Opakovaně uvažovat o osudu nás prostých voličů jsem musel hned po tom vyjádření stávajících koaličních partnerů ve středu (21. 6.), že podepisovat se bude až "v pondělí" (26. 6.). Neomluvitelně jsem tento text psal ještě před "osudovým" fotbalovým utkáním ČR s Itálií (22. 6.). Neboť člověk by přece jen neměl spojovat navenek nespojitelné. I když obojí bylo a je "hrou" brnkající o nervy jak aktérů, tak diváků.

(Něco jsem si dovolil připsat poté, když se objevila prostřednictvím Hospodářských novin informace, že "jaksi" nám --- tj. především designovanému premiérovi Topolánkovi --- "cosi" nesedí ani pro "fifty --- fifty". Také jsem přehodil titulek s podtitulkem.)

Pokud jde o rozehrané utkání na našem českém politickém kolbišti, pak bez ohledu na setrvalou řadu okatých faulů nápadně rozehraných od obou aspirantů na vítězství v parlamentních volbách k žádnému soudně podloženému trestnému střílení zatím nedošlo. Kdo z nás to ještě chce pamatovat, tak ví, že ODS měla před volbami kriticky nažhaveno proti SZ pro její tradičně "levě" zelenou barvu, v níž se zdál probleskovat dokonce jakýsi odlesk do růžova; tedy s očekávanou programovou gravitací směrem k ČSSD. V tom určování směrovek je tvůrčí inovací, že hned po volbách SZ zapomněla na předchozí kritické "žduchance" od ODS a stala se najednou "pravostředovou" a přestříkala svůj dres trochu do modra. Může být otázkou do budoucna, zda pro "standardní situace" české politiky výrazný podíl na moci (3 % poslanců v PČR, ale hned celá pětina --- 20 % --- ministerských křesel!) časem přežehlí zjevná různočtení v herním plánu SZ. Je nanejvýš nepravděpodobné, že by po tom --- čekaném a přece jen ideově poněkud překvapujícím --- přebarvení dresů poněkud do modra SZ hodlala pro nějaké další a mnohem nejistější námluvy na obrtlíku dres dokonce před koncem prvního kola finálové hry opětně zabarvovat do růžova; dokonce za cenu ztráty tolik potřebné důvěryhodnosti.

KDU-ČSL může být už tradičně "klidnou silou"; protože její relativně standardní kádr umí zapadnout do kteréhokoli mistrovského mužstva naší politické superligy. Musí se ovšem počítat s tím, že na pravém křídle někdy přihrají soupeři ze svého levého protisměru, a totéž zvládají naopak, jsou-li nasazeni na levém křídle. O tom vědí své jak manažéři a trenéři, tak i hráči, a to jak za ČSSD, tak i z ODS. Kupodivu je to pro nás diváky vděčné zpestření jinak často až fádní hry. Je v ní najednou vzrušení a nepředvídatelnost, a to přece ke správné hře patří.

Přihlédneme-li k nemálo programově antagonisticky nastaveným směrovkám orientačního závodu po modrých a po růžových značkách, je pak jistou úlevou před až příliš velkými překvapeními, jsou-li pro riskantní místa vytýčeny navíc alternativní trasy. Nebereme-li v úvahu problematickou sílu opozice, pak tuto teď --- zčásti i brzdnou --- roli zřejmě sehrají společně právě KDU-ČSL a SZ. Ty dvě strany tím také umožní obrousit až příliš riskantně na emoce zakalkulované herní plány úřadujícího mistra politické ligy. Stávající vítěz té naší "ligy" zatím nyní opatrně zvažuje jak strategii a taktiku do příštích utkání, tak s obdobnou opatrností personální sestavu, která by byla schopna úspěšně hrát čtyři sezóny. Je vskutku rozumné nejdřív mít jasno v tom, co a jak hrát; a teprve potom zvažovat sestavu. (Ministrem zahraničí by nezůstal C. Svoboda, ani by se jím nestal původně uvažovaný J. Zahradil, ale uvažovalo by se teď o jakoby neutrálnějším a "průchodnějším" A. Vondrovi?)

