Slavkovská výzva

Protestujeme proti úmyslu vystavět na Prateckém návrší, vedle památníku padlých Mohyly míru, vojenské radarové zařízení NATO. Protestujeme proti jakékoliv stavební aktivitě, jež by jakýmkoliv způsobem narušila vzhled tohoto místa a jeho začlenění do reliéfu krajiny. Tento úmysl považujeme za akt úřednické zvůle. Toto místo je pro tisíce lidí, jenž vnímají historii jako něco více než pouhý odlesk minulých věků, místem nejvyšší piety, místem jenž reprezentuje statisíce mrtvých 200 let starých válek. Toto místo, má sloužit k pietě a zamyšlení, nikoliv k budování radarových základen, pro něž existuje, i v okolí, řada jistě vhodnějších míst, než je chráněná památková zóna.

Vyzýváme všechny aby podpořili naše úsilí o změnu rozhodnutí a zastavení jakékoliv stavební aktivity podobného charakteru v prostoru památkové zóny Slavkovského bojiště, či v jeho bezprostředním dosahu.

Ivan Vystrčil

Prezident CENS

www.austerlitz2005.com

Tak jsem se minulý týden dozvěděl, že můj otec je prase. Musím uznat, že je to něco, co mne překvapilo. Znám ho jednatřicet let a za tu dobu o něm vím celkem dost. Vím, že byl komunista od osmnácti let a do strany vstoupil deset dní potom, co jeho otce zastřelili během Pražského povstání. Vím, jak na tom trval a jak moc nebyl rád, když jsem jeho politické názory už od velmi rané puberty nesdílel. Volil jsem jednou v životě ČSSD a dodnes toho lituji. A vím, že ho v jeho téměř osmdesáti letech asi už nepředělám a ani o to nestojím.

Nechtěl jsem svým názorem přesvědčovat o kvalitách satiry dnes až zbytečně popularizovaného rozhlasového pořadu Ptá se..., šlo o možnost, kterou reálně mohla zmíněná -- autory deklarovaná - mystifikace nést. Ta možnost by nebyla jen vtipná, ale zároveň by vedla k tomu, k čemu má satira vést -- k určité reflexi politické situace. Tohle je totiž její předpoklad, nikoli přiblblá imitace a vtipy.

Žel, nenesla.

Minulou neděli v šest večer po volbách v nejlidnatější spolkové zemi Severním Porýní -- Vestfálsku nepřinesl v prvních odhadech televizních stanic žádné velké překvapení. Agentury pro zjišťování veřejného mínění byly sice opatrnější ve svých odhadech po lehkém vzestupu preferencí SPD v posledním předvolebním týdnu a především kvůli velkému procentu doposud nerozhodnutých voličů, ale celkový trend odhadů volebních preferencí v NRW byl již dlouhou dobu jasně ve prospěch opoziční CDU.

Zajímavá paralela se v současnosti nabízí mezi ČSSD a německou SPD. Obě, ve svých zemích doposud vládnoucí strany, ztrácejí podporu svých voličů a pokud bychom měli věřit průzkumům veřejného mínění, tak jejich ztráta na opoziční konkurenty ODS a CDU je rovněž zhruba podobná, tedy nějakých 15-20%, což je rozdíl takřka propastný a neskýtá pro ně příliš velké naděje v nejbližších volbách, které se konají jak v Česku, tak i Německu příští rok.

Jedním z důvodů, proč se vedení německé sociální demokracie SPD rozhodlo pro cestu k vypsání předčasných parlamentních voleb, bylo umlčet volebním bojem vnitrostranickou levou opozici. Její nekorunovaný král, Oskar Lafontaine, však způsobil něco, co může naděje pravicového křídla totálně zhatit. Splnil totiž nečekaně přání tohoto křídla, aby stranu opustil.

Symbolická figura levice sociální demokracie tímto krokem nepochybně posílí levicový tlak na vedení SPD a může způsobit i hromadný odchod členů SPD do nově vzniklé strany WASG. Navíc tím stoupne společenský potenciál možného svazku Volební alternativy (WASG) a Strany demokratického socialismu (PDS). Takové uskupení by totiž volilo velké množství lidí a propad SPD by byl jistý. Nový levicový svazek by byl pro německé občany reálnou alternativou.

Proč může mít rozhodnutí Oskara Lafontaina takovou sílu? Ta vyplývá z jeho dosavadního příběhu.

Je nesnadné přispět něčím zajímavým či novým k diskusi o romském památníku v Letech. Památník tam už stojí, i když patrně ne uprostřed někdejšího lágru, předpokládám, že se Romové o něj starají a kladou k němu květiny i jindy než při slavnostní příležitosti jednou ročně.

KSČM nejsou jenom poslanci a činitelé, o kterých píšete, že Vás deprimují když citují paragrafy, kterými chtějí bojovat proti urážkám. Jsou to desítky tisíc členů této strany a sta tisíc jejích voličů. A ti všichni se cítí uráženi a poškozováni. Začalo to výrokem pani Hrzánové, že komunisté a Rusáci jsou svině, píše Bedřich Lojda.

