23. 6. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 6. 2006

Lidská práva nejsou scestné paradigma!

Autor nechť vzpomene, že je členem Občanské demokratické strany, měl by tedy zvážit, označí-li úctu k lidským právům a k demokratickým procedurám za "scestné paradigma".

Pan Ondřej Šlechta ve své vzpomínce na Václava Bendu zmiňuje slavné Bendovo vyjádření obdivu k chilskému diktátoru generálu Augusto Pinochetovi. Autor hodnotí tento akt s obdivem slovy: "Benda však dal jen najevo, že se stejně jako za totality nehodlá přizpůsobovat scestným paradigmatům a politicky korektním trendům."

Dále pak bez komentáře reprodukuje Bendův názor na Pinocheta: "Na Pinochetovu adresu Benda prohlásil, že jej nepokládá za zločince, nýbrž za statečného muže, který, pravda tvrdými prostředky, ale proti neméně tvrdému nepříteli, v poslední chvíli zachránil svou zemí před hrůzami komunismu nebo vleklé občanské války."

Jsou lidská práva scestným paradigmatem? Nebudu se pouštět do historických debat na téma, hrozila-li v sedmdesátých letech Chile opravdu komunistická diktatura - tvrzení, které rozhodně není nijak jednoznačně doložené! Soustředím se na jiný paradox: Za Pinochetovy diktatury tím nejkrutějším způsobem zahynuly tisíce lidí. Kruté mučení vězňů bylo na denním pořádku.

Když před rokem ve španělských novinách El País a El Mundo zveřejnili rozsáhlou zprávu o mučení za Pinochetovy diktatury, perverzní techniky, kterých používali Pinochetovi kati, s přehledem zahanbovaly komunistické mučitele z Československa 50.let. Věci jako znásilňování vězeňkyň bojovými psy, topení lidí v exkrementech a zvratcích, násilné vsouvání krys do řitního otvoru, upalování, ale především mizení politických vězňů beze stopy, bez jakéhokoli, byť zinscenovaného, soudního procesu, činí z Pinochetovy diktatury režim, na jehož obhajobu by se neměl stavět ani ten nejzarytější antikomunista, pokud se vedle svého odporu k bolševikům považuje také za demokrata a dobrého člověka (neřkuli křesťana, jako Václav Benda).

Ve věznicích Pinochetova režimu čelili tisíce lidí hrůznému mučení, mnohdy jen za své sympatie k různým proudům - i demokratické - levice či angažování se v odborech (tvrdé prostředky proti tvrdému nepříteli?). Osobně znám jednoho mladého vědce, který při pouhém studiu archivních materiálů týkajících se perzekuce za Pinochetova režimu načas částečně ochrnul - podle lékařů se tak stalo následkem posttraumatického šoku z čtení oněch hrůz. Vedle toho i chilská pravice připouští, že Pinochetova rodina s generálem v celé vesele okrádala stát a na soukromá konta v zahraničí "ulila" miliony nelegálně nabytých dolarů. Pinochetův režim navíc nepronásledoval jen lidí na území Chile, ale vysílal také vrahy v tajných službách, aby zabíjeli politické oponenty režimu v Itálii, USA či Argentině.

Vyzývám české příznivce knírkatého diktátora k tomu, aby se zamýšleli nad tím, světí-li účel výše zmíněné prostředky a jaký je, mimochodem, onen účel... Pokud srovnáme český komunismus s Pinochetovou diktaturou, co činí jeden režim zavrženíhodným a druhý omluvitelným? Pokud jsou komunisté špatní proto, že lidem vzali svobodu volně se vyjadřovat a volit své zástupce, a protože popravovali a zavírali lidí (v Československu v menším množství, než generál Pinochet - v Chile se odhaduje 2 094 mrtvých, 909 zmizelých beze stopy, 104.000 systematicky mučených a milion zadržených, kteří zažili fyzické násilí při čtrnáctimilionové populaci), tak není Pinochetův režim o nic lepší. Je snad důkazem morální nadřazenosti Pinochetova režimu volný trh? V tom případě je komunistická Čína ideál našeho snažení, protože kombinuje volný trh s tím, že prostřednictvím represivního aparátu "drží dělníky na uzdě", aby se necukali pracovat za malou mzdu 14 hodin denně a nebojovali náhodou za lepší pracovní podmínky v duchu evropské ho dělnického hnutí 19.století.

