Předtištěné úřední poučení vynecháno

Poučení jsem v plném jeho rozsahu porozuměl, právní důvod k odepření podání vysvětlení nemám, při tomto úkonu právo na právní pomoc advokáta neuplatňuji.

K věci samotné chci především uvést, že jsem se snažil celý incident, resp. zákrok proti paní Jacques natočit za pomoci digitálního fotoaparátu.

Nepřísluším ke straně Zelených, ty lidi jsem dne 1.5.2006 viděl poprvé v životě. Akce jsem se zúčastnil z profesionálních důvodů, jsem fotograf a pracuji pro Britské listy (nevýdělečný projekt; www.blisty.cz).

K popisu samotné situace uvádím následující:

Skupina neonacistů se pohybovala ulicí Na Moráni, směrem od nábřeží ke Karlovu náměstí. Pohybovali se tímto směrem po pravé straně komunikace. Z levé strany byli doprovázeni kordonem policistů - "těžkooděnců". Zpočátku uprostřed komunikace se ve stejném směru pohybovala skupinka o počtu asi 8 až 10-ti dospělých lidí, z řad příznivců Strany zelených. Tato skupona nesla transparent s heslem: "Zelení proti neonacismu". V této skupince byly i dvě děti. Tyto děti šly vzadu té skupinky. Tato skupinka se dostala na roveň skupiny neonacistů. Z kordonu těžkooděnců se oddělila malá skupina policistů, kteří požádali Zelené, aby přešli na levou stranu komunikace. Zde je posléze zastavili a zastoupili jim cestu (dle mnou přiloženého a vyhotoveného náčrtku). Mezi skupinou těch asi 10-ti těžkooděnců a skupinou Zelených začala probíhat diskuse na téma, proč jsou stavěni a kdy budou moci jít dál, na téma, proč jim policisté činí problémy apod. Vše v klidu, v mezích slušnosti, korektně ze strany policistů i zelených. Za malou chvíli, řádově několik minut, byli těžkooděnci odvoláni zpět do kordonu a na jejich místo dorazila skupina asi 8 uniformovaných policistů. Někteří z nich, jak si myslím, z Místního oddělení Policie ČR z Vyšehradské ulice. Do této doby se vše odehrávalo v klidu. Pokračovala diskuse mezi těmito policisty a Zelenými.

Policista, který vystupoval nejaktivněji a který byl později hlavním aktérem napadení paní Jacques, neměl podle mého názoru s podobným zákrokem dostatek zkušeností. Diskuse byla stále vzrušenější a policistovo jednání se stávalo hysterickým. Do této doby nicméně, kromě vzrušené diskuse, nedošlo k žádnému jinému prohřešku proti pořádku, narušení veřejného pořádku.

V tu dobu již skupina neonacistů z této ulice stačila se již přesunout do ulice na Karlovo náměstí. V tomto okamžiku byla ulice Na Moráni již prázdná, poslední účastníci z řad neonacistů již zacházeli za roh na Karlovo náměstí (viz fotografie z incidentu). Hysterie vedoucího policisty se neustále stupňovala a za okamžik došlo bez zjevného důvodu k napadení Kateřiny Jacques. Společně s kolegou jí tento policista natlačil na vstupní dveře jednoho z domů. jejich další jednání směřovalo k tomu strhnout jí na zem, což se jim posléze povedlo. Na zemi na Kateřinu Jacques útočil převážně již výše uvedený policista, válel se po ní, bil jí tonfou, snažil se jí přidusit a podobným způsobem překonat její odpor, ptotože se v této chvíli pochopitelně začala bránit. Celý zákrok byl značně surový a podle mého soudu naprosto zbytečný, neboť skupina 7 policistů by jisté zvládla spoutat jednu ženu, pokud by cílem zákroku skutečně bylo zadržení nebo zajištění a ne vybití si vzteku dotyčného policisty. Celému zákroku přihlíželi jeho kolegové, kteří se po celou dobu nesnažili do situace nijak zasáhnout, nijak jeho jednání nebránili a nezabránili. Jediná jejich činnost spočívala v tom, zabránit mi fotografovat incident, případně zabránit dalším členům Zelených, aby Kateřině Jacques nějakým způsoben pomohli. Po tomto zákroku ji zvedli ze země a předtím ji ještě spoutali. Stále tentýž policista ji chytil za pouta, překroutil jí ruce a značně neurvalým způsobem ji táhl ulicí Na Moráni, směrem ke Karlovu náměstí, kam poté přijelo policejní vozidlo.

