Cena lehké americké ropy s termínem dodání červenec se v pondělí zvýšila o o 5,03 USD a dosáhla nového maxima na 139,89 USD za barel. Futures severomořské ropy Brent se srpnovou expirací se obchodovaly na novém maximu za $139,32 za barel. Dolar se během pondělí dostal z 1,535 USD/EUR až na 1,552 USD/EUR a oslabil i vůči české koruně k hranici 15,60 CZK/USD.

Rozhlas BBC vysílal v pondělí 16. června dopoledne neuvěřitelně děsivou koláž dopisů amerických a britských vojáků¨od americké občanské války až po války v Iráku a v Afghánistánu, které napsali svým blízkým pro případ své smrti - a často byly ty dopisy také vojenskými úřady odeslány...

Pořad je v angličtině k poslechu ZDE

Zajímavá a někdy podivná diskuse v BL o odmítnutí Lisabonské smlouvy, o vítězství přímé demokracie a o bruselské byrokracii je důvodem zamyslet se v dnešní poznámce trochu nad smyslem existence EU a nad systémem mezinárodní spolupráce v Evropě.

Karel Košťál píše v článku "Lidice, Oradour, My-Lai a Rotary club" o důstojníkovi, který velel masakru v My Lai, že "kapitán Ernest Medína je dnes více-guvernér 'elitního' Rotary klubu. Jeho členy jsou například Nicolas Sarkozy, holandský princ Bernhard, Prescott Bush a jiní. Augusto Pinochet byl až do své smrti 'čestným členem'."

Fotbalové waterloo pro český tým na vrcholném evropském šampionátu má možná i své světlé stránky.

Tedy, mám-li být upřímný, nevidím ani žádné stinné.

V médiích se často objevovala otázka, co se stane, bude-li Irsko proti. Evropská komise a evropská politická elita vůbec se takové otázce vyhýbaly, čekalo se, že