8. 6. 2006
Volby 2006Jediným řešením je kompromisKaždá vláda, která vznikne z demokratických voleb, má povinnost zastupovat a plnit přání všech občanů, nikoliv jen těch, kteří pro ni hlasovali. Moc pochází z lidu. Občané legitimizují vládu, nikoliv obráceně. Politika, vláda a parlament nemohou být nástroji pro vzájemné čachry osob, které se na této scéně promenují. Povinností veřejně činných lidí je plnit tužby řadových občanů. Pokud byly výsledky nejnovějších českých voleb nerozhodné, znamená to tedy, že je národ absolutně a neřešitelně rozdělen. Jedna polovina národa si přeje přesný opak toho, co si přeje druhá polovina. V této situaci nemůže zvítězit žádné jedno politické seskupení, ani to, soustředěné kolem ODS, ani to, soustředěné kolem ČSSD. Znamenalo by to vyloučení poloviny národa z politiky . |
V této situaci je jediným slušným řešením, aby obě znepřátelená seskupení vládla společně. Jedině utvoření velké koalice, v níž by měli slovo všichni protagonisté nedávných voleb, je řešením, respektujícím práva občanů. Potíž je, že právě toto řešení je mezi znesvářenými českými politiky zřejmě nemožné. Česká politika před volbami zapadla do takového bahna a mezi příslušníky znepřátelených táborů vznikla -- na úkor zájmů občanů -- tak intenzivní nenávist, že je velmi sporné, zda se ji kdy podaří překonat a zda by trpce se navzájem nenávidící politická seskupení mohla kdy zkousnout všechny vzájemné podrazy a dohodnout se na kompromisu, který je podstatou veškeré politiky. Ne, zdá se, že bude pokračovat touha po mocenské manipulaci -- z té či z oné strany. Hysterická posedlost touhou po moci, přání, aby se k moci dostala JEN jedna nebo JEN druhá strana -- na úkor poloviny národa -- čiší i z nenávistných mailů, které v této době dostáváme. Vím, o co se hlavní politické strany pokusí -- přesvědčit (čti "uplatit"?) poslance z opačného politického seskupení, aby její stranu podpořil a získala tak parlamentní majoritu. Pozor, měli bychom varovat veškeré české politikáře. Možná si mnete ruce, jak se vám případným "přesvědčováním" nějakého poslance z opačného politického seskupení, aby vaši stranu podpořil, podaří "zvítězit". Možná si mnete ruce, jak se vám případným "přesvědčením" nějakého nového "poslance Teplíka" podaří utvořit funkční vládu. Toto politikaření možná uspěje, ale uspokojí to voliče? Přispějete tím však jen k sílící frustraci obyvatelstva, které nakonec povede k občanské neposlušnosti. V nynější situaci, kdy vznikl volební pat, voliče nepřesvědčí silácká řešení. Žádné z obou politických seskupení nemá mandát k tomu, aby vládl bez druhého. Výkřiky, aby "Paroubek odstoupil", jsou infantilní. Co budou protiparoubkovští demonstranti dělat? Zruší polovinu národa, která hlasovala pro Paroubkovo uskupení? Obdobně nepřijtelné je i případné vylučování ODS z politiky. Pokud by současným čelným politikům skutečně šlo o blaho obce, nejvyšší politická garnitura, která se zdiskreditovala -- nejen v předvolebním období, ale už i předtím -- by z obou politických seskupení odešla a uvolnila by místo mladší generaci, nepošpiněné současnými sprostými boji. Rivalitu by nahradial diplomacie, spory pak kompromis. Mladší političtí aktivisté z obou politických seskupení by pak měli vypracovat ku prospěchu národa kompromis -- velkou koalici. Tolik teorie... To se ale nestane, protože ti mladší politici rozdmychávali vášně v obou táborech a utvrzovali ty "staré", že dělají dobře, když špinili své oponenty. Emoce a touha po moci byly silnější než rozum. Čeští politici, nejen ti čelní, mají zájem o sebe, nikoliv o zájem celé obce. |