Jak jsem si všiml, opět přišlo na přetřes omlouvání KSČM za zločiny, které spáchala KSČ, čili strana, k níž se dnešní komunisté hlásí. Myslím, že místo zbytečných slov je dobré zkusit krátce srovnat jeden typ omluv s druhým. Římská církev zejména ústy papeže Jana Pavla II. mnohokrát vyjádřila lítost nad zločiny, které kdysi páchala, poukázala jednoznačně na rozpor mezi oněmi špatnostmi a dvoutisíciletou morální naukou církve a na Druhém vatikánském koncilu zanesla do koncilních usnesení černé na bílém, že mění kurs.

Delegáti mimořádného sjezdu KSČ schválili ve středu následující Prohlášení k občanům ČSSR:

Vážení spoluobčané, v této osudově i nadějné chvíli našich národů, celé naší vlasti, obrací se na vás mimořádný sjezd KSČ. Naše slovo je zároveň vyznáním. Draze vykoupené poznáním, že veškeré politické a ekonomické úspěchy jsou pomíjivé, protože věčný je jenom člověk a jeho mravní hodnoty, jeho osud, jeho radosti a starosti, naděje a zklamání, jeho víra a pochybnosti --- zkrátka všechno, co vyjadřuje podstatu jeho života. Tak chápeme veřejnou lekci, která nám, komunistům, byla udělena v posledních týdnech. Naše doznáni všech chyb, omylů, všech deformací proti lidskosti a demokracii není jen prázdné gesto.

Protože naše bývalé vedení nenašlo v sobě dosud tolik cti a odvahy veřejně se omluvit, činí tak delegáti mimořádného sjezdu KSČ.

tisková zpráva

Petici proti slučování škol U krčského lesa a Filosofská podepsaly v pondělí večer stovky rodičů na schůzích v obou školách. "Sloučení" by de facto znamenalo likvidaci ZŠ s rozšířenou výukou jazyků (dále jen jazykovky) Filosofské. Místostarostka Tarkó až do schůze 23.5. s rodiči nekomunikovala a sloučení škol nechala v tichosti schválit školskou komisí a radou MČ Praha 4.

Radikální politické zemětřesení, jehož epicentrum bylo v listopadu 1989, rozkmitalo celou společnost. "Sociální tsunami" se od epicentra šířilo ideologií, hodnotovým systémem, ekonomikou, subsystémy a prvky společenské struktury. Prvotní otřes a z něj odvozené vlny byly tak silné, že změny zasáhly společnost v celé její struktuře. O tom, že polistopadové období bude charakterizováno mimořádnou společenskou dynamikou snad nikdo nepochyboval. To snad však byl asi jediný všeobecně sdílený názor, který se v budoucnu také i potvrdil. Překotné a zásadní společenské změny byly provázeny společenskou reflexí, v níž se mísily prvky nové ideologie, mýty, polopravdy, propaganda, každodenní empirie, prefabrikované názory, teze a vize v zájmu skupinových zájmů, sloužící manipulaci veřejnosti.

Antonín Konečný to chce jednoduše, bez "filozofie" (toto slovo se používá už dlouho a také mezi odborníky velmi různě, osobně bych liberalismus chápal spíše jako ideový proud s velmi rozmanitou a dobře propracovanou myšlenkovou základnou), tak to má mít. Vyjmenuji pár zjednodušených tezí, které jsou liberalismu vlastní a kvůli nimž se s ním ztotožňuji:

Pan Josef Vít má v poslední době "čich" na atraktivní témata. Po podnětném rozboru Modré šance, ke kterému se budou čtenáři a dopisovatelé Britských listů bezpochyby ještě mnohokrát vracet, se pokusil o nalezení hlubších příčin blábolů českých rádoby liberálů. Ve svém článku "Co je liberalismus" se však dopustil některých zjednodušujících zobecnění a své výtky adresoval spíše projevům pragmatismu, utilitarismu nebo moderního libertariánství, ale především soudobé politické praxi, která má s původními liberálními principy a postuláty pramálo společného. Petr Fiala se ozval oprávněně. Jiná věc je, že tak učinil se značnou dávkou naivity, jednostranného ekonomismu a bez širšího konkrétně historického kontextu. Metodologie jeho přístupu silně připomíná předlistopadovou "kritiku buržoazní ideologie", jejíž podstata spočívala ve srovnání skutečných chyb a nedostatků kapitalismu s teoretickým protikladem v podobě vymyšleného socialismu, který v té podobě nikde neexistoval.

V jednom románu Maria Puza najdeme scénu, v níž hlavní hrdina chystá likvidaci svého ošklivého příbuzného. Za tím účelem tajně vnikne do jeho soukromého apartmá v Las Vegas. Apartmá je zřízeno ve vskutku velkém stylu : velká kožená křesla, nejdražší koberce, pozlacené kohoutky ... Hrdinův pobočník, rodilý Sicilián, je šokován: jeho otec patřil k nejvlivnějším lidem na Sicílii, ale žil skromně. Jak mohou lidé tohle snést? Šéf mu vysvětlí, že Američané uvažují jinak: věří, že jednou budou mít ty pozlacené kohoutky také.

