|
23. 6. 2006
Velkodušný zastánce brutální diktaturyVe včerejším oslavném článku Velkodušný politik Václav Benda uvádí jeho autor Ondřej Šlechta, mezi jiným: Kolik zlé krve však vyvolala jeho večeře s generálem Pinochetem, za kterou byl ocejchován jako, eufemisticky řečeno, kontroverzní politik. Benda však dal jen najevo, že se stejně jako za totality nehodlá přizpůsobovat scestným paradigmatům a politicky korektním trendům. Na Pinochetovu adresu Benda prohlásil, že jej nepokládá za zločince, nýbrž za statečného muže, který, pravda tvrdými prostředky, ale proti neméně tvrdému nepříteli, v poslední chvíli zachránil svou zemi před hrůzami komunismu nebo vleklé občanské války. Ty "tvrdé prostředky" zahrnovaly likvidaci demokratického systému v Chile a nastolení diktatury vojenské junty. Zahrnovaly povraždění několika tisíc lidí. A zahrnovaly také mučení. Bestiální mučení. Obětem byly vytrhávány nehty. Byly upalovány či škvařeny zaživa, např. kovovou sítí rozžhavenou elektrickým proudem. Byly topeny v exkrementech. Mužům byl do varlat zaváděn elektrický proud. Ženám byly do vagin vkládány hladové krysy. Odkazů netřeba -- stačí na Googlu zadat pojmy "Pinochet" a "torture". |
|
Vedle ospravedlňování Pinochetovy diktatury tím, že vedla k ekonomické prosperitě, bývá právě tvrzení, že Pinochet zachránil Chile před hrozbou komunismu, nejčastějším argumentem na jeho obhajobu. Budeme snad jednou podobně velebit Adolfa Hitlera za to, že před hrozbou komunismu dokázal na dlouhých dvanáct let ochránit Německo? Co se prostředků týče, není mezi Hitlerem a Pinochetem rozdíl; rozdíl je jen v počtu jejich obětí. Lze jistě souhlasit s tím, že Václav Benda byl jednou z nejvýznamnějších osobností české polistopadové politiky, disidentem, politikem a antikomunistou. Označovat jej však za filosofa se, po jeho obhajobě brutálního diktátora, zdá být poněkud problematické. |
