Plachetnice spotřebovávaly výhradně obnovitelné zdroje energie, ale pro malou hustotu dostupné energie (vítr) musely uvolnit místo lodnímu šroubu, typickému spotřebiteli neobnovitelné energie fosilních paliv. Jak říká Jára da Cimrman - nemusí se nám to líbit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak asi všechno , co proti tomu můžeme dělat...

Poznámka ŠOK: I dnes, přes rozsáhlý výzkum fyziky proudění vzduchu, vody, vývoj hi-tech materiálů na stěžně i plachty, technologie plachetnic stále zaostává za požadavky. Energetická autonomie na jedné straně, závislost na rozmarech počasí na straně druhé. Požadavky neslučitelné, ani s obřími tažnými draky dle návrhu ekologického vizionáře Stephana Wrageho, či větrné turbíny neřešitelné... Stejně tak i vývoj kosmických pohonů klade naprosto jiné výkonové požadavky, než je schopna splnit kosmická varianta plachetnice poháněná slunečním větrem. Jen A. C. Clark v povídce "The Wind from the Sun" našel futurologické vizi sluneční plachetnice alespoň nějaké využití... Osobně při hodnocení jakékoliv technologie dám na stanoviska armádou placených vývojářů. Pokud technologie neuspokojuje extrémní nároky (i třeba za extrémní cenu), pak nemá v nejbližších 15 letech šanci. Protože právě takový je dnes odstup reálné, na průmysl napojené vědy od praxe dostupné uživatelům. Protože armádní zájem - projevený financováním vývoje - ukazuje skrytý potenciál. Vojáci vždy uměli hledat perly mezi kamením. Na rozdíl od snivých futurologů.

Poznámka KD: Jistě, vojáci mají zpravidla nos na životaschopné technologie, což jednoznačně dokazují veleúspěšné projekty jako Sergeant York, B-1, F-117 a v neposlední řadě čerstvé FCS, V-22 Osprey nebo protiraketový NMD/GMD. Vzhledem k názorům ŠOK na vývoj vojenských technologií se opravdu divím, že kdy vůbec vystupoval proti radaru v Brdech.