Přesně jak jsem čekal, citace Bendy byly vloženy do mých úst. Paní Martykánová mi vytýká, že jsem Bendův výrok hájící Pinocheta nechal bez komentáře. Mě to naopak přišlo správné a objektivní, ať si na to udělá každý názor sám. Pinocheta však neadoruji, uznávám, že represe byly mnohdy brutální. Rozhodně mi však přijde nepřiměřené srovnání chilského AUTORITATIVNÍHO režimu s nacistickou TOTALITOU, jak píše pan Rolčík. Mějme na paměti, že hitlerovský režim byl cílený a založený na etnickém teroru a rasové nenávisti. Na rozdíl od Pinochetovy junty, která vznikla jako reakce na komunistické nebezpečí a Pinochet po několika letech předal moc demokratické vládě. To by se v totalitním režimu nikdy nestalo. Osobně si myslím, že Pinochet reagoval adekvátně (svržení Allendeho), avšak neadekvátními prostředky (kruté represe).

Pan Rolčík se ptá, v čem byl Allende špatný. Šlo přece o legálně zvoleného politika. Ano, Allende bývá vykreslován jako ten chudák, který chtěl blaho pro chilský lid a ti zlí "polofašističtí" generálové jej svrhli. Učebnice historie jsou plné hesel jako operace Colombo, téměř nikde se však nedočteme o "demokratickém" Allendovi. Vždyť již on sám se choval jako diktátor. Zatímco chilští obyvatelé trpěli hladem a chudobou, "pokrokový" Allende se choval jako správný buržoa. Zatímco chilským obchodům chyběly často základní potraviny, Allende měl jeden z nejlepších vinných sklepů v Chile a jeho stůl byl stále plný velkého množství jídla a delikates. Celé chilské hospodářství téměř nefungovalo, zato však Allende nakupoval přímo od cizích států drahé obleky, šperky a hedvábné kravaty.

Za Allendeho "demokratické" vlády byla zakázána volnost šíření myšlenek, noviny a tiskoviny kritizující vládu (nikoli žádné "krajně-pravicové", ale svobodné a nezávislé deníky). Allende všechny odpůrce nazýval "fašisty" a "reakčními buržoalisty ve službách USA a CIA". Násilné akce páchané v Chile byly připisovány na vrub "buržoazním pravicovým živlům", avšak je pravdou, že je ve valné většině páchaly levicové teroristické bojůvky. Chilskou společnost nepostavila proti sobě a nepolarizovala vojenská junta, nýbrž Allende svým umělým nayšováním třídní nenávisti.

Allende proslul typickým předkládáním falešných vizí lepší budoucnosti chudým. Přitom je pravda, že chudým pomohl málo, ne-li vůbec. Allendeho vláda se o tyto lidi nikdy nestarala, místo bydlení a práce jim dala jen sliby, které nikomu nepomohly. Vláda Lidové jednoty převzala (spíše ukradla) téměř 80% chilského a mezinárodního průmyslu bez ohledu na jeho velikost, či důležitost. Dohled nad přebíráním závodů a půdy měli extremističtí teroristé, v tom sice Allendeho vláda nebyla namočena přímo, ale je pravda, že tyto tlupy podporovala morálně.

Allende amnestoval a legalizoval levicové partyzánské teroristické tlupy, které neblaze prosluly terorem Chilanů a vládou Lidové jednoty byly tyto bandy označovány za "mladé idealisty". Zatímco tito lidé byli propouštěni a legalizováni, do kriminálu byli posílání lidé, kteří se režimu z jakéhokoli důvodu znelíbili, ať již šlo o majitelé podniků, soukromé zemědělce, či novináře kritizující vládu. Kde v této chvíli byla kupříkladu Amnesty International, zůstává otázkou.

Vláda Allendeho znamenala jen chaos, bídu a utrpení. Nechci ospravedlňovat a vyzdvihovat násilná řešení, ale z historie i reality známe, že takové situace v drtivé většině končí buď občanskou válkou, či krvavým střetem dvou znepřátelených skupin. Na to, co a kdo je pro koho menší zlo, ať si každý udělá názor sám.

A k problému "Pinochet kontra demokracie" bych ještě rád dodal jedno. Pro českou společnost je typické, že jakmile se vyjádří (nikoli bezmezný obdiv!), ale jisté uznání dílčích bodů činnosti, či zapochybování nad absolutní stigmatizací určité kontroverzní osoby "z pravého břehu", hned se spustí lavina kritiky zpochybňující demokratické smýšlení, či pomalu duševní zdraví. Naproti tomu strana, jejichž představitelé často absolutně adorují komunistické vrahy typu Gottwalda, či Stalina, je označována za standardní a demokratickou a všemožně se bojuje proti údajné "antikomunistické hysterii", namířené proti ní. Ale v pořádku, máme přece demokracii, a tak říkejme co chceme.