Policisté se rozhodli Kateřinu Jacques naložit do policejního auta, čemuž se ona bránila, byla spoutaná, kladla pasivní odpor, do auta ji tlačili. I tato akce byla značně surová, policista Kateřinu Jacques kvůli překonání jejího odporu bodal do zad hrotem tonfy, tlačil ji do auta, nijak se nesnažil ochránit ji hlavu před nárazem, takže měhem nakládání mohlo dojít k poranění její hlavy. Nakonec ji do auta nacpak, jak je vidět na mém videozáznamu.

V této době došlo ještě k zadržení druhého účastníka, které je částečně zaznamenáno na mém videu. Policejní auto s Kateřinou Jacques z místa odjelo a jeden z policistů, kteří se incidentu zúčastnili, byl to policista os. čís. 301954, se začal věnovat mně. Vyzval mne k předložení obč. průkazu. Na můj dotaz po důvodu mi odpověděl, že jsem podobný hledané osobě. Ač tento důvod byl evidentně zástupný a jeho žádost tedy byla v rozporu se zákonem, žádosti jsem vyhověl a obč. průkaz předložil. Policista celou dobu požadoval, abych přestal fotografovat se zdůvodněním, že mi k tomu nedal povolení. Snažil jsem se mu vysvětlit, že k fotografování na veřejném prostranství nepotřebuji žádné povolení a že jsem novinář pracující pro Britské listy. Policista se chystal, opisoval si mé údaje do nějakého notesu, bločku, nicméně za okamžik změníl názor a se slovy: "Teď jste ohrozil moji bezpečnost tím, že jste mě vyfotil, já vás předvedu.", mne chytil za rukáv a vlekl ke služebnímu vozidlu.

V rámci zachování celistvosti rukávu jsem se této operaci podrobil a nekladl jsem žádný odpor, nicméně jsem stále žádal sdělení důvodu zadržení, který mi policista nebyl schopen říct. Nasedli jsme do auta a odvezli mne před služebnu ve Vyšehradské ulici. Průběh komunikace při jízdě je patrný z videozáznamu, nepřináší žádné zásadní skutečnosti, kromě toho, že mi policista hrozil, že fotografie z fotoaparátu si budu muset vymazat.

Po příjezdu na služebnu jsem na chodbě zahlédl Kateřinu Jacques připoutanou k trubce ve zdi. Žádná naše komunikace nebyla umožněna, byl jsem policisty okamžitě natlačen do další místnosti. Po krátké emocionální diskusi, která se týkala fotografování dotyčného policisty a jeho možného ohrožení, ve které nepadly žádné podstatné informace, kromě otázky, jak já poznám, když on předá o mé osobní údaje nějakému chuligánovi, který mi přijde domů rozbít hubu, že to byl on. Snažil se mi tímto vysvětlit, že on se mým fotografováním cítí ohrožen a že bych mohl být ohrožen i já. Poté se dotázal na možnost prohlédnout si mé fotografie v mém fotoaparátu. Vyhověl jsem mu v zájmu předejití možného konfliktu a např. poškození fotoaparátu, ke kterému by mohlo dojít, to kdyby se rozhodl mi fotoaparát odebrat násilím. Promítl jsem mu tedy fotky, evidentně ho uspokojilo, že na žádné z nich není detail jeho osoby a již nepožadoval vymazání fotek, jak předtím v autě. Odešel do vedlejší místnosi, po krátké chvíli se vrátil, vrátil mi můj OP, který do té doby měl u sebe, sdělil mi, že jsem byl zajištěn z důvodu neuposlechnutí výzvy a že po prověření se prokázalo, že neprocházím v pátrání, že je vše v pořádku a že mohu jít.

Během odchodu jsem slyšel z nějaké další místnosti hlasitou změť hlasů, z nichž jeden patřil Kateřine Jacques. Před služebnou jsem počkal do té doby, dokud Kateřina Jacques v doprovodu zdravotníků a policistů neodjela na ošetření do nemocnice. Sobu jejího zadržení odhaduji na 30 až 40 minut. To je vše, co mohu k věci říci.

Zároveň tímto podávám oznámení na policistu OEČ 301954, neboť se domnívám, že tento mne bez právního důvodu omezil na osobní svobodě, žádám též, abych byl do jednoho měsíce vyrozuměn o učiněných opatřeních.

Na otázku, zda jsem během zákroku policistů proti osobě Kateřiny Jacques slyšel výzvu "Jménem zákona", odpovídám, že takovou výzvu jsem neslyšel, k takové výzvě vůbec nedošlo, činnost policistů jsem sledoval z bezprostřední blízkosti. Takovou případnou výzvu bych nemohl přeslechnout.

Skončeno, přečteno a jako správné bez nutnosti doplnění či změn podepsáno dne 2.5.2006 v 17.50 hodin.

Záznam sepsal mjr. Mgr. Josef Kukla

Vysvětlení podal Michal Vlk

Úřední záznam o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř. - faksimile ZDE