23. 6. 2006
Lidská práva nejsou scestné paradigma! Autor nechť vzpomene, že je členem Občanské demokratické strany, měl by tedy zvážit, označí-li úctu k lidským právům a k demokratickým procedurám za "scestné paradigma". Pan Ondřej Šlechta ve své vzpomínce na Václava Bendu zmiňuje slavné Bendovo vyjádření obdivu k chilskému diktátoru generálu Augusto Pinochetovi. Autor hodnotí tento akt s obdivem slovy: "Benda však dal jen najevo, že se stejně jako za totality nehodlá přizpůsobovat scestným paradigmatům a politicky korektním trendům." Dále pak bez komentáře reprodukuje Bendův názor na Pinocheta: "Na Pinochetovu adresu Benda prohlásil, že jej nepokládá za zločince, nýbrž za statečného muže, který, pravda tvrdými prostředky, ale proti neméně tvrdému nepříteli, v poslední chvíli zachránil svou zemí před hrůzami komunismu nebo vleklé občanské války." Jsou lidská práva scestným paradigmatem? Nebudu se pouštět do historických debat na téma, hrozila-li v sedmdesátých letech Chile opravdu komunistická diktatura - tvrzení, které rozhodně není nijak jednoznačně doložené! Soustředím se na jiný paradox: Za Pinochetovy diktatury tím nejkrutějším způsobem zahynuly tisíce lidí. Kruté mučení vězňů bylo na denním pořádku. |
Když před rokem ve španělských novinách El País a El Mundo zveřejnili rozsáhlou zprávu o mučení za Pinochetovy diktatury, perverzní techniky, kterých používali Pinochetovi kati, s přehledem zahanbovaly komunistické mučitele z Československa 50.let. Věci jako znásilňování vězeňkyň bojovými psy, topení lidí v exkrementech a zvratcích, násilné vsouvání krys do řitního otvoru, upalování, ale především mizení politických vězňů beze stopy, bez jakéhokoli, byť zinscenovaného, soudního procesu, činí z Pinochetovy diktatury režim, na jehož obhajobu by se neměl stavět ani ten nejzarytější antikomunista, pokud se vedle svého odporu k bolševikům považuje také za demokrata a dobrého člověka (neřkuli křesťana, jako Václav Benda). Ve věznicích Pinochetova režimu čelili tisíce lidí hrůznému mučení, mnohdy jen za své sympatie k různým proudům - i demokratické - levice či angažování se v odborech (tvrdé prostředky proti tvrdému nepříteli?). Osobně znám jednoho mladého vědce, který při pouhém studiu archivních materiálů týkajících se perzekuce za Pinochetova režimu načas částečně ochrnul - podle lékařů se tak stalo následkem posttraumatického šoku z čtení oněch hrůz. Vedle toho i chilská pravice připouští, že Pinochetova rodina s generálem v celé vesele okrádala stát a na soukromá konta v zahraničí "ulila" miliony nelegálně nabytých dolarů. Pinochetův režim navíc nepronásledoval jen lidí na území Chile, ale vysílal také vrahy v tajných službách, aby zabíjeli politické oponenty režimu v Itálii, USA či Argentině. Vyzývám české příznivce knírkatého diktátora k tomu, aby se zamýšleli nad tím, světí-li účel výše zmíněné prostředky a jaký je, mimochodem, onen účel... Pokud srovnáme český komunismus s Pinochetovou diktaturou, co činí jeden režim zavrženíhodným a druhý omluvitelným? Pokud jsou komunisté špatní proto, že lidem vzali svobodu volně se vyjadřovat a volit své zástupce, a protože popravovali a zavírali lidí (v Československu v menším množství, než generál Pinochet - v Chile se odhaduje 2 094 mrtvých, 909 zmizelých beze stopy, 104.000 systematicky mučených a milion zadržených, kteří zažili fyzické násilí při čtrnáctimilionové populaci), tak není Pinochetův režim o nic lepší. Je snad důkazem morální nadřazenosti Pinochetova režimu volný trh? V tom případě je komunistická Čína ideál našeho snažení, protože kombinuje volný trh s tím, že prostřednictvím represivního aparátu "drží dělníky na uzdě", aby se necukali pracovat za malou mzdu 14 hodin denně a nebojovali náhodou za lepší pracovní podmínky v duchu evropské ho dělnického hnutí 19.století. Člově, který oslavuje generála Pinocheta, projevuje nejen vážně morální selhání, ale zároveň se vyřazuje z demokratické komunity a opět dokazuje, že je možné být antikomunistou a přitom stejně málo demokratem jako komunističtí totalitáři. Jaký je totiž morální rozdíl mezi příznivcem komunistického režimu a Pinochetovy diktatury? Vzhledem k tomu, že jejich omezení svobody (podíl na správě věci veřejných, svoboda slova, tisku, shromažďování a sdružování, habeas corpus, etc.) a jejich zločiny jsou srovnatelné, rozdíl můžeme vidět jen v ekonomické oblasti. Je tedy ospravedlnitelná komunistická diktatura v těch zemích, kde vedla k růstu HDP (ano, takových zemí nebylo málo)? Naskakuje mi husí kůže z rétoriky, která ve jménu boje proti komunismu obhajuje stejné metody, které používali ti, proti nímž údajně bojuje. Autor nechť vzpomene, že je členem Občanské demokratické strany, měl by tedy zvážit, označí-li úctu k lidským právům a k demokratickým procedurám za "scestné paradigma". Vzhledem k tomu, že režim generála Pinocheta pronásledoval nejen komunisty, ale i sociální demokraty, odboráře a polonevolnické zemědělce-peony, kteří bojovali za to, aby za svou práci dostávali, alespoň minimální, plat (!), Pinochetovi obdivovatelé by se měli zamyslet nad tím, co pro ně znamená demokracie a jestli obhajobou použití "tvrdých prostředků proti tvrdému nepříteli" vlastně neparafrázují přísloví oblíbené bolševiky: "když se kácí les, tak létají třísky." A my ostatní se zamysleme: Chceme se stát někdy v budoucnu takovouto třískou pod sekyrou náruživých dřevorubců kteréhokoli ideologického zabarvení? Pro ty, kteří na to mají nervy a znalost španělštiny: ZDE ZDE |