Práva žen

2. Dvě z našich zaměstnankyň hlásí od poloviny května zvýšené šikanování. Jedné, šiitce, která nosí západní šaty, poradila neznámá žena její bagdádské čtvrti, aby nosila závoj a neřídila vlastní auto. Uvedla, že některé organizace nutí ženy, aby si zakrývaly i tvář, což je krok, který se nevynucuje od žen ani v Íránu ani při nejkonzervativnějších kampaních.

3. Jiná žena, sunnitka, uvedla, že lidé v její čtvrti šikanují ženy a nutí je, aby chodily zahalené a přestaly užívat mobilních telefonů. Říkala, že taxíkář, který ji každý den vozí do zelené zóny, ji nemůže dovolit, aby jezdila jeho taxíkem, pokud si nezakryje obličej. Žena v kulturním oddělení nyní nosí kompletní abaju poté, co jí bylo přímo vyhrožováno.

4. Ženy říkají, že neumějí identifikovat organizace, které jim vyhrožují. Varování pocházejí od jiných žen, někdy od mužů, kteří by mohli být sunnity či šiity, ale zdají se být konzervativní. Některá ministerstva, zejména sadristické ministerstvo dopravy, donutilo ženy, aby v práci nosily hidžáb.

Předpisy, jak se oblékat, pro všechny?

5. Zaměstnanci informují, že je nyní nebezpečné, aby muži nosili krátké kalhoty. Dětem už není dovoleno, aby si venku hrály v krátkých kalhotách. Terčem útoků se stávají lidé, kteří nosí na veřejnosti džíny.

Vyhánění

6. Jeden kolega nás zapřísahal, abychom pomohli jeho sousedce, kterou v květnu vyhnali z bytu, v němž žila třicet let, na základě předstírání, že k tomu použili nějaký dávno nepoužívaný zákon. Žena je fajlijská Kurdka a nemá kam jít, ale soudy neposkytují v této věci možnost odvolání. Toto vyhánění z bytů je možná reakcí nových šiitských vládních úřadů na podobné akce Kurdů proti Arabům v jiných částech Iráku. (Poznámka: Jeden šéfredaktor arabského deníku nám sdělil, že připravuje podrobnou analýzu etnického očišťování, k němuž prý dochází téměř ve všech iráckých provinciích, vzhledem k tomu, že politické strany a jejich polovojenské organizace, jak se zdá, organizují formou pomsty akce po celém Iráku.)

Přerušování dodávky elektrického proudu a nedostatek benzínu ochromuje společnost

7. Teplota v Bagdádu už dosáhla 46 stupňů. Všichni zaměstnanci potvrzují, že koncem května šla elektřina vždy hodinu a šest hodin pak nešla. Začátkem června se situace trochu zlepšila. V Hal al-Shaabu se dodávka elektřiny nedávno zlepšila z jedné za šest hodin na jednu za tři hodiny. Čtvrť v centrálním Bagdádu Bab al-Nuatham nemá dodávku elektrického proudu už déle než měsíc. Nejlepší dodávku elektrického proudu mají oblasti kolem nemocnic, kolem ústředí politických stran a zelená zóna. Jedna zaměstnankyně informovala, že bydlí v domě, kde také bydlí nový ministr -- do pouhých 24 hodin měl ten blok dodávku elektrické energie 24 hodin denně.

8. Všichni zaměstnanci si doplňují městskou dodávku elektrického proudu elektřinou, kterou produkují místní generátory v jejich čtvrti. Jeden zaměstnanec platí 7500 iráckých dinárů (cca 5 dolarů) měsíčně za každý ampér ve snaze dostat 10 ampérů měsíčně. Za tuto částku dostává rodina elektřinu 8 hodin denně a dodávka končí ve 2 hodiny ráno.

9. Fronty na benzín. Jeden zaměstnanec nám sdělil, že den, kdy měl dovolenou, strávil tím, že stál 12 hodin frontu na benzín. Jiný zaměstnanec potvrdil, že nedostatek benzínu je nyní tak velký, že benzín v Bagdádu stují více než 1000 dinárů za litr (oficiální dotovaná cena je 250 dinárů za litr).

Únosy, hrozby a horší věci

10. Jeden zaměstnanec nás informoval, že jeho švagr byl unesen. Nakonec byl propuštěn, ale rodině to způsobilo obrovský stres. Jedné zaměstnankyni, sunnitské Kurdce, bylo v dubnu nepřímo vyhrožováno, že bude zavražděna. Vzala si dovolenou na dobu neurčitou a v květnu se odstěhovala s rodinou do zahraničí.

Nedůvěra vůči bezpečnostním složkám

11. V dubnu začali zaměstnanci hovořit o změnách v chování stráží na kontrolních stanovištích u vjezdu do zelené zóny. Začaly se chovat jako polovojenské jednotky a v některých případech, jak se zdá, chodce provokovaly a vysmívaly se jim. Jedna zaměstnankyně nás požádala, abychom jí opatřili průkaz, že pracuje pro tisk, protože stráže jí sebraly její průkaz zaměstnankyně vyslanectví, ukazovaly ho kolem a vykřikovaly kolemjdoucím, když přišla: "Vyslanectví!" Taková informace se rovná trestu smrti, pokud to zaslechnou nesprávní lidé.

