Skutečnost, že se nabídka vyměnit s Rusy evropskou protiraketovou základnu za pomoc v Íránu nakonec nerealizovala, automaticky nesignalizuje ochotu Washingtonu riskovat kvůli základně další konfrontaci s Ruskem. Může dokonce brzy nastat situace, kdy se něco takového stane extrémně nepravděpodobným. Pokud je pravda jen polovina z toho, co píší indické noviny o situaci v Pákistánu, expedičním silám NATO v Afghánistánu zásobovaným přes území východního souseda může brzy hrozit odříznutí od zásobovací základny. Jestliže by k tomu opravdu došlo, Obama má na výběr ze dvou řešení: Buď se spolehnout na zásobování přes Rusko, nebo obsadit přístav Karáčí - a riskovat válku s Pákistánem, horší než Irák a Afghánistán dohromady.

Nedávné čistky ve Straně zelených jistě zvýšily šanci na to, že vyloučené poslankyně Zubová a Jakubková radarové smlouvy odmítnou; na druhé straně po pražské návštěvě generála Clarka, který se objevil i na sjezdu ČSSD, není vůbec jasné, jakou hru to Paroubek s českou veřejností vlastně hraje. Pokud by chtěl vyjít vstříc Obamově administrativě tak, jako to udělali Poláci, logické by bylo jednání o smlouvě odložit, dokud nebude známo stanovisko americké strany. Jakékoliv rozhodnutí naší sněmovny zužuje Obamovi manévrovací prostor - přičemž po návštěvě Wesleyho Clarka se věru nezdá, že by Paroubek důsledně zastával pozici suverénní české zahraniční politiky, s níž hodlá partnera konfrontovat.

Jestliže bychom se nakonec dožili dalších "prozřivších" Pohanků a Snítilých, díky nimž smlouvy projdou, nebyl by rozhodně vhodný čas poslouchat bědování o předem nepředvídatelných komplikacích. Schválení smluv by představovalo jasnou zprávu dvěma třetinám českých voličů: "Ani v jedné z obou největších stran nemáte legitimní reprezentaci, která spolehlivě hájí vaše názory a zájmy. Nezbývá vám tedy, než abyste v příštích volbách volili proruské komunisty."