Vedoucí atelieru Ilustrace a grafiky na VŠUP Juraj Horváth napsal před středečními volbami rektora kolegům a studentům dopis ZDE, v němž jim jinými slovy říká, že protekcionismus považuje za hnus, protože Boris Jirků, jeden ze tří kandidátů na rektora, zasáhl do jeho kompetencí a na základě toho, on přijal jeho dceru do svého atelieru!

Autor kolegům v dopise dokonce slibuje, že obšírnější popis této nepříjemné události jim může podat ve středu na rektorském klání. Předpokládám, že mu v tom bude vedením školy zabráněno, pakliže se volba rektora nemá stát trapnou denunciační taškařicí a zesměšněním pedagogů školy. Předpokládám, že inteligentní lidé budou zkoumat podstatnější hlediska pro zvolení nového rektora.

Je ale nepochybné, že pan Horváth se připojil k těm, kteří se pro nedostatek argumentů rozporovat předvolební teze Borise Jirků uchýlili k v českých zemích osvědčené metodě diskreditace, avšak vůbec nepochopil, že tímto krokem diskredituje především sám sebe. Je tragické, jakou nezralost a naivitu projevují veličiny našeho umění.

Vzpomeňme, jak emocionálně bezhlavě se známé osobnosti kultury vrhaly do boje za Českou televizi na přelomu roku 2000, a tak se zdá, že jedním z rysů české kulturní osobnosti je neschopnost rozumného úsudku. V opačném případě by si pan Horváth jistě uvědomil, že protekcionismus je na vysokých školách už desítky let zcela běžná věc.

Dětičky nejen pedagogů, ale různých prominentů kultury a politiky se hladce dostávaly a dostávají na tyto školy i bez projeveného talentu (dnes už talent ostatně není ani zásadním kriteriem) a přijde na to každý, kdo si dá tu práci projít příslušné dokumenty, které jsou jistě stále ještě součástí archivů studijních oddělení příslušných škol.