ČSSD s největší pravděpodobností bude muset počkat, co zbude při dělení kořisti. Stěží si může počínat silácky a naléhavě připomínat, že síly "levice" a "pravice" jsou vyrovnány. Poněvadž KSČM při srovnání s předchozím volebním obdobím klesla v PČR jen na dvě pětiny předchozího počtu mandátů (a je stále potenciálním a riskantním konkurentem ČSSD při honbě za voliči!), pro ČSSD je výhodnější přiživovat se teď nějak --- pokud možno "bez ztráty tváře" --- u ODS. Už dost velké nervy byly s těmi právě uplynulými červnovými volbami. V situaci, kdy po menších dávkách koalice ujišťuje také některými již dosaženými výsledky o své "státotvornosti", není již radno malovat čerta na zeď; tj. spekulovat na případné opakování volebního aktu. Především před tou veřejností, která zřejmě toužila po "třetí cestě" a která navíc nepřehlédnutelně ani nešla k volbám, stávající vládní koalice postupně a viditelně sbírá další kladné body.

Přímo na hřištích platí jistá pravidla --- "fair" --- hry. Ani na politické scéně by neměly mít místo vulgarity, anebo korupce či rozkrádání veřejného majetku a další neblaze známé podrazy. Je rozhodně škoda, když jméno politika slouží jen jako zkratka místo odkazu na Ústav pro nervově choré, ne-li dokonce na šatlavu. Některé tváře mohou vzbuzovat naděje už tím, že jsou méně "obnošené". Ta hra, která s novými hráči začne, pochopitelně nebude jen o realizaci koaličního programu.

Bude-li ovšem Paroubkova soudnost aspoň na takové úrovni, na jaké zatím je Topolánkova trpělivost (ale i viditelná taktika naznačující možnou vstřícnost!) při cestě za premiérským křeslem, nemusí se vládnutí omezit jen na pokusy o trestná střílení nebo o skryté fauly či zrovna tak pochybnou hru v ofsajdu, ne-li dokonce v autu. Ó, kéž bychom uskutečňovali aspoň v těch nejzávažnějších otázkách naší společnosti jen takovou hru, která jde výlučně po míči, a ne spíše po nohou. Pokud by nebylo možné navíc --- pokud to chceme myslit vážně a zodpovědně s naší společností --- uvažovat dokonce o možné vzájemné konstruktivní souhře?! (Neznamená to automaticky ani koalici dvou nejsilnějších stran, ani poťouchlou hru na "opoziční" smlouvu; nýbrž "jen" konstruktivní vztah k potřebám ČR. Pak ovšem také s jistotou, že pozorně naslouchat opozici a vyváženě konfrontovat možná různočtení na cestě za efektivním výsledkem není k zahození.)

PS o pár hodin později: S Itálií jsme to nakonec prohráli. Byla to "jen hra". A míč je zrádně kulatý. --- Tu závažnější aktivitu směřující k zajištění lepší budoucnosti se zřetelem, že jsme "na jedné lodi", bychom prohrát neměli! A to přesto, anebo právě proto, že ta naše příští vláda bude --- ne poprvé --- koaliční.

Pokračování toho PS: Ať už M. Topolánek nakopl ten jeden šikovně falšovaný míč jak někam mezi "nakupované" spoluhráče z KDU-ČSL a SZ, tak zároveň směrem k ČSSD, zatím nás z toho hlava bolet nemusí. Takto přinejmenším jakoby nabil dalšími "slušně standardními signály" dobu, kdy ještě nejde o riskantní rozhodování vzájemným trestným střílením mezi dvěma nejsilnějšími soupeři. Dal na vědomí možným partnerům svého vytvářeného koaličního týmu, aby nepřeceňovali své kvality. A na druhé straně kapitánovi týmu, který je druhým možným aspirantem na titul, sdělil, že chce stávající utkání rozhodnout ještě před prvým závěrečným hvizdem. Také zřejmě s tím dovětkem, že by s pravděpodobností blížící se nule, měl J. Paroubek aspoň srovnatelně silnou pozici pro druhé kolo...

(Přežehlováno 22. 6. večer, když přes den bylo tíživé vedro.)