Jeho nedávné vystoupení naznačuje, že to nemyslel příliš upřímně a stále zůstává srdcem mezi květinovými dětmi, které žili v harmonické rovnováze se světem. Současný pohled striktně individualistické biologie na živý svět říká, že v rovnováze není nic, jedině smrt. Sama podstata života je termodynamicky nerovnovážná a ani v ekologii nejsou rovnováhy nijak populární.

Lovelockova argumentace je vlastně poněkud schizofrenní. Jeho vlastní Gaia funguje tak, že smyčky zpětných vazeb vždy drží prostředí v jakžtakž snesitelné podobě. A teď by to najednou mělo přestat fungovat a Gaia se chce mstít? Pozemské klima zažilo úděsné věci, kterým se veškeré lidské snažení zatím nemůže ani vzdáleně přiblížit. Přesto Lovelock dříve počítal s tím, že to bakterie a další organismy vždycky nějak daly do pořádku.

Prohlášení o životním prostředí na Zemi, jenž je už zničené, je excelentním příkladem "zelené Litanie". To je podle světoznámé černé ovce ekologů B. Lomborga oblíbená mediální strategie ekologických aktivistů, kdy se neustále hovoří jen o těch nejčernějších scénářích a stále dokola se opakují varování před strašlivými katastrofami. Strašení je dobrý způsob, jak získat finanční prostředky a politický vliv. Mnozí jinak seriózní badatelé soudí, že je vhodné přehánět v zájmu dobré věci. Zároveň je to ale velmi riskantní strategie. Jednak lidé časem otupí a začnou ignorovat i bezprostřední reálné hrozby a zároveň přehnané výroky ala Lovelock stále více odrazují od ekologických konceptů.

Lovelock je ve svých výrocích opravdu extremní, globální oteplování je nicméně neustále propíraným strašákem. Stalo se jakýmsi symbolem veškeré lidské špatnosti, globálním prvotním hříchem naší civilizace. Zhřešili jsme a zachrání nás jedině zřeknutí se všech výdobytků zkažené civilizace.

Je pozoruhodné, jak se zelené hnutí v otázce globálního oteplování stále více blíží apokalyptickému náboženství. Hezky to dokládají reakce aktivistů, například K. Sutlovičové v Respektu 2006 (3), která argumentuje proti vyváženému článku V. Cílka o Respekt dříve tak, že ho ofenzivně obviní "z podivné snahy bagatelizovat a karikovat snažení klimatologů", zřejmě těch pravověrných, a pak ještě sama manipuluje jeho výroky. Cílek si přitom jen vcelku oprávněně posteskl, že klimatologie je zatím v plenkách. Ve skutečnosti může být rád, že nebyl obviněn ze zkorumpování nějakou ošklivou, nejlépe nadnárodní korporací, což je nejčastější replika na pochybnosti o oteplování klimatu.

S globálním oteplováním je velká potíž. Nejde o něm smysluplně diskutovat. Jakmile někdo jen trochu nevěří, nebo vidí nějaký problém, je kacíř. Přitom se většinoví zastánci představy dramatického globálního oteplování v důsledku lidských aktivit reprezentovaní IPCC (International Panel on Climate Change) a menšinoví skeptici v této věci vlastně v pohodě shodnou na čtyřech základních faktech.

1. I přes jistou rozporuplnost klimatických dat se zdá, že se svět za posledních 100 let poněkud oteplil, v průměru o 0,6 °C (s připouštěnou chybou 0,2 °C).

2. Oxid uhličitý je skleníkový plyn. Zvýšení jeho obsahu v atmosféře zvyšuje tendenci k celosvětovému oteplování.

3. Lidské aktivity pravděpodobně vedly k průkaznému zvýšení obsahu oxidu uhličitého v atmosféře, z hodnoty 280 ppm (částic na metr krychlový) ve stoletích před rokem 1750 na hodnotu 380 ppm, kterou naměříme dnes.

4. Ekonomické trendy pravděpodobně budou dále obsah oxidu uhličitého v atmosféře zvyšovat.

Spor se vede o příčiny, rozsah a reálný význam klimatických změn.

Podle obecně rozšířené představy lidé svým snažením dramaticky zhoršují to jediné správné klima. Ve skutečnosti nic jako "správné klima" neexistuje. Klima se neustále mění, jak z krátkodobého pohledu, tak i z toho dlouhodobého. Samotný oxid uhličitý je sice jednou z možných příčin globálního oteplování, zdaleka ne však jedinou. Je klidně možné, že globální klima ovlivňuje tolik "ne-lidských" faktorů, že veškeré lidské vlivy jsou nevýznamné.

O rozsahu klimatických změn se vlastně nic moc neví. Hladina oxidu uhličitého v atmosféře, pravda, roste. Na druhou stranu, oxid uhličitý absorbuje jen jednu konkrétní úzkou část spektra elektromagnetického záření. V důsledku toho má každé další nově přibyvší procento oxidu uhličitého v atmosféře na celosvětové klima menší a menší efekt. Pokud by se hladina oxidu uhličitého vůči předindustriální době zvýšila řekněme na dvojnásobek (tedy na 560 ppm), teplota by celosvětově vzrostla zřejmě o cca 1,2 °C. To je sice pozorovatelné oteplení, bezodkladnou celosvětovou akci ovšem rozhodně nevyžaduje.