Člově, který oslavuje generála Pinocheta, projevuje nejen vážně morální selhání, ale zároveň se vyřazuje z demokratické komunity a opět dokazuje, že je možné být antikomunistou a přitom stejně málo demokratem jako komunističtí totalitáři. Jaký je totiž morální rozdíl mezi příznivcem komunistického režimu a Pinochetovy diktatury? Vzhledem k tomu, že jejich omezení svobody (podíl na správě věci veřejných, svoboda slova, tisku, shromažďování a sdružování, habeas corpus, etc.) a jejich zločiny jsou srovnatelné, rozdíl můžeme vidět jen v ekonomické oblasti. Je tedy ospravedlnitelná komunistická diktatura v těch zemích, kde vedla k růstu HDP (ano, takových zemí nebylo málo)?

Naskakuje mi husí kůže z rétoriky, která ve jménu boje proti komunismu obhajuje stejné metody, které používali ti, proti nímž údajně bojuje. Autor nechť vzpomene, že je členem Občanské demokratické strany, měl by tedy zvážit, označí-li úctu k lidským právům a k demokratickým procedurám za "scestné paradigma". Vzhledem k tomu, že režim generála Pinocheta pronásledoval nejen komunisty, ale i sociální demokraty, odboráře a polonevolnické zemědělce-peony, kteří bojovali za to, aby za svou práci dostávali, alespoň minimální, plat (!), Pinochetovi obdivovatelé by se měli zamyslet nad tím, co pro ně znamená demokracie a jestli obhajobou použití "tvrdých prostředků proti tvrdému nepříteli" vlastně neparafrázují přísloví oblíbené bolševiky: "když se kácí les, tak létají třísky."

A my ostatní se zamysleme: Chceme se stát někdy v budoucnu takovouto třískou pod sekyrou náruživých dřevorubců kteréhokoli ideologického zabarvení?

Pro ty, kteří na to mají nervy a znalost španělštiny: ZDE ZDE

                 
Obsah vydání       23. 6. 2006
23. 6. 2006 Budeme zas privatizovat ČEZ? František  Hezoučký
23. 6. 2006 Kubiceho aféra: Oč tu běží? Pavel  Urban
23. 6. 2006 Trestní oznámení a stížnost ministra zdravotnictví na "neznámého" pachatele David  Rath
22. 6. 2006 Časopis ČLK - ekonomický přehled
23. 6. 2006 Tady je to stejně blbý Bohumil  Kartous
23. 6. 2006 Do Schengenu nebo do ....?! Ladislav  Žák
23. 6. 2006 Vynesl Topolánek nečekaně novou kartu? Miloš  Dokulil
23. 6. 2006 Hon na komunisty: návrat do padesátých let?! Andrea  Cerqueirová
23. 6. 2006 Krůpěj deště Bohuslav  Reynek
22. 6. 2006 Komentář ke komentáři II. Alex  Koenigsmark
23. 6. 2006 Michael  Marčák
23. 6. 2006 Privatizace veřejných služeb nevede k nižším cenám Eduard  Zeman
23. 6. 2006 Od čtvrtka do čtvrtka Irena  Ryšánková
23. 6. 2006 Lidská práva nejsou scestné paradigma! Darina  Martykánová
23. 6. 2006 Velkodušný zastánce brutální diktatury Jakub  Rolčík
23. 6. 2006 K článku o Václavu Bendovi Ondřej  Šlechta
23. 6. 2006 Hádej, kdo přijde na večeři! Darina  Martykánová
23. 6. 2006 Volby Jaroslav  Hutka
23. 6. 2006 Jsem obětí feministek Lenka  Vytlačilová
23. 6. 2006 Ani nenávisť nepozná hraníc Gustáv  Murín
23. 6. 2006 Michael  Marčák
23. 6. 2006 Omluva Janu Piňosovi Ivan  Brezina
22. 6. 2006 Guantánamo není americký gulag, aneb Kam s jejich uvězněnými? Josef  Brož
23. 6. 2006 Opční protokol proti mučení vstupuje v platnost
23. 6. 2006 Německo-české vztahy potřebují podstatné zlepšení Radek  Vogl
22. 6. 2006 Den, který prohrál Hitlerovi válku Richard  Seemann
22. 6. 2006 O domácím násilí Jan  Potměšil
22. 6. 2006 Spojené státy přišly s proklamací, že "nejste-li na naší straně, stojíte proti nám" Felipe Pérez Roque
22. 6. 2006 Světový kongres Československé společnosti pro umění a vědy v Českých Budějovicích Michal  Giboda
22. 6. 2006 Prodám šéfa, zn: levně Václav  Dušek
22. 6. 2006 Kybersocialismus Milan  Valach
22. 6. 2006 Shopping mall není městotvorný element Jan  Mech
21. 6. 2006 Život v Bagdádu (jak ho líčí americký velvyslanec)
22. 6. 2006 Podoba historického kompromisu Martin  Kunštek
12. 6. 2006 Hospodaření OSBL za květen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce