Pouhý den poté, co český parlament odvolal vládu České republiky a pouhých několik dní předtím, než má Barack Obama cestovat do Prahy, český premiér Mirek Topolánek neprojevil žádnou pokoru, píší EIN News. Ve svém středečním projevu v Evropském parlamentě charakterizoval Topolánek americká opatření na stimulaci ekonomiky jako "cestu do pekla". Dodal, že "tato opatření ochromí stabilitu globálních finančních trhů".

EIN News odkazuje i na článek v New York Times.

Krize ve vedení Evropské unie uprostřed této vážné hospodářské krize byla dramaticky zdůrazněna ve středu, kdy premiér země, která zastává rotační předsednictví EU, vynadal prezidentu Baracku Obamovi za jeho nouzový balík k oživení ekonomiky a označil ho za "cestu do pekla", která "ochromí stabilitu globálních finančních trhů".

Prezident Evropské unie ve středu roztrhal hospodářskou politiku Obamovy vlády. Charakterizoval její obrovské deficitní výdaje a záchranu bank jako "cestu do pekla". Výroky Mirka Topolánka, premiéra České republiky, vyděsily některé evropské a americké činitele, kteří připravují Obamovu cestu příští měsíc do několika evropských měst, včetně Prahy.

Úřadující premiér ví, že USA a s nimi celý svět jsou kvůli Obamově ekonomické politice na "cestě do pekel". Američtí ekonomové, kteří Obamův přístup ke krizi kritizují, sice používají poněkud jiný slovník - ale nikdo z nich si už v americkém totalitním socialismu nemůže dovolit otevřeně říci, co si myslí. A to Mirek přece smí. Předsedá totiž Radě EU, ogar jeden čiperný.

Podle analýz průzkumů veřejného mínění stojí za rostoucími preferencemi ODS působení pana premiéra a jeho kolegů z vlády v čele Rady Evropské unie. Jeden politolog to pro Českou televizi zhodnotil tak, že pan Topolánek se lidem jeví jako vlivný politik, který se objevuje po boku významných osobností a "rozhoduje zásadní témata".

Další důkaz, jak mocně hospodské blábolení v České republice, pokud se odehrává v muzikálové atmosféře, politicky svádí intelektuály (viz dvorní premiérův intelektuál Marek Dalík).

Docela mě mrzí, jak nereprezentativně hloupá - vůči národu - je tzv. česká vrcholová politika. Možná, že to tak bylo vždycky, ale za první republiky nikdo o Československu mezinárodně nevěděl a nemohly se napáchat takovéto škody. Je opravdu velmi politováníhodné, že od pádu komunismu vznikla v české politice taková kultura, v jejímž důsledku jdou do politiky jen lidi - inteligenčně vzato - třetího či čtvrtého řádu.

Sdílím váš názor ohledně české politiky. poznamenává Tomáš Koloc. Myslím, že to, že kvalitní lidi nechtějí do politiky, je dáno českou tradicí vzniklou v sérii po sobě jdoucích totalit, že totiž slušný člověk nemá s vládnoucím režimem nic společného. Částečně je kvalita české politiky dána tím, že český člověk je relativně chudý a politika je suverénně nejvýnosnějším povoláním v této zemi. Český zlatokop jasně ví, kde je jeho místo. A toto je charakteristickým rysem chudých zemí v Africe, dodává k tomu Jan Čulík.

Kdyby byli Češi tak inteligentním národem, jak píšete (já osobně jsem přesvědčen o opaku), tak by tyhle lumpy v politice nestrpěli a chodili by k volbám... Naštěstí nikoho ve světě náš národ ani jeho politici nezajímají. V EU určitě netušili, jakou veš si nasadí do kožichu přijetím CZ do EU. Čtyřicet let komunistické devastace se na tom národě podepsalo důkladně. Kdyby byli tak inteligentní, jak se domníváte, tak by je nevolil a hlavně je vůbec do veřejného života nepouštěli, píše V. Chabr.

Kabaret, pouhý kabaret! Nekonečné delirium, s jakým se v úterý odporoučela vláda Mirka Topolánka, vyvolalo v české veřejnosti směsici veselí, smutku a často i pohrdání. Snad by opravdu stálo za to udělat nějaký průzkum, co si lidé o tom všem myslí. Jistě s tím někdo brzy přijde. Obávám se, že Česká televize, která čtyřhodinový přenos z Poslanecké sněmovny přenášela, vyvolala především nový zmatek v českých duších.

