Tato teoretická ekonomka, zaměstnankyně HVB Bank a specialistka pro controlling ve svém prohlášení celkem osmkrát po sobě z místopředsedy komunistů Dolejše udělala "Dolejšího".

Krajní pravice, jakkoli akademicky ověnčená, se tradičně vyznačuje obdivem k brutalitě a fyzickému násilí, takže postoj Edelmannové má celkem snadné vysvětlení. Otázkou ovšem je, co si myslet o tvrdošíjně opakovaném omylu ve jméně oběti. Asi to přenechám specialistům...  

Co se týče mé osoby, tento chybný výkon bez ohledu na jeho konkrétní příčiny beru velmi vážně. Ten, koho zmlátili za politické převědčení, se skutečně mohl jmenovat Dolejší - zrovna tak jako to mohl být Novák nebo Svoboda. Nesouhlasím s politickými názory Jiřího Dolejše, přestože je považován za představitele spíše reformního křídla KSČM. Nesouhlasím totiž s lidmi, kteří se v té či oné podobě dovolávají tradice minulého režimu. Ale o to teď přece vůbec nejde.

Současná KSČM, postrádající Velkého Bratra v pozadí, nepředstavuje pro českou demokracii vážné riziko. Řadě lidí s dosti pochybnými záměry se ovšem dobře hodí do role otloukánka, do nějž je možno si kdykoliv beztrestně kopnout - nejdříve symbolicky, pak i fyzicky. V tomto smyslu představuje obětního beránka se vším všudy. Stigmatizovaná komunistická strana v roli veřejného nepřítele číslo jedna stmeluje nespokojence a odvádí jejich pozornost od skutečně závažných problémů, kterým česká společnost čelí. A navíc umožňuje, aby plíživé změny politické kultury nepozorovaně zašly zase o kousek dál... Dnes se máme vciťovat do pouličních násilníků. Kdo to bude příště? Upalovač bezdomovců? Rasový násilník? Politický komisař v hnědé košili?

Případ Mgr. Edelmannové je důvodem položit si otázku, zda osvícenská víra v humanizující funkci vzdělání není jen naivní chimérou. Co když se tenká civilizační slupka na člověku udržuje docela jinými mechanismy než studiem vysoké školy?