Akademie literatury české se přiřadí k více jak deseti zavedeným literárním cenám. Polemika o mnohosti cen neobstojí, literatura je, použiji slova nepěkného, manažerována nepoučeně, lidmi povrchními, loutkami hrajícími si na jakési falešné věrozvěsty, využívající mezery v tržním hospodářství postrádajícím přirozenou empatii.

Býváme svědky, kdy se na obrazovce zjeví ocenění a dárci cen hmotných a finančních. A tu zjistíme, že dárci neumějí řádně dar předat a ocenění se všelijak kroutí a předstírají, že jim je zatěžko cenu přijmout. Doma, ve škole, ani v životě se nepoučili, že přijmout od něho cokoli znamená projevit dostatek úcty a slušnosti a poděkování nesmí vyznít buransky a rádoby vylehčeně. Je mi podobných individualit líto; raději zůstat doma a nevycházet, k čemu komedie s jedním poděkováním?! Připomíná to dětskou hru na pravdu -- kdo se učí a kdo se neučí. Nikdo se neučí -- ale učí se všichni. Ke vší hrůze toho televizního oceňování nelze nedocenit vypovídající dokumentární hodnotu o vybraném adeptu a nositeli domácí ceny.

U nás doma je lépe sedět v koutku, nehonit se za slávou, nevyčnívat, přečkávat v anonymitě davu a semotam udeřit hlasem i pěstí na požádání -- to přichází vždy v povolený termín k vyjadřování se svobodně a bez následných represí. (I když, kde má jeden nějakou záruku, že?)/ Nevíra v sebe sama, nabuzuje nevíru v druhé.

Ustanovení akademie vzbudilo u leckoho zapšklou předpojatost a popravdě řečeno -- i jeden akademik nedávno mňoukal moudra před sponzorem. Proč? Nu, dotklo se ho, že nebyl nominován, zapomněl, že akademici nejsou rozdavační tajemníci. U nás v domku kvete závist a nemusíte ji ani zalívat; nabubřelí kašpaři vysedávají na sedánkách a domnívají se, že v Urumči jim začínají stavět pomníky, když my nevědomí doma nezačali ještě sbírat ani na mramorové plástve k vytesání a vybroušení jejich pokřivených postav a nudných bramborových tváří.

Není od věci připomenout, že konečně jedna cena u nás doma, z mnohých, ponese jméno ženy. Naší paní Boženy Němcové -- v luhách a hájích vlasti milené krapítko opomíjené, doceněné stále málo; za humny naštěstí přicházejí na ryzost a modernost autorčinu, chystají prý o paní Boženě film.

Pro pořádek: v akademii jsou zastoupeni především autoři -- ocení práci kolegů a kolegyň a nebudou moci v kavárnách u hrubě semletého turka a dvoudecky vína vykládat o neschopnosti obce kritické či nakladatelské.