Většina expertů nyní hledá příčinu tohoto šílenství v nedostatečné regulaci a dohledu. Nebo poukazují na zavádějící program pobídek související s tlakem akcionářů, který spojil odměny pro vedení firem s hodnotou jejich podílů. Tyto faktory jsou jistě důležité, nicméně ignorují samu podstatu krize, kterou je děsivé lidské selhání.

Každý den mi ekonomické zpravodajství připomíná úvahy Hannah Arendtové o nacistickém válečném zločinci Adolfu Eichmannovi obsažené v její reportáži pro The New Yorker z jeruzalémského procesu před pětačtyřiceti lety. Arendtová přemítala o "zvláštním propojení bezstarostnosti a zla" a snažila se je vyjádřit slavnou formulací "banalita zla". Podle Arendtové Eichmann nebyl "zvrhlý ani sadistický," ale "děsně a odstrašujícím způsobem normální."

Odtržení od reality

Byl to nový typ zločince, účastník "administrativního masakru", který své zločiny spáchal "za podmínek, jež mu téměř znemožňují pochopit nebo pocítit, že jedná špatně." Eichmann neměl jiné motivy než ty, které Arendtová popsala jako "mimořádnou horlivost ve věci osobního vzestupu... nikdy nepochopil, co dělá. Toto odtržení od reality a tato bezstarostnost mohou způsobit více škody než všechny zlé instinkty dohromady," uzavírá Arendtová své poučení, které si z Jeruzaléma odnesla.

Hospodářská krize není jistě holocaustem, ale odvíjí se od obchodního modelu, který rutinně způsobuje podobný typ odtrženosti a bezstarostnosti, což vede k dalekosáhlému odstranění individuálního morálního úsudku. Jak se o chování uvnitř finančních institucí dozvídáme více, vidíme, že téměř všichni přijali bezstarostný systém odměňující transakce, ale odmítající odpovědnost za důsledky těchto transakcí. Bankéři, brokeři a finanční specialisté byli ochotnými účastníky sebestředného obchodního modelu, který oslavuje to, co je dobré pro insidery organizace, zatímco kohokoliv zvenku dehumanizuje a distancuje se od něj.

Institucionalizovaný narcismus a opovržení "druhým" nalezl své krajní vyjádření v odvětví "subprime" hypoték a investicích odvozených od těchto hypoték. V příliš mnoha případech byla rizika dlužníků a investorů prostě považována za externality, za něž nikdo nenese zodpovědnost. Pokud byla rodina nucena opustit dům, nebo byla penze důchodkyně vystavena nevyzpytatelným rizikům, nikdo se nesnažil představit si tyto lidské bytosti. Jejich utrpení bylo pro insidery neviditelné: Bylo do té míry neviditelné, jako by prakticky ani neexistovalo.

Chybějící empatie

Emoční distance usnadňovala jednání v úzkém vlastním zájmu, tak jako ve válce - bez běžných pocitů empatie, které nás varují před bolestí druhých a definují nás jako lidské bytosti. Narcistický obchodní model představuje moderní "okolnosti", které jednotlivcům umožňují ignorovat škodlivé důsledky jejich rozhodnutí. Právě to připravilo podmínky pro skutečný administrativní ekonomický masakr.

Navzdory hlubokému pochopení Arendtové pro nacistický systém, s nímž byl Eichmann konformní, autorka trvala na tom, že se centrální morální problém - nejen v tomto procesu, ale vždy - týká podstaty a fungování individuálního morálního úsudku. "To co jsme očekávali od těchto procesů, jejichž obžalovaní se dopustili 'zločinů proti právu', je to, že lidské bytosti budou schopny odlišit dobré od zlého dokonce i tehdy, když vše, co je může vést, představuje jen jejich vlastní úsudek, který je navíc v naprostém rozporu s tím, co musejí považovat za jednomyslný názor všech okolo."

