Tytéž Lidovky pak nedávno nazvaly onen "liberalismus" hlásáním svobody lišky v kurníku, což považuji za velmi trefné. Protože se všeho nejvíce se mi jeví názory uvedených jako velice filozoficky se tvářící racionalizace neomezeného egoizmu a chamtivosti. Myslím, že z toho nevybočily ani názory, hlásající potřebu minimálního státu či upřednostňující soukromé vlastnictví před řekněme státním.

Chápu, že po desetiletích komunistické ideologické masáže, kdy "soukromé vlastnictví" bylo synonymem pro krádež, a "boháč" synonymem pro chamtivého sobeckého krkouna zde velmi zabodovaly názory, legitimující soukromé vlastnictví i touhu jednotlivců po zbohatnutí, která je ostatně součástí psychické výbavy každého z nás. Potud je snad vše v pořádku.

Nicméně je zajímavé, že prakticky nikdo ze jmenovaných i dalších propagátorů liberalizmu v Čechách neměl odvahu se obejít bez prezentování liberalismu jako "filozofie".

Tento pojem prožívá v dnešní době dle mého soudu nebezpečnou inflaci, svou "filozofii" mají nejen jednotlivé firmy, ale dokonce i jejich konkrétní výrobky, zejména automobily, ale i jiné.

Nebudu se pouštět na tenký led filologických či historických definicí tohoto pojmu, k tomu mi chybí patřičná erudice. Přesto se domnívám, že liberalismus, tak jak je prezentován i v článku P. Fialy, si název filozofie nezaslouží.

Alfou a omegou uvažování liberálů je totiž pouze a jedině člověk a jeho chování, marně bychom pátrali po liberální ontologii, gnozeologii, neřkuli kosmologii či jiných součástech "klasické" filozofie*.

Liberálové se bez nich obejdou, jediné, čím se zabývají je člověk a jeho chování, a i to bohužel nebezpečně redukují vesměs pouze na chování ekonomické. Liberální redukce došla dokonce tak daleko, že neuvažují o člověku jako o "politickém zvířeti", předmětem jejich zájmu je výlučně a jedině jednotlivec. Opět to lze pochopit u nás, po 40 letech komunistického "kolektivizmu", jenž zase pro změnu člověku jako jednotlivci věnoval minimální pozornost (ale marxistická antropologie a psychologie existují!).

Ale bonmot M. Thatcherové, která se k liberálnímu myšlení explicitně hlásila, že "něco jako společnost neexistuje", ve mně budí jednak údiv nad takovou ignorancí, jednak hrůzu. Pakliže se k ní jako ke vzoru hrdě hlásí V. Klaus, nelze se divit jeho nedávným výrokům na adresu nevládních organizací.

A de facto, svou praxí, liberálové hlásají, že "něco jako příroda" také neexistuje, určitě alespoň u nás.

Také P. Fiala zmiňuje liberalismus jako hlasatele myšlenek osobní svobody a nezávislosti, které měly ve své době a na svém místě jistě podíl na destrukci feudalizmu jako společenského zřízení. I když i tady je jistá zdrženlivost na místě, dovedu si představit, že poddaný na panství osvíceného feudála mohl mít lepší osud, nežli "osobně svobodný" bezzemek v Nizozemí či Anglii, jemuž nezbylo, než se 12 hodin denně nechat vykořisťovat v nejbližší přádelně vlny či jiné manufaktuře.

A do naprosté absurdity dovedli liberální myšlenky osadníci v Americe, kterým nic nebránilo sepsat ústavu USA, kde se pojmy jako "svoboda" a "hledání štěstí" vyskytují v množství větším než malém, a přitom dovážet masově otroky z Afriky. Ze všeho nejvíce by mne zajímala souvislost mezi myšlením kalvinismu a liberalismu, ale tady opět narážím na meze, dané svou erudicí.

Nehledě na to, že je to oblast, která rozhodně přesahuje obzor jednotlivce.

Pominu ještě další možné souvislosti (obhájci apartheidu v JAR, a vlastně i jeho tvůrci, přicházeli často s argumenty podezřele podobnými názorům liberálů atd.) To, co se nazývá liberalismus, a je nám prezentováno jako svébytná filozofie, je podle mého názoru ve skutečnosti ideologie, soubor názorů, teprve ex post vysvětlujících (a ospravedlňujících) praxi určité společenské skupiny. Nevadilo by mi to, kdyby to byli hlasatelé a obhájci liberalismu schopni připustit. Leč ohánět se svými zájmy, zabalenými jako "filozofie" je přece jen více salonfähig.

*)* Jan Keller, Šok z ekologie aneb Politické systémy v rozpacích, Praha 1996, hlavně s. 14 - 24, skutečně obviňuje liberalismus z řekněme "antropocentrismu", pro liberála v tomto pojetí neexistuje skutečně nic, než člověk (a jeho statky). Vnímám to jako velmi omezující pojetí, v němž jsou zároveň obsaženy všechny problémy, na něž liberální myšlení "dojde", bude-li nadále trvat na pojetí liberalismu jako filozofie, nikoliv "pouhé" ideologie.