Je vysoce riskantní dohlížet na zaměstnance

12. Všichni zaměstnanci hovoří o tomtéž: z devíti zaměstnanců letos v březnu jen u čtyř z nich věděli rodinní příslušníci, že pracují na velvyslanectví. Iráčtí kolegové, kteří přicházejí po úředních hodinách, hovoří často arabsky -- nemohou si dovolit mluvit anglicky.

13. Nemůžeme telefonovat zaměstnancům o víkendu nebo o svátcích, aniž bychom tím neprozradili, že pracují na velvyslanectví. Jedna zaměstnankyně ze sunnitské arabské rodiny nám vyprávěla o rodinném nátlaku a o tom, že doma nemůže hovořit o tom, že pracuje na velvyslanectví. Řekla rodině, že jede do Jordánska, když jsme ji poslali na stáž do USA. Život jí ztěžuje doma i sílící kritika Spojených států. V polovině června nám sdělila, že většina jejích rodinných příslušníků je přesvědčena, že Spojené státy -- o nichž si většina lidí myslí, že plně ovládají Irák a že zdejší rozklad tolerují -- se rozhodly trápit irácké obyvatelstvo tak, jak to dělával Saddám Husajn (ale tak, že nejpronásledovanější jsou nyní sunnité a velmi chudí šiité). Jinak by přece, říká zaměstnankyně, rozdělování moci a bezpečnosti nebylo tak náhodné.

14. Někteří naši zaměstnanci neberou domů své americké mobilní telefony, protože se tak stávají terčem útoků. Používají tajné přezdívky pro přátele a kolegy i kontakty, které mají ve svých iráckých mobilech. Už nejméně půl roku nemůžeme používat žádné místní zaměstnance jako tlumočníky pro tiskové konference před kamerou.

15. Začali jsme likvidovat dokumenty, v nichž jsou uvedena příjmení našich místních zaměstnanců. V březnu se nás několik zaměstnanců zeptalo, jak je ochráníme, jestliže Irák opustíme.

Sektářské napětí v rodinách

16. Etnické a sektářské konflikty se stávají součástí každodenních informací v médiích. Jedna šiitská zaměstnankyně nám sdělila koncem května, že se už nemůže dívat na televizi s matkou sunnitkou, protože její matka je přesvědčena, že vláda je tak špatná, protože vládnou šiité. Většina rodinných příslušníků této zaměstnankyně se vystěhovala z Iráku už před lety. Tento měsíc se další její sestra stěhuje do Egypta, obává se, že budoucnost Iráku je špatná.

Citlivé nervy a nedůvěra

17. V situaci takto otřesených styků ve společnosti roste napětí a náladovost. Jedna sunnitská Arabka nedávno zaútočila na šiitskou ženu -- kritizovala ji za příliš liberální způsob oblékání. Jeden kolega nám řekl, že má pocit, že byl "poražen" okolnostmi. Nemůže nijak pomoci svému dvouletému synovi, který má astma a v intenznivním horku nemůže spát.

18. Jiný zaměstnanec nám řekl, že život mimo hranice zelené zóny je "emocionálně vyčerpávající". Říká, že chodí každý večer na pohřeb. Jako ostatní místní zaměstnanci je finančně odpovědný za svou rodinu i vzdálenější příbuzné. Sdělil nám, že "břemeno odpovědnosti", nový stres pochází ze společenských kruhů, které stále silněji odmítají přítomnost koaličních vojsk. Každodenní hrozby ho velmi silně zatěžují.

Jak vyjít s komunální správou a s "alamy"

19. Zaměstnanci hodnotí každý den, jak se bezpečně pohybovat na veřejnosti. Často, když musejí cestovat mimo svou čtvrť, se oblékají a hovoří jako lidé ve čtvrti, do níž jedou. Na to, aby se lidé mohli nenápadně pohybovat v Sadr City, musejí být oblečeni šiitsky a používat speciální žargón.

20. Od Samarry si Bagdaďané vytvořili metody pro přežití. Změnilo se jejich výrazivo. Naši zaměstnanci -- a naše kontakty -- se naučili měnit své chování tak, aby se dokázali vyhýbat "alasům" -- udavačům, kteří sledují, jestli do čtvrti přicházejí cizí lidé. "Alasovská" mentalita se začíná šířit v obyvatelstvu, vzhledem k tomu, že irácké bezpečnostní složky nemají důvěru obyvatelstva.

21. Zaměstnanci nás informují, že bezpečnostní opatření a služby byly předány "místním firmám", jejichž loajalita je nejasná. Ti, kdo kritizují občany za to, jak se oblékají, také nejsou známi. Osobní bezpečí občanů závisí na jejich dobrém vztahu s vládami jednotlivých čtvrtí, které zabarikádovávají ulice a nepouštějí dovnitř lidi odjinud. Lidé už většině sousedů nedůvěřují.

22. Obyvatel z šiitské/křesťanské čtvrti Karrada nám sdělil, že se tam nastěhovali "lidé odjinud" a kontrolují muchtary.

Komentář

23. I když naši zaměstnanci zachovávají profesionální chování, začíná se projevovat stres. Vidíme, že jejich osobní strach potvrzuje konfliktní sektářské či etnické rozdělení. Zaměstnanci se obávají, že si myslíme, že přehánějí, anebo že nám sdělují informace, které odpovídají jejich politickému názoru. Objektivita, zdvořilost a logičnost, což jsou podmínky, které jsou nezbytné pro funkční pracoviště, zřejmě selžou, pokud společenské tlaky existující mimo zelenou zónu nepominou.

Zdroj v angličtině ZDE