Žertovat prý dovedou i primáti, a mně se často zdá, že humor je přítomen i v laškování, kterým nás ke hře vyzývá náš kocour. Ovšem hra je méně než humor. Jednat "jako", tedy hrát si (nebo ovšem předstírat, což je něco jiného), je pro humor nezbytné - slova, činy, gesta neplatí doopravdy, a to může být legrační. Ale pro jednání "jako" nemusíme žertovat - ve hře na doktory nebo ve hře na machry legrace není. Nebo vás zcela vážně můžu určitým jednáním "jako" případně podvést, a do smíchu nebude nikomu. Náš kocourek se taky jakoby bojově nastavuje, ale trošku do toho zamíchá i své sexuální nastavování, pak poskočí všema čtyřma najednou, což není jako, nýbrž opravdu legrační (tak se kočka normálně nepohybuje), doprázdna mává tlapičkou, třebaže nemá co nahmátnout, juká za židlí a předstírá útěk, který se náhle zvrhne na zádíčka a do vrnění.

Jak se chová Kočičková? Podobně pošťuchuje, vyzývá k boji, ale není to boj skutečný. Kdyby šlo v tomhle státě někomu o skutečný boj proti zločinným komunistickým myšlenkám, programům a veřejnému štvaní, pak by přece vzal text Grebeníčkova projevu na Letné, a dokonalým rozborem by ukázal, kde porušuje ústavu a zákon - nebo kde nabádá k podporování protizákonných politických programů, pak by ho dal do rukou policie, a pro jistotu by ho i zveřejnil. Ale to jaksi nikomu nestojí za námahu? (Možná mi to jen uniklo? Nebo že by ten chlap fakt nic protizákonného nehlásal?)

Kočičková nebojuje. Hraje si a dělá legraci. Vše, co v legraci řekne o komunistech, uděláme pravdivým až my, ve své následovné úvaze, ale Kočičková nic pravdivého neřekla. Kdo do jejího vtípku tu pravdu vložil, ať se žaluje sám. Kdo se jejím vtipem urazí, jedná stejně hloupě, jako kdybych našeho kocourka doopravdy kousl za to, že si se mnou chce hrát.

Právě to chození Kočičkové okolo horké kaše, místo co by otevřeně zaútočila, nebo promězamě místo co by otevřeně schvalovala Gottwaldovy pokračovatele, právě to šklebivé pošťuchování ve vážné věci je legrační, a proto v slušné a vzdělané společnosti nežalovatelné. Mně osobně sice Esteřin humor nepřipadá ani moc vtipný, ani dost chytrý, ve veřejném rádiu bych chtěl slyšet lepší, ale humor to je.

Kdo s ním chce zacházet jako s trestným činem, buď netuší, jakým drahokamem je humor pro svobodu - zdobí ji!, anebo nemá dostatečnou dávku inteligence, aby se tváří v tvář legraci nezachoval jako hlupák. Anebo ovšem se chovat jako inteligent či jako primát schopný humoru nechce, protože chce dělat dusno, zastrašovat, vytahovat se, chce kalit vodu. Dobrý humor nemusí vždy tít do živého, může být i dobrosrdečný, ale ani se nedivím, že se těžko hledá někdo, kdo by dnes dobrosrdečně žertoval nad partají, která má takovou minulost, takové osobnosti a takovou ideologii.

Ačkoliv právě minulý týden ve vzpomínkovém televizním pořadu o baviči Vladimíru Dvořákovi (to byl ten tlustý s Bohdalkou) vyprávěla paní Bohdalová, jaký byl odvaha: prý se ani nezalekl, když jim cenzura zapomněla v scénáři škrtnout vtip "Čtu od Karla Maye Kapitál, už jsem na straně 50, ale ještě pořád tam žádní Indiáni nejsou..." No řekněte, není to dobrosrdečné?

Ve zdravém a vzdělaném národě byste ovšem asi takových vtipů našli malinko, nebo přinejmenším by se každý styděl je vyprávět ve veřejnoprávní televizi. Ale v národě, kde se bez legrace diskutuje i o vtipu z pořadu Ester Kočičkové, se můžeme nadát čehokoliv. Ačkoliv - ten skutečný ústavní rozbor výroků soudruha Grebeníčka vlastně už ani neočekávám. My tu dobu, kdy je už potřeba a kdy je ještě čas ukázat mladším, v čem je komunismus nebezpečný, jednak prošaškujeme, jednak prošaškujeme.