Eichmannův proces vyslal světu poselství o tom, že jedinci musejí nést odpovědnost za svůj úsudek dokonce i tehdy, jestliže se "bezstarostně" přizpůsobili škodlivým institucionálním okolnostem. Toto poselství se neomezuje jen na nevýslovné hrůzy masového vraždění. Má význam pro vztah mezi individuálním úsudkem a institucionálními procesy v jakékoliv situaci. Je to poselství, které říká: Nemůžeš prostě ze špatností, jichž ses dopustil, obviňovat systém. Avšak tisíce mužů a žen pověřených péčí o náš hospodářský blahobyt systematicky zaostávalo za minimálním standardem civilizovaného chování. Nebyli s to rozeznat dobré od zlého. Buď se úsudku vzdali, nebo se jím neřídili. Toto selhání definuje jádro hněvu veřejnosti po každém odhalení exotických prémií. Spíše než touhu po pomstě za tím hledejme vzpouru proti banálnímu zlu.

Rozhořčení veřejnosti ukazuje smysl pro mravnost, který je hlubší a pravdivější než zákony ochraňující samoúčelné obchodní praktiky. Je to výzva po návratu ke komunitě, k návratu na místo, kde jsou lidé s to odlišit dobré od zlého, protože se navzájem znají. Odtud požadavky veřejnosti - nejde o příkazy - aby naši lídři znova prokázali své schopnosti, aby dostáli povinnosti říci, co je správné, i kdyby to znamenalo čelit žalobám a rozzlobit bankéře.

Vakuum po morálním vedení

Edward Liddy, který byl nedávno jmenován předsedou správní rady AIG, zpočátku doporučoval, aby se v odměnách pokračovalo, i když to shledával "znechucujícím a obtížným". Pan Liddy tedy propásl okamžik, který mohl být světlým bodem jeho kariéry - když nedokázal hned od první chvíle trvat na tom, co považuje za dobré, navzdory "jednomyslnému nesouhlasu všech okolo". Ani pan Liddy, ani kdokoliv z Obamovy administrativy nepředvedl tento typ morálního vedení - a nyní čelí požadavku veřejnosti, aby zaměstnanci AIG své odměny vrátili.

Existenční bezpečnost miliónů lidí byla ohrožena a zničena. Nikdo není v bezpečí před ničením hodnot spuštěným banálním zlem tohoto sebestředného obchodního modelu a jeho nepochybujících účastníků, kteří nedokázali obhájit svůj morální úsudek. Naléhavé poučení pro dědice kapitalismu se ozývá z každého titulku: Neexistuje "druhý"; jsme tu pouze my. Škoda považovaná za "jejich" se stala všeobecnou bídou globálních rozměrů.

Od doby Eichmanna v Jeruzalémě se rozvinulo naše chápání lidských práv, které nyní zahrnuje ekonomická, sociální a kulturní práva. Všeobecná deklarace lidských práv přijatá OSN hovoří o "prosazování společenského pokroku a lepších životních standardů ve větší svobodě." Komise OSN pro lidská práva vyzvala obchodní komunitu k zodpovědnosti a prohlásila, že "transnacionální korporace a další obchodní podniky jsou jakožto součásti společnosti také zodpovědné za prosazování a dodržování lidských práv vyhlášených ve Všeobecné deklaraci."

Hospodářská krize ukázala, že banalita zla založená v široce přijatém obchodním modelu představuje riziko pro celý svět. Neměly by tyto společnsti nést zodpovědnost za dodržování mezinárodních standardů? Neměli by jednotlivci, jejichž jednání přineslo tak devastující následky, být voláni k zodpovědnosti z hlediska těchto morálních standardů?

Věřím, že odpověď zní ano. Že v krizi roku 2009 zpronevěra, konflikt zájmů, lhostejnost k utrpení, vyhýbání se zodpovědnosti a systémová absence individuálního morálního úsudku způsobily administrativní ekonomický masakr takového rozsahu, že to naplňuje skutkovou podstatu hospodářského zločinu proti lidskosti.

Zdroj: ZDE