Jemu nevadí hospodské kecy v rádiu, naopak se jimi dobře baví. Proč by mu mělo vadit, že byly odvysílané urážky neférové a celkový pořad byl nevyvážený, byl podprahovým PR pro jednu politickou stranu. Proč by ho mělo zajímat, že něco takového, zejména před volbami, je neférové a nepřípustné?

Proč by se Čecháček měl zajímat o to, že existují nějaké kodexy profesionální rozhlasové práce? Proč by se měl zajímat o to, že pracovník veřejnoprávního rozhlasu, stejně jako nakonec každé instituce, má určité povinnosti k zaměstnavateli a zavazuje se dodržovat principy profesionality? Že tomu není tak, že jakmile se stanu hvězdičkou, můžu se dělat, co chci, protože jsem tak "slavný", můžu vysílat jakékoliv bláboly a protože jsem taková hvězda, kdykoliv se proti tomu někdo ozve, začnu křičet, že je to útok na svobodu slova?

Jednu hysterickou kampaň před šesti lety, při rebelii v České televizi, jsme už zažili - tam taky křičeli neumětelové, když po nich lidé, jmenovaní zvnějšku, chtěli, aby začali projevovat profesionalitu, že je to omezování svobody slova.

Myslím, že bude trvat ještě hodně dlouho, než se jemnosti jako profesionalita a férovost stanou něčím, co bude uznáváno na české mediální scéně.

Proč tento pesimismus?

Viz tato reakce čtenáře, který je typickým případem úspěšné manipulace českých médií:

Čtenář vůbec neví, že Cibulku z rozhlasu nevyhodili a že o obětování redaktora vůbec nejde. Jak jednoduché je usoudit, že toto všechno je spiknutí mocných, kteří podnikají útoky na svobodu slova čackých, nezávislých a kritických novinářů... :)

Duch českotelevizní rebelie se opravdu navrací.

Odváží se někdo promluvit věcně a profesionálně?