Stanovisko managementu Českého rozhlasu bylo od začátku do konce celé "kauzy" konzistentní a jednotné.

O politickém pozadí "příběhu vyhozeného moderátora, kterého ve skutečnosti nikdo nevyhodil", svědčí i informace o politickém tlaku, který se na Radu Českého rozhlasu pokusili vyvinout poslanci z klubu US-DEU - Taťána Fischerová a Svatopluk Karásek, a kterou zveřejnila ČTK. Tito dva neochvějní zastánci svobody slova a televizní rebelie z roku 2000 se podle zprávy ČTK rozhodli zaslat Radě dopis, v němž ji měli vyzývat k "citlivému" přístupu - toleranci porušení Kodexu. Britské listy o této politické neomalenosti na základě zprávy ČTK informovaly 12. 5. v článku Unionistický stranický sekretariát. Dodnes žádný dopis od těchto poslanců Radě Českého rozhlasu nepřišel... ČTK tak "informovala" o něčem, co se nakonec nestalo. Prostě roznášela autorizované drby.

Postoj redaktorů zpravodajství a publicistiky České televize ke kauze Cibulka je v tomto kontextu nepochopitelným selháním vedení redakce zpravodajství a publicistiky, ale i nepochopitelným postojem vedení celé této instituce. Zabývat by se jím měla i Rada České televize, neboť znalost Kodexu České televize bude u redaktorů zpravodajství i u jejich nadřízených na velmi nízké úrovni. Pak je otázka, jak mohou kvalitně plnit náročné úkoly, které před ně Zákon o české televizi i Kodex České televize staví.

Rada Českého rozhlasu se rozhodla na otázku, zda byl ve vysílání Českého rozhlasu dne 28.4. na stanici Praha porušen Kodex, odpovědět ANO a na otázku, zda management postupoval bezprostředně poté správně - v souladu se zákonem o Českém rozhlase a Kodexem Českého rozhlasu, také ANO. Rada se ale domnívá, že se k případu Cibulka ještě bude vracet s ohledem na odpovědnost editorů a vedení redakcí při prosazování a průběžném dodržování Kodexu ve vysílání. Je povinností všech novinářů, pracujících v Českém rozhlase, pravidla Kodexu znát a řídit se jimi.

Mediální hysterie, která zachvátila v předvolebním období i některá privátní média, je z pohledu "etických" pravidel bulvarizovaného tisku pochopitelná. V mnoha novinách panuje editoriální zmatek, někde i anarchie. Svoboda slova je zde do té míry bezbřehá, že ignoruje nejen prostou lidskou slušnost, ale i zákony. Nesouhlasný názor etické komise Syndikátu novinářů je v tomto případě překvapivý, i když je věcně i právně irelevantní. Je ovšem s podivem, že se touto otázkou vůbec Syndikát novinářů zabýval. Nejspíš členové jeho komise netuší, jaké normy regulují v jakých případech otázky, které spadají do jejich kompetence. Je také s podivem, že se etická komise průběžně nezabývá z vlastního podnětu mnohdy nepřijatelným chováním novinářů, skadalizací osob v médiích a mediální neseriózností poskytovaných informací.

Český rozhlas a jeho redaktoři i externisté se neřídí daleko benevolentnějším etickým kodexem novinářů, sdružených v Syndikátu, který vychází pouze z obecných ustanovení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, případně tiskového zákona, ale jinou normou - Kodexem Českého rozhlasu. Ten vychází ze znění Zákona o Českém rozhlasu a má statut podzákoné normy, kterou jsou povinni se pracovníci řídit, chtějí-li být v médiu veřejné služby nadále zaměstnáni. Stejně tak musí uposlechnout příkazů svých nadřízených, k čemuž se smluvně zavazují. V předvolebním období je také platný písemný interní příkaz generálního ředitele ČRo o zpřísnění pravidel ve vysílání, vyplývajících z úkolů, které Českému rozhlasu a České televizi ukládá Zákon o volbách. Zákon o Českém rozhlasu pak říká výslovně, že porušení Kodexu je porušením pracovní kázně. Český rozhlas je instituce, ve které nepanuje anarchie. Zákoník práce pak určuje všem zaměstnancům všech firem, jak je oprávněn změstnavatel řešit porušování pracovní kázně, mezi něž patří i neuposlechnutí písemného příkazu nadřízených. V normální, civilizované společnosti pravidla platí a jsou dodržována. V Českém rozhlase tomu tak je a bude i nadále.

Autor je členem Rady Českého rozhlasu