V souvislosti s pohřbem demokracie v SZ se mluví o možnosti založit novou stranu. Kuchtová sama je jiného názoru a je dobře, že se s ním příznivci Výzvy ve velké míře ztotožňují. Velmi dobře ví, že SZ, pro kterou šest let dýchala, je zavedená značka, která není Bursíkovým majetkem, třebaže se tak pan předseda tváří a rád by toho dosáhl. To se mu ovšem při tom, jaký mediální obraz jeho sekta poskytuje, může podařit jen zázrakem. Volby do Evropského parlamentu hrozí další prohrou, stejně tak však lze očekávat, že vůdce Bursík hned po vyhlášení výsledků prohlásí své "jedeme dál".

Jet dál samozřejmě může a s ním i kamarila "vyžírků uprdelených na teplých seslích". Naštěstí jen do parlamentních voleb, ve kterých voliči rozhodnou, zda na nich zůstanou. Co potom? Co je bude motivovat k podpoře jejich guru?

Bursík přikročil k mediálně nevděčnému kroku jistě nerad, ale v naději, že tím, že uřízne stranické opozici hlavy, tato opozice skončí. Příznivci Demokratické výzvy, disidenti SZ, mají za dané situace možnost vyvést ho z omylu. Mohou postupovat stejně, jako kdysi Charta 77: zvolit na místa exkomunikovaných či vězněných mluvčích mluvčí nové. Záleží jen na nich, na jejich odhodlání. Řadu z nich znám, a vám, že ho mají. Noví mluvčí výzvy přitom budou ve výhodě: ty původní totiž Bursík nemůže ani zavřít, ani zadupat. Na rozdíl od jeho sekty jsou ve společnosti přece jen jiné poměry. Bez ohledu na exkomunikaci tak mohou skuteční Zelení spolupracovat bez omezení. Jen tak lze vůdcovu sektu trvale oslabovat a dávat veřejnosti najevo, že vedle ní existuje jádro, které zůstalo věrné programu, díky němuž se Zelení do parlamentu dostali a duchu zelené politiky. Jádro, které si nenechá značku uloupit.

Každé další vylučování bude Bursíkova prohra. Čas a mínění demokratické veřejnosti hraje proti němu. A s jeho prohrami se bude zvyšovat i počet těch, kteří budou váhat mezi prospěchem a svědomím. Ztráty, které SZ v důsledku Bursíkovy diktatury utrpěla, se bohužel ve výsledku voleb do PS promítnou nejspíš fatálně.