BBC natočila v roce 2003 velmi dobrý dokument a shodou okolností jej vysílala ČT2 včera večer (V převlečení za policistu, [The Secret Policeman], 20:30). Britský reportér Mark Daly se přihlásil do policejního kurzu a posléze se skutečně stal policistou. Během přípravného kurzu i během své služby neustále natáčel skrytou kamerou ostatní uchazeče a policisty a bavil se s nimi záměrně o názorech na rasismus.

Pozn. JČ: Proti této práci televize BBC původně britské ministerstvo vnitra ostře protestovalo a chtělo mj. postavit Dalyho před soud za to, že podvodně přijímal od policie plat. Ukázalo se však, že tento plat předával Daly společnosti BBC, která ho ukládala na zvláštní konto. Po odvysílání filmu scvakla britská vláda podpatky a rasističtí policisté, usvědčení filmem BBC, od policie odešli.)

Další podrobnosti v BL ZDE ZDE

Dalymu se podařilo natočit velmi zajímavé záběry a odhalit tak uvažování některých britských policistů. Autor dokumentu sice objektivně přiznává, že většina policistů rasisticky nesmýšlí, ale ve velkém počtu případů se setkal s tím, že policisté rasismus schvalují a někteří jej chtějí (v rámci policejní služby!) aktivně praktikovat.

Jeden z jeho kolegů v kurzu se dokonce přiznal, že by klidně nějakého "šikmookého" klidně zabil, kdyby si byl jist svou beztrestností. Tento člověk, který chtěl žertovat tak, že půjde svého asijského kolegu postrašit s bílou kápí na hlavě, skutečně nastoupil do služby, protože byl natolik inteligentní, aby své extremistické názory nedával najevo nepřiměřenou formou.

Kdy konečně provede některý z českých investigativních novinářů, kterých jistě máme spoustu, podobný průzkum atmosféry u české policie? Možná bychom se dozvěděli, jaká je tolerance a afinita policistů vůči násilí. Z osobní zkušenosti vím, že se u policie běžně vyskytují jedinci s kladným vztahem k násilí. Pokusí se to někdo konečně zmapovat? Jinak to asi není možné ověřit.

Ministr vnitra Bublan alibisticky hovoří o tom, že se jedná o "selhání jednotlivce". Není to pravda a ministr vnitra to dobře ví. Tomuto "selhání jednotlivce" přihlíželo několik dalších "policejních jednotlivců" a jejich jedinou starostí nebylo dodržování zákona, jak by se každý mylně mohl domnívat, ale to, aby nebyli vyfotografováni nebo aby se náhodou neobjevili v médiích.

To ale není chyba jednotlivce, je to chyba systémová. Proč policisté, kteří jsou svědky vyšinutého chování svého kolegy, které překračuje meze výkonu funkce a samotného zákona, místo pomoci oběti odhánějí fotografy? Protože je u nich na prvním místě snaha chránit druha ve zbrani, nikoliv zákon. Dokážete si snad představit policistu, který by zasáhl proti svým kolegům a svědčil proti nim? Co kdyby se náhodou v podobné situaci ocitl on...

Alibismus je pro policii vůbec vlastní. Možná právě on je tím, co znemožňuje zjistit, kolik policistů je ve výkonu služby omylem. Policie totiž funguje jako takové perpetum mobile. Kromě svého vlastního, samozřejmě plně nakloněného ministerstva, má také svůj vlastní kontrolní mechanismus. Inspekci ministerstva vnitra.

Z dosavadních zkušeností se zdá, že tento mechanismus pracuje pouze na té nejnižší možné úrovni citlivosti. Případy možného provinění policistů řeší a za jejich provinění trestá jen tehdy, jeli to vzhledem ke stavu veřejného mínění nutné. Ukázkovým příkladem toho, jak pracují vnitřní ochranné mechanismy policie, je případ brutálních zákroků policie na Czechteku.

Zákroky spočívající v bezhlavém bití na zemi ležícího člověka byly vyhodnoceny jako pouhé přestupky, nikoliv jako trestné činy, za které by byli policisté souzeni. Podobný průběh bude mít asi i toto, mluvě policejním jazykem, nešťastné "provedení předvedení", při němž musel policista zmlátit tomfou drobnou ženu, k čemuž se mu snažili ostatní kolegové dopomoci tím, že budou zastrašovat svědky. Hlavní aktér byl dočasně postaven mimo službu. Ostatní podílníci jsou však asi považováni za nevinné. Vždyť šlo přece o selhání jednotlivce.