I když připustíme, že se globální klima otepluje, není vůbec snadné odhadnout, co se bude dít dál. S růstem teploty se totiž například vypařuje více vody z oceánů. Větší množství vodní páry v atmosféře může vytvořit pozitivní zpětnou vazbu. I vodní pára má skleníkový efekt. Větší množství vodní páry teplota dále zvyšuje teplotu a tím vzniká ještě více vodní páry. Vodní pára ale zároveň vytváří mraky. Ty mohou odrážet sluneční záření zpátky do vesmíru a tím vlastně teplotu snižovat. Anebo mohou fungovat jako teplá deka, zadržovat teplo a tím teplotu opět zvyšovat. Nejsme si jistí. Jak a v jaké míře funguje globální stmívání také není úplně jasné. Také se v poslední době ukazuje, že minimálně 30% pozorovaného globálního oteplení jde na úkor zvýšení sluneční aktivity.

Hloupé je, že naše klimatické modely v podstatě ani nemůže ověřit, nemáme pro to dost dobrá data. Vědci nemohou příliš přesně určit průměrnou teplotu Země v roce 1900, natož hlouběji do minulosti. Kdybychom chtěli zjistit, jak jsou naše klimatické modely dobré, nejlepší by bylo spustit test takového modelu co nejdále v historii a dívat se, jak modelované hodnoty odpovídají našim reálným měřením. Pokud nejsme s to říct, jak vypadalo celosvětové klima před více než pár desítkami let, tak žádné modely spolehlivě neotestujeme. Velký problém je i naše zjevná neschopnost smysluplně předpovědět vývoj lidských společností v blízké budoucnosti.

Vědecké diskuse o změnách klimatu probíhají pod silným tlakem veřejnosti. Lomborg popisuje, jak panel IPPC výslovně uvedl, že předpokládá vzrůst teploty o 1,4-5,8 °C a veškerá významná média citovala pouze nejvyšší a ve skutečnosti poměrně nereálný údaj plus 5,8 °C, který se objevil i v souvislosti s Lovelockem. Mnoho badatelů v oblasti klimatických změn si v důsledku společenského tlaku vyvinulo podivnou autocenzuru. Strach, že by jejich výsledky mohl využít nějaký skeptik, vede přinejmenším k taktnímu zamlčení některých výsledků.

Ekologické hnutí je vlastně bytostně konzervativní, vyrůstá z obav nad ztrátou "tradiční" přírody, v tomto případě klimatu. Ač naše znalosti o dynamice klimatu nejsou příliš konzistentní, víme, že se klima nepochybně změní. Jen v průběhu dvacátého století jsme byli svědky toho, jak do roku 1940 celosvětová průměrná teplota vzrůstala, pak do 70-tých let klesala (a tím tehdy rozvířila obavy z příchodu nové doby ledové) a pak zase začala stoupat. Emise skleníkových plynů přitom mohly ovlivnit celosvětové klima až v naprosto nedávné době. Je více než zřejmé, že klima výrazně kolísá samo od sebe, ať lidé dělají, cokoliv chtějí. A to pravděpodobně rychleji a dramatičtěji, než jsme si kdy byli ochotni připustit.

Lovelock má tedy v jistém ohledu pravdu. Míra viny člověka je přes všechnu mediální masáž stále nejistá, což zelení neradi slyší. Dramatické změny ale rozhodně očekávat můžeme. Především, ač se o tom příliš nemluví, neboť to nezapadá do pohádek o oteplování, nikdo dosud přesvědčivě nedoložil, že ledové doby již skončily. Naopak, je poměrně slušně možné, že jsme již za polovinou doby meziledové až do dalšího zalednění nám zbývá pouhých pár tisíc let. Naši potomci budou možná litovat, že jsme těch skleníkových plynů nevypouštěli víc. Až donedávna se rovněž tiše předpokládalo, že doby meziledové jako ta naše jsou klidné, teplé a stabilní. Nové datování fosilních korálů rostoucích těsně pod hladinou moře ukázalo, že v dobách meziledových během pouhých tisíců let hladina moře běžně dramaticky kolísá o desítky metrů.

Další velmi reálnou a mnohem bezprostřednější hrozbou je možná změna či zánik Golfského proudu, neboli severoatlantické termohalinní cirkulace (THC). Velmi stručně řečeno, díky teplu přinášenému Golfským proudem od Floridy nepanuje na britském pobřeží klima Nového Foundlandu. Ačkoliv se vedou řeči o zhoubném vlivu globálního oteplování, podle všeho se zdá, že si Golfský proud si v historii mizí a zase se objevuje jak se mu zachce. Podle zpráv z konce minulého roku Golfský proud najednou zeslábl. Kdyby THC zmizela, poklesne teplota v Evropě nejspíš o nějakých 6 stupňů. Existují obavy, že veřejnost začne považovat klimatology za blázny.

Co s tím dělat, když víme jen to, že se svět změní? Nakonec je přeci jenom možné s Lovelockem v něčem souhlasit. Většina ekologických aktivistů pozoruhodně odmítá jeho jinak ultrazelený postoj kvůli slabosti pro jadernou energetiku. Překonání obav z jádra je přitom jednou z možných cest jak čelit budoucím krizím. Snadno dostupná energie nebude na škodu. Asi vůbec nejlepší bude rozsáhlými investicemi do pestrého výzkumu a vývoje nových technologií co nejrychleji vytvořit civilizaci odolnou vůči změnám klimatu, ať už budou jakékoliv. Diskuse na toto téma začíná, svět je zatím stále bezhlavě posedlý nevýznamným snižováním emisí. Lovelockův strach je ale umrtvující, invenci věnovanou vymýšlení "manuálů pro přežití" by šlo využít i smysluplněji.

Lovelockova obava, že do konce století zemřou miliardy lidí, bude nicméně nepochybně naplněna. Nemusíme se však znepokojovat. My všichni zemřeme jistě, je to za sto let a smrt je nevyhnutelným osudem všech savců.

www.osel.cz, www.spiked-online.com, Science, Respekt 2006(2,3), Lomborg -- Skeptický přírodovědec