Není nejvyšší čas, aby se spřátelené země Evropské unie co nejdříve sešly za zavřenými dveřmi (pokud se tak již neděje), poradily se a pak co nejrychleji poskytly bratrskou internacionální pomoc České republice, jejíž vnitropolitický vývoj a výroky nejrůznějších představitelů se jeví jako značně nebezpečné pro zachování soudržnosti, ba dokonce samotné existence celé Unie. Nehrozí odtržením tohoto významného evropského strategického prostoru snad přímé narušení vojensko-politické rovnováhy v Evropě ? Wake up !

Padla vláda. Kdo nevěděl, co je to Pyrhovo vítězství, ten se může učit na politice v Česku. Začalo to u zelených. Předseda Stany zelených Martin Bursík slavně zvítězil na sjezdu své strany a to tím, že porazil a postupně ze strany vyhnal autentické zelené.

KD│New York Times a další listy během víkendu přinášely detaily vyzrazeného plánu Obamovy administrativy na záchranu bank, který bude oficiálně zveřejněn tento týden. Pokud jsou zprávy přesné, ministr financí Tim Geithner přesvědčil prezidenta Obamu, aby recykloval politiku Bushovy administrativy - přesněji řečeno půl roku starý plán tehdejšího ministra financí Henryho Paulsona "peníze za odpad" (cash for trash), který zůstal neerealizován, napsal v pondělí pro International Herald Tribune nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman.

Podle slov Mirka Topolánka se v úterý v noci slavilo na Hradě, Mariánském náměstí a také na ruské ambasádě. Dovedu si představit, že chcíplá Topolánkova vláda rozzářila světla u jeho blízkých politických sousedů, ale poněkud mi unikají důvody radosti v ulici Pod kaštany. Dovolím si pouze připomenout, že i v listopadu 1989 se prý na sovětské ambasádě dlouho svítilo. Kladu tedy otázku, zda tam od té doby jen někdo nezapomněl zhasnout.

Nikdy mne nenapadlo, že se ještě někdy dočkám pořadníku na cokoliv. Vzpomínám si, jak za mého dětství a mládí mívala paní trafikantka záznamy na Dorku, Burdu a všechny ty časopisy, co tu moc nebývaly, pokud ovšem zákaznice náhodou nebyla učitelka synka nebo neteře paní trafikantky.

Tahle doba, na kterou občas vzpomínám, se vrátila nebývalou razancí, když jsem si nedávno přečetla v amerických novinách, že ..... set-top-boxy nejsou. Prostě došly. Chápete? V kapitalismu něco dojde. A není to. (A není to demokracie...) Neuvěřitelné. V učebnicích o tom nic nepíšou.

Internet naprosto změnil politiku - navždy, píše Daniel Hannan v deníku Daily Telegraph. Před čtyřiadvaceti hodinami jsem pronesl v Evropském parlamentě tříminutový projev, zaměřený na britského premiéra Gordona Browna. Předem jsem dal vědět BBC a přítomným korespondentům britských novin. Nebylo překvapivé, že mě ignorovali - jsem, konec konců, jen řadový poslanec Evropského parlamentu.

Když jsem se dnes ráno probudil, píše autor, můj mobil byl přeplněný esemeskami, můj email zprávami. Přes noc klip mého vystoupení v Evropském parlamentu na YouTube zaznamenal 36 000 přístupů. Do dneška se to stalo nejsledovanějším klipem v Británii.

Pan Smrž nepochopil (nebo nechtěl pochopit) základní smysl mé připomínky k jeho příspěvku o obnovitelných zdrojích energie, napsal Ladislav Brzobohatý.

Bioenergii jsem převedl na "společného jmenovatele" - nejefektivnější v současné době průmyslově použitelný způsob využití biomasy. Prostě biomasa jako energetický zdroj má určitý maximální "obsah" energie daný biologickými a fyzikálními zákonitostmi a technickými možnostmi jejich využití - a když chci její pomocí vyprodukovat určité množství elektrické energie, musím k tomu vyprodukovat odpovídající množství biomasy.

Na Britských listech pokračuje diskuse o zelené energii. Zelení jsou zásadně proti jádru a uhelným elektrárnám. Stále navrhují obnovitelné zdroje a hlavně solární a větrnou energii. Přitom nikdy neříkají co mají lidé dělat, když nesvítí slunce a nefouká vítr.

Reakce lidí jako Josef Vít jsou zajímavé: "Na ekologické způsoby vyrábění energie přejít nemůžeme, protože to bude drahé."

Ano, bude to drahé, pane Víte, ale nemáme jinou možnost. Jinak se v ČR upečete. Naštěstí, jako obvykle, o těchto věcech Česká republika mezinárodně rozhodovat nebude.

