Giles Milton, jeden z nejzábavnějších autorů v oblasti populární historie, napsal knihu, která je napínavá a současně čtivá. Paradise Lost: Smyrna, 1922: The Destruc­tion of Islam's City of Tolerance pojednává o zničení kosmopolitního města Smyrna (Izmir) a etnických a náboženských čistkách s tím spojených. Období po I. světové válce bylo plné zmatků, které se spoustou mezinárodních rozhodnutí a s nimi souvisejících mandátů nedařilo zklidnit. Impéria - německé, rakousko-uherské a osmanské - byla rozkouskována, menšinové národy získaly velkou autonomii a často nezávislost. Dobře míněných Čtrnáct bodů prezidenta Woodrowa Wilsona představovalo součást tohoto úsilí. Británie, Francie a Spojené státy nebyly pouze proponenty nového uspořádání, ale současně také "neutrály". Výsledek znamenal trauma, hluboké trauma, které je na Středním Východě a na Balkáně dosud patrné.

Smyrna byla opravdovým kosmopolitním městem obývaným Turky, Řeky, Armény, Židy, Araby a Evropany. Šlo o nejbohatší město Anatolie. Nicméně velké části Anatolie byly s tichým souhlasem Británie okupovány Řeckem. Když Mustafa Kemal zahájil úspěšnou protiofenzívu proti řecké armádě, Smyrna znovu připadla Turkům. Staré město bylo vypáleno a turecké nepravidelné jednotky se vrhly na řecké, arménské a židovské obyvatelstvo. Přišla krvavá odplata za předchozí řecké krutosti vůči Turkům. Spojenecké lodě byly uprostřed krveprolití až příliš často neutrálními pozorovateli. Zahynulo přes 100 000 lidí a nakonec došlo k nucené deportaci Řeků a Arménů z Turecka a Turků z Řecka. Obě strany prováděly masivní etnické a náboženské čistky. Právě tak vypadal zrod moderního Turecka. Revoluce jsou málokdy pěkné a události ve Smyrně tuto konkrétní rozhodně nevylepšily.

Milton sleduje události očima levantské elity - předních kupců a smyrenské vyšší třídy, po nichž zbyly deníky a detailní popisy té doby. Měli čas a sociální "povinnost" uchovat záznamy, a rozhovory s přeživšími rodinami poskytly autorovi velké množství informací... Pokud jde o vyléčení toho, co Řeky, Turky a Armény rozděluje, kniha nic nespraví, popisuje však komplikace plynoucí ze situace, kdy velmoci udělují radikální mandáty, aniž by zpracovaly důkladný plán s přísným vynucovacím režimem.

Knihu lze doporučit vojenským profesionálům, těm kdo se zajímají o mírové mise a mise zaměřené na vynucení míru, a také těm, jež zajímá oblast dějin, kterou má tato země sklon opomíjet.