Rozdělení a nezávislá kontrola moci, právní stát (čili vláda zákona), nenásilná obměna kádrů, jež drží moc, prostor pro schopné a důvěryhodné osobnosti tvoří podstatu demokracie, nikoli volby. Ty jsou jen jednou procedurou v systému jiných procedur, které všechny mají za cíl udržet a kultivovat demokracii. Za svrchovaně naivní považuji mínění, že politická strana zastupuje názorově segment společnosti a že tak získává svůj mandát k legislativní, resp. odtud případně i k exekutivní moci.

Mé důvody jsou tyto: 1. lidé volí strany z velké části jen s ohledem na lidi, kteří je představují, 2. pochybuji o tom, že relevantní část voličstva četla opravdu podrobně politické programy stran a na základě toho se rozhodovala, koho volit, 3. kdokoli, kdo vládne či schvaluje zákony, musí jednat nikoli dle programu, ale mnohem více s ohledem na rozum a soudnost, neboť každá konkrétní situace je svébytná, 4. ideologické programy jsou fráze, týž problém lze vyřešit efektivně různými způsoby pod pláštíkem různých frází, kvalita politika není však ve frázích, ale ve schopnosti hledat opravdu efektivní řešení, 5. názory voličů téže strany mohou být v různých ohledech zcela různé, 6. volič může měnit názory, čili v důsledku může dva měsíce po volbách vláda stran, jež s přehledem vyhrály volby, reprezentovat pouze názor 20% nebo i méně všech voličů.

Náš volební systém, který mimochodem produkoval korupční politiku již za první republiky, nabízí strany, nikoli osobnosti. Strana je zájmová lobby, která drží basu. Apelujeme-li na ni, aby se domluvila s jinou stranou na dělbě moci, může se s ní domluvit na dělení kořisti, jež pochází z kapes daňových poplatníků, a na udržování neprůhledného prostředí, což všechno přikryje ideologickými frázemi o údajné programové shodě. Žádná ze stran nemá zcela jasnou odpovědnost za vládnutí. Nemá také žádný důvod, jestliže se už dost namočila do korupční praxe, související s vládnutím, pouštět do svého vedení lidi, kteří jsou nezkorumpovatelní. To celé je právě proces, který generuje ideologickou, čistě stranickou a odtud i osobní volební kampaň (neboť strany mají tendenci žít z vůdcovského principu).

Demokracie potřebuje naopak opravdovou soutěž: soutěž osobností uvnitř stran, soutěž stran, které se navzájem hlídají ve prospěch nás občanů, soutěž osobností mezi stranami -- aby se tak ze strany-lobby stala strana, prosazující zájmy veřejné. Potřebujeme nikoli ty poslance, které dosazuje na předvolební kandidátky vnitrostranický kšeft a kteří při veřejné promluvě působí velmi nedůvěryhodně (už po stránce IQ), nýbrž ty, které jsme si sami mohli vybrat v soutěži osobností. Měli bychom mít možnost volit soudnost člověka místo frází a falešné předvolební reklamy lobbistické organizace.

Ukažme si to na příkladu dvoukolového většinového systému, který funguje ve volbách do Senátu (naprosto zbytečné, proti vůli většiny daňových poplatníků živené instituce). Mějme hypotetický volební okrsek, v němž se utkají Kalousek, Paroubek, Topolánek, Filip a někdo, kdo je znám z místní samosprávy jako respektovaná, sympatická, důvěryhodná osobnost. Zde může volič definitivně vyřadit všechny okoukané, nedůvěryhodné představitele starého stylu politiky někým novým, tak nesmírnou získá moc. Stranický systém mu to neumožňuje. Krom toho tato voličova moc bude motivovat strany k tomu, aby dávali na kandidátky lidi, jimž lze důvěřovat, čili tím umožní úplnou obměnu parlamentu i sebe samých. Samozřejmě je tu ona conditio sine qua non: musí jít o volby do Sněmovny, kde jde o všechno, nikoli o volby do Senátu, kde nejde o nic.

Mnozí komentátoři tvrdí, že i většinový systém produkuje patové scénáře. Lze to dokázat jak různými teoretickými konstrukcemi, tak odkazy na britský jednokolový systém, který vedl i ke slabým vládám. Jasná vládní odpovědnost je ovšem jen jednou z výhod většinové volby. To, co umožňuje především, je soutěž osobností, celková kultivace veřejné sféry a důraz na volby jako proceduru v systému procedur, která nemá přenést mínění občanů do exekutivy a legislativy, nýbrž dává jim možnost zhodnotit schopnost, s níž politikové řešili problémy země za uplynulé volební období.