Myslíte, že bychom měli tyto zbylé pradědečky a prababičky vyhledat a postavit před justici? Byl by to vskutku čin hrdinský, hodný své doby. Duch dnešní doby přece nehledá nikoho jiného, než bezbranné a slabé oběti (děti, ženy, důchodce), na kterých by se vyřádil (reklama, konzum, drogy, hry atd.) a mstil. A jestliže je nemá, tak jej vyrobí. "Vrtěti psem" (název ne/populárního filmu) a vytvářet umělou vyprovokovanou poptávku přece umíme dobře, ne? Nejhorší by bylo, kdyby ti dědečkové a babičky nebyli senilní a ledacos si pamatovali -- hlavně ledacos na nás.

Můžeme tedy šikanovat pouze ty, kteří s komunistickou zvůli souhlasí, ačkoliv ji řádně nezažili. Jsem proti vytváření třídní nenávisti. Ale dnes na třídím původu již vůbec nezáleží. Záleží jen na penězích -- no a ty vytvářejí třídy (VIP) a třídní nenávist a nikoliv původ. Chceme-li bojovat proti třídní nenávisti, musíme tudíž bojovat proti penězům. Ale nemusíme se žádného násilí bát. Peníze, jak nám bylo při výuce marxizmu-leninizmu slibováno, v komunizmu nebudou. Předně je většina chudých a zadlužených občanů nebude mít a potom místo nich přece přicházejí na pořad dne elektronické karty. Tak co se bát třídní nenávisti?

Jestliže nám vadí totalita, musím nám vadit každá. Někomu vadí totalita tak, že se raději dá do jejích služeb, aby měl větší míru volnosti. Vystupuje potom jako neohrožený obránce socializmu nebo demokracie a druhým vytváří peklo na zemi ještě horší, než je nutné. Touha po svobodě vede k otroctví. Jedni kvůli tomu zotročují druhé a druzí díky touze po svobodě na ně třeba do úmoru pracují. Vůbec nejlepší je organizovat svobodu druhým. Kdo vás potom napadne, je přece nepřítelem svobody, ne?

Asi vám neřeknu nic nového, že kdo byl nepřítelem socialismu (totality) za socialismu (totality), zůstal jím i za tzv. demokracie. Dokonce možná nikoliv proto, že by byl on sám nepřítelem někoho, ale že byl nepřítelem pro socializmus (totalitu) samotný, jako je dnes nepřítelem pro tzv. demokracii, ačkoliv on sám jejím nepřítelem vůbec třeba není.

Myslete si třeba, že jsem praštěný, ale pro mne je tzv. demokracie komunismem, který jsme 40 let budovali a on "přišel mezi své a oni jej nepoznal" (viz. Nový zákon). Na názvech nezáleží.

Krátce po tzv. sametové revoluci, když někdo nepapouškoval televizní názory a ohrnoval na vývojem společnosti nos, tak jeho lidové zařazení bylo snadné. Média vložila davu do úst pro klasifikaci a lokální inhibování nepřizpůsobivých osob výrazy, jako pesimista, extrémista, komunista, fašista.

Dnes je situace mnohem horší. Nebo lepší? Budeme pro ojedinělé škarohlídy potřebovat nové zařazení? Splývají s davem, neboť naše povětšinou televizní společnost pomalu přichází k tomu, že zde něco nehraje. Ale bohužel se s tím už nedá nic moc dělat. Struktury jsou etablované. Ostatně kdy nebyly? Tak možná, až po příští revoluci? Jenomže tzv. demokracie je permanentní revolucí, ne? Tak nevím? Můžeme si sice pouštět pusu na špacír, ale není to nic platné.

Dokonce mne opustil můj nejlepší rodinný přítel, agent StB, se kterým jsem tak často a rád nadával na poměry. Našel si lepší společnost. Nepracuje (ostatně nikdy pořádně nepracoval), jezdí po světě na různé lukrativní dovolené (ostatně, kdy nejezdil) a užívá si svobody (ostatně, kdy si jí neužíval). Jenomže všichni nemůžeme být spolupracovníky těch, kteří ji organizují druhým. Někdo jim na jejich svobodu musí organizovaně přispívat.

Ne, nejsem nepřítelem nikoho. Vůbec nerozdmýchávám žádnou nenávist. Jen mám dost velký strach, aby to všechno nedopadlo nějak moc a moc blbě. Pro mnohé jsem se tím stal nepřítelem. A myslím, že nejsem sám.