Tohle se dá interpretovat různě. Třeba tak, že Američané jsou zmanipulovaní hlupáci -- naprostá většina z nich mít ty pozlacené kohoutky nikdy nebude. A samozřejmě jde o příklad zcela neduchovního materialismu. Možný je ale i jiný výklad.

tisková zpráva

V neděli 5. června se v Praze koná čtvrtý ročník Oslavy kapitalismu. Účelem akce je veřejně vyjádřit podporu kapitalismu a připomenout si, že kapitalismus je jediný společenský systém, který umožňuje člověku realizovat to nejlepší v něm. Hlavní součástí oslav je pochod, který začíná ve 14 hodin na Václavském náměstí u sochy Sv. Václava a pokračuje na Staroměstské náměstí. Akce je součástí celosvětových oslav kapitalismu probíhajících v desítkách zemí, oficiální stránky organizátorů jsou na adrese http://www.CelebrateCapitalism.org/ Organizátorem pražské Oslavy kapitalismu je Michal Kracík, e-mail: oslavakapitalismu@gmail.com.

Profesor Tibor Vaško mi řekl, že dokument, o kterém zde budu hovořit, byl dán k dispozici a je znám. Nejúčelnější pro dnešní setkání by bylo, kdyby se z něj stala delší konverzace -- rozhovor, než přednáška. Tak vám nabídnu prostý přehled hlavních bodů, hlavních tezí dokumentu a nebudu je dokazovat. Samozřejmě, že k tomu v rámci konverzace některé body rozvedu. O co půjde?

• Jaké jsou hlavní úkoly, cíle kritické teorie kapitalistické společnosti
• Co je na kapitalismu tak špatného
• Jak hovořit o socialistické alternativě kapitalismu

Prahu navštívil v rámci svého přednáškového turné po Evropě profesor Erik Olin Wright - americký sociolog a zároveň jeden z hlavních reprezentantů tzv. analytického marxismu. Ten vznikl na konci 70. let a u jeho počátku stála kniha oxfordského politického filosofa G. Cohena - "Karl Marx's Theory of History, 1978". Ta změnila do té doby platná měřítka pojmové a logické přesnosti a jasnosti v marxismu. Cohen použil metody analytické filosofie, aby obhájil Marxovu teorii dějin. Začátkem 80 let se začal každoročně scházet okruh podobně orientovaných politických filosofů, ekonomů a sociálních vědců. Wright vystoupil v pondělí 23.5. s přednáškou "Výzva sociálního v sociální demokracii", jejíž překlad do češtiny vám Britské listy přinášejí. Tentýž den předstoupil Wright před studenty Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Modré posluchárně UK s přednáškou nazvanou "The Continuing Relevance of Class".

Text "Výzva sociálního v sociální demokracii" ZDE
    přepis přednášky a následné diskuze ZDE

zvukový záznam přednášky a následné diskuze česky a anglicky MP3 později

Modrá šance by ovšem měla zůstat na očích, protože jde dokumenty, jejichž uskutečnění může změnit českou společnost k nepoznání. Proto je nutné upozorňovat na to, k čemu chce vlastně ODS mandát získaný ve volbách použít (Klausův útok na struktury, které mandát nemají, není náhodný, je to předpřipravování publika na to, co přijde po volbách).

Následující text se právě z tohoto důvodu znova vrací k Modré šanci pro zdravotnictví (dále MŠZ).

Jako každý, kdo píše jinak než tužkou, dělám velmi často překlepy.

Některé překlepy jsou úžasné, například kdysi napsal v nějakém fejetonu Ludvík Vaculík "we Vashingtonu" -- a správně pochopil, že je to dobré a překlep v textu s příslušným komentářem ("překlep, ale dobrý!") ponechal.

Zvláštní forma překlepů je automatická oprava mého počítače, jehož nápadů si občas nevšimnu, jeho varianty ponechám a text pozoruhodně znesrozumitelní. Například jeden výtečný český autor se jmenuje Jachnin. Můj počítač ho zásadně přepisuje na Kachnin. Když to přehlédnu, je to skoro urážka. A takových možností je mnoho.

"Převrat" v tomto smyslu znamená přesunutí vlivu nadnárodních společností nad moc volených parlamentů a podle ústavy jmenovaných vlád, a následně i přesun působení občanů místo na jimi zvolené poslance (z různých důvodů nespolehlivé) na vedení nadnárodních společností (a na jejich zainteresovanost především na zisk), a to různými nátlakovými metodami, jež umožňuje občanská společnost. Ta "tichost" vystihuje způsob onoho převratu, jenž se uskutečňuje zprvu ekonomicky a posléze politicky.

Jak je možné, že výrok o komunistech a prasatech v satirickém rozhlasovém pořadu se vůbec může stát předmětem tak vážných diskusí, nebo dokonce soudů? Co se to děje s českou kulturou a naší inteligencí, že tohle dopouštíme, nebo dokonce provozujeme?

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.