Děje se to i jinde. Poražený vůdce italské pravice Berlusconi ostatně odmítal uznat vítězství Prodiho i poté, co je potvrdil příslušný soud. Zatím není známo, zda president Klaus považuje Berlusconiho počínání za pošlapání demokracie v zemi našeho spojence v NATO.

Paroubkův projev byl interpretován jako důkaz, že Paroubek "neunesl prohru ve volbách a nebyl schopen přijmout svou porážku". Autor citovaného výroku, nadstranický president Klaus, byl zjevně rozdrážděn zmínkou o únoru 1948 do té míry, že si nevšiml, že Paroubek pronášel projev v domnění, že volby vyhrál.

Klaus není politik, ale (svého druhu) ekonom, a tak není divu, že mu uniká, že se třídní nenávist, momentálně šířená pravicí, blíží té z roku 1948, jenže z opačné strany politického spektra. Přesněji řečeno, blíží se té z druhé poloviny třicátých let.

Za pozornost stojí i další část prezidentovy reakce: "(Paroubkovy výroky) kterými tyto volby přirovnal k únoru 1948, jsou něčím, co v naší zemi nemělo nikdy zaznít. Jsem tím naprosto šokován, nemohu se s tím smířit a nesmířím se s tím."

Jenže co když on sám neunesl vidinu porážky a reagoval neuváženě a nepřiměřeně situaci?

Prezidentův výrok se totiž pozoruhodně neliší od těch, které používali jeho komunističtí předchůdci na trůnu -- snad s tím rozdílem, že oni nepředstírali nadstranickost. To, že v naší zemi nemělo něco zaznít, si ještě leckdo pamatuje, stejně jako rozhořčení nad tím, když se tak stalo.

Prezident Klaus nemůže říkat, co ho zrovna napadne. Kdyby v Česku fungovaly sdělovací prostředky, tak by teď měl hodně starostí s vysvětlením, co znamenal jeho výrok "Vzhledem ke své ústavní zodpovědnosti prohlašuji, že jako hlava státu nedopustím, aby demokracie a výsledky svobodných voleb byly pošlapány, a že nedopustím, aby bylo hlasy voličů takto pohrdáno."

Jeho "já" totiž zní jako "strana", která, jak si on sám jistě pamatuje, rovněž nedopouštěla, aby výsledky, jichž dosáhl pracující lid, byly pošlapány. Bylo by tedy zajímavé vědět, jak si president představuje "nedopuštění", v případě, kdy soud podle prošetřuje stížnost podanou podle zákona.

Pokud jde o pohrdání voliči, je Klausova myšlenková zkratka patrně tato: normální volič se nenechá ovlivnit kampaní -- kdo si myslí opak, pohrdá voličem -- kdo pohrdá voličem, pohrdá jeho hlasem. Možná, že by mu měl některý z jeho poradců vysvětlit, že světě je mnoho politiků, kteří pohrdají voličem, zejména v období mezi volbami, ale žádný, který by pohrdal jeho hlasem.

Na prezidentských internetových stránkách není ani náznak odsouzení fašizující pravice, jejíž akce zjevně "pošlapávají demokracii a výsledky svobodných voleb" nebo jednání Kubiceho, který vzal spravedlnost do vlastních rukou způsobem, který se hodil do krámu ODS.

PS: Pokud jde o propojování politiky a organizovaného zločinu, je nutné připomenout, že ODS v čele s Klausem měla několik let na to, aby zavedla velmi jednoduchý lék, totiž totiž oddělení potenciálních a zavedených zločinců prostřednictvím zákona o střetu zájmů politiků. Ne snad, že by zabral ve všech případech, ale jeho preventivní účinek je nepopiratelný. Slušnější země mají ještě zákony o majetkových přiznáních, které umožňují boj proti korupci politiků.