O kauze Kateřiny Jacques už bylo novináři řečeno v zásadě vše a je z toho patrné, že si zase někdo zavrtěl s hlídacími psy demokracie a to hned s mnoha najednou a na jednom ocásku. Je těžké uvěřit, že se v zásadě nenajde nikdo, kdo by se pokusil naznačit, že se zde nabízí zajímavá paralela s řešením kauzy manželů Stodolových. Po odhalení toho, že policie byla pozoruhodně liknavá a nezjistila buď vůbec nejzávažnější trestnou činnost nebo ji přišila po vzorné spolupráci se státním zastupitelstvím a soudy někomu jinému, se nakonec došlo k jedině správnému řešení. Otevřely se uzavřené případy podobného charakteru a to do dostatečné teritoriální šířky i časové hloubky a přešetřily se znovu, jinými lidmi a snad s novým pohledem na věc.

Kladu tedy otázku. Proč někdo nedá podnět k tomu, aby se přešetřily veškeré případy oznámeného policejního násilí, dejme tomu za posledních pět let. Nemyslím tím někým jednotlivé občany. Ti upozorňují na rozdílnou péči jednotlivým případům již od počátku celé kauzy.. Myslím tím jasně zjevenou, širokou až "duhovou" politickou vůli, rozhodnutí exekutivy a následný rozkaz odpovědného jedince. Prostě tak a ne jinak. A bylo by po řečech, že jde o politickou objednávku.

Je s podivem, že se nikdo, včetně "hlídacích psů demokracie" nezabývá beztrestností a policejní ochranou "poklidného průvodu neonacistů ulicemi Prahy".

A je až nepochopitelné, že se může situace opakovat o dva týdny později. Tentokrát jde o Benita Mussoliniho. Znovu to jsou "hlídací psi demokracie", kterými se vrtí na jednotném chvostu. A je pikantní, že je u toho tentokrát opět poněkud prostořeká dáma. Pravda, jiný ročník, jiný esprit, ale jinak "je to jako přes kopírák", jak jsme říkali při nočním "pajcování" technických výkresů přes okenní afinitu.

"Cherchez la femme" říkávají lepší kruhy. A lid dodává, "kam čert nemůže, tam strčí babu".

Je okouzlující pozorovat, jak si "hlídací mopslíci demokracie" opět vyběhli za šikovně puštěnou kočkou, byť v druhém případě je blond nahrazena brunetou. Opět je rychle známa první mužská oběť (i když to v tomto případě není až tak docela pravda) a neméně rychle nastává něco jako spor o seržanta Gríšu. Dá se očekávat, že dojde k tomu, že se hlídací psi porvou mezi sebou, až i druhá kočka skončí v díře v plotě nebo na vysokém stromě, a až se vylížou ze svých ran, tak se tiše rozhlédnou a ejhle - bude po volbách. A nejen po nich.

Já za sebe musím říci, že mne nejvíce rozveseluje a zároveň rozesmutňuje, jak se při té příležitosti ohánějí tradicemi BBC. Možná, že je to tím, že jsem byl moc rád, že Český rozhlas není jako BBC se svou okázalou a neupřímnou veřejnoprávností a ne-závislostí, která ovšem vždycky jaksi umře na krásu, když opravdu o něco jde. A nebo umře někdo jiný. Systematické působení BBC ve jménu anglických elit je nedílnou součástí britských tradic*) a je popisováno eufemismem, že je to veřejná služba nebo dokonce služba britskému lidu, nicméně její posluhování elitám čouhá z okázalé ne-závislosti jako sláma z bot.

*) Pozn. JČ: Tak tomu možná bylo před třiceti nebo padesáti lety. V současnosti je zejména televize BBC drtivou většinou své programové skladby stejně tak populistická ("lidová") jako televizní stanice kdekoliv jinde.