközi vyučuje na pražských gymnáziích a je předsedou Asociace školských odborů -- Učitelského odborového klubu - konkurenční organizace ČMOS PŠ , řízené Jaroslavem Röslerem. AŠO jsou od svého založení v opozici vůči ministerstvu školství.