Ve svém článku Česká republika je obnovitelná si sdružení EUROSOLAR elegantně odporuje . V Mementu říká, že kdo z výrobců plachetnic nepochopil, že budoucnost patří lodnímu šroubu, zmizel z trhu. Jenže ono to lze vidět i jinak, píše čtenář Vladimír Šmídl .

Vítova poznámka o ekonomice energetiky je správná a klíčová. Klíčovou otázkou rozvoje energetiky je cena - kWh/Kč (EUR, USD ap.). Alternativní zdroje k uhlí a ropě mimo jádra a velkých vodních turbín skutečně nedokáží vyrobit kWh za přijatelných ekonomických podmínek. Větrné farmy jsou energetickým nesmyslem, což se prokázalo při poslední hrozbě black-outu. Biopaliva (a je jedno, zda štěpka, či oleje) jsou, pokud by se měly stát hlavním zdrojem, krajinu devastujícím dobrodružstvím, vhodným na Sibiř k likvidaci nekonečných březových hájů... Ona jednoduchá odpověď Jana Čulíka je nesprávná stejně, jako všechny jednoduché odpovědi. Protože drahé hitech experimenty si mohou dovolit bohaté státy. Evropa bohatých bude čelit odporu chudých, kterých je víc. A mimo jádra není nic, co by problém řešilo na přijatelné ekonomické úrovni. Závěry Pačesovy komise hovoří jasně a zřetelně. Jan Čulík má ovšem odpověď na cokoliv. A proto budeme vyrábět elektřinu šlapáním do bicyklu, který bude pohánět dynamo. Čulík bicykl má. Globálního oteplování se tudíž nebojí. Ví, že sportem bojuje proti stáří a ví, že se neusmaží (ani neupeče).

Za strůjce pádu vlády označují média unisono tzv. rebely, tedy čtyři bývalé koaliční poslance, kteří se při úterním hlasování vyslovili "pro návrh". Nebyli to však oni, kdo vládu potopil. Oni jí jen zasadili ránu z milosti.

Mnoho našich občanů si klade otázku, proč k tomu došlo a mnoho politologů a lidí zajímajících se o politiku se ptá po důvodech. Předkládá se, zda to je vhodná doba, kdo za to může a zda je to pro Česko rozumné, píše Michal Horák.

LVI│ Ruské námořnictvo dnes provozuje v aktivní službě více než šedesát ponorek, z nichž je deset strategických (raketonosných) s nukleárním pohonem a více než třicet útočných a nukleárním pohonem; zbytek tvoří dieselelektrické útočné a speciální ponorky. Ve stavbě se nalézají lodě tří tříd čtvrté generace. Podrobné informace o dnešním stavu i perspektivách ruských ponorek přinesla série článků agentury RIA Novosti.

AB│ Vzhledem k tomu, že se jedná o druhý nejčtenější článek v BL za poslední měsíc, možná několik doplnění. Připomeňme, že se jedná o talk show, ve které Jon Stewart znectil americké finanční televizní komentátory (v osobě jednoho z nich, Jima Cramera) za to, že celou dobu věděli, co se na finančních trzích děje a jak to musí dopadnout, ale veřejnost neinformovali. Záznam pořadu, včetně nesestříhané verze, naleznete na stránkách The Daily Show. Rozhodně se na něj podívejte. I kdybyste neuměli anglicky ani slovo, stojí to za to. Ti, kteří by chtěli rozumět lépe a "nestíhají" Stewartovu angličtinu, naleznou níže několik pokusů o transkripci.

talk show Jona Stewarta ZDE

KD│Ruský ministr financí Alexej Kudrin je přesvědčen, že současný vzestup akciových indexů i cen energetických surovin na světovém trhu je pouze přechodnou záležitostí a krize bude pokračovat. Prohlásil to na rozšířeném zasedání ministerstva pro ekonomický rozvoj.

Ačkoliv má nynější světová ekonomika (pokud ji takto lze skutečně označit) mnoho aktuálních problémů, jimž bezesporu dominuje ekonomická a finanční krize, některé jiné problémy překvapují svojí persistencí. Takovýmto problémem je dozajista i situace rozvojových zemí, stále „zaklíněných“ ve své vlastní chudobě. Například v roce 2008 vydala Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) zprávu hodnotící hospodářské pokroky ve 49 tzv. nejméně rozvinutých zemích (z nichž je 33 afrických a 10 asijských), a to v letech 2005-2006 - tedy ještě před výraznými projevy potravinové i ekonomické krize.

Přečetla jsem si článek "Všem, kdo moralizují a hlavně machrují" a musím konstatovat, že dobře vystihuje pocity, které ve mně zanechala vzpomínka na politické dění na Balkánu v posledních desetiletích.

Můj názor na rozpad Jugoslávie a následující vývoj na Balkánu je ten, že malá hrstka chamtivých a mocichtivých nezodpovědných lumpů rozpoutala v normálních lidech, žijících v bývalé Jugoslávii, běsy, které se pak už nedaly přivázat zpět na řetěz.

Spory o to, zda, kdo a jak co zavinil během rozpadu Jugoslávie, jsou zřejmě nekonečné. K názornému přiblížení perspektivy, kterou zastávám - perspektivy, v níž neexistuje žádný výlučný viník událostí, ale kde je také jen málo zcela nevinných; kde nedominují dalekosáhlé spiklenecké plány, ale spíše nezamýšlené důsledky krátkozrakých, ba někdy až pitomých rozhodnutí - překládám recenzi knihy Gilese Miltona Ztracený ráj: Smyrna, 1922: Zničení města tolerantního islámu (Basic Books, New York, 2008), kterou pro březnové vydání dvouměsíčníku TRADOCu Military Review zpracoval podplukovník ve výslužbě Lester W. Grau. Předložený příběh umožňuje ve zmenšeném měřítku a zcizující perpektivě uchopit prakticky tytéž problémy, o nichž se na stránkách Britských listů v poslední době tolik diskutovalo.

Za naprosto nesmyslné označil zahájení náletů NATO na Jugoslávii před deseti lety senátor a bývalý zvláštní zpravodaj OSN Jiří Dienstbier. Letecký útok také odhalil problém dosud nevyřešené role Severoatlantické aliance po skončení studené války, řekl Dienstbier ve speciálu České televize věnovaném desátému výročí zahájení bombardování bývalé Jugoslávie. ... Dienstbier připomněl, že letecké útoky kritizoval jako nesmyslnou akci založenou na nesprávných a dokonce zfalšovaných důvodech hned po jejich zahájení.

Za deset let na území velkém jako Středočeský kraj se dvěma miliony obyvatel a přes obrovskou mezinárodní přítomnost se tu nepodařila podle Dienstbiera zajistit ani bezpečnost, ani rozvoj, ani to, kvůli čemu se tam údajně šlo, tedy zabezpečit soužití etnik. " Teď se to završilo tím, že se uznala nezávislost Kosova. Není to ani stát - je to protektorát, konstatoval Dienstbier.

Česká televize: Bomby na Bělehrad - VIDEO ZDE

Britské listy zveřejnily nedávno recenzi na novou knihu Viktora Suvorova a následně pak i komentář překladatele, dosvědčujícího autorovu velkou pozornost „trockistickému kritizovaní“. Nejsem sice expertem na zákulisní boje mezi sovětskými vůdci, ale dovolím si podrobit jej přímé konfrontaci s  Levem Davidovičem Bronštejnem (tak zní původní jméno soudruha Trockého). Text jsem převzal z jeho knihy: „Zrazená revoluce – co je SSSR a kam spěje“ vydaná česky (Doplněk, 1995, ISBN 8085765306) s doslovem Petra Uhla, píše čtenář Michal Kesudis.

Slyšel jsem kdysi o člověku, který si na střeše domu vystavěl technické monstrum. Soustava čoček a zrcadel vycházela od velké výbojky, kterou dotyčný označoval jako "lejzr", a koncentrovala světlo do jednoho směru; montáž ze starého astronomického teleskopu umožňovala natáčet zařízení různými směry. Lidé nechápali, jaký že má celá konstrukce smysl; to ovšem zjistili, jakmile se jednou tzv. blýskalo na časy. Majitel hned přihlížejícím vysvětlil, že blesky bez bouřky a hromů nejsou vůbec atmosférickým jevem, ale projevy přilétajících lstivých marťanů, kteří jsou na výzvědách, poněvadž chystají invazi. Poté zatáhl pákový vypínač a stočil paprsek "lejzru" směrem, odkud se blýskalo. Když blesky konečně ustaly, zdál se dotyčný jevit známky velkého uspokojení, oči mu zářily a mnul si ruce. A nejen to: Otevřel na zahradě láhev koňaku a vyřvával vítězoslavné tirády, jak prý to těm marťanům nandal. Když mu kdosi opatrně naznačil, že možná žádní marťani nepřilétají, zařval jak tur: "No právě! Už si ani netroufnou!" Sousedé se poté sešli v hospodě, kde v nepřítomnosti majitele systému meziplanetární obrany dospěli k jednomyslnému závěru, že jediným kandidátem na marťana v celé vesnici je ve skutečnosti právě on.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V únoru 2009 přispělo celkem 180 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 35 220.46 Kč. Příjem z reklamy byl 10 200 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2009 částku 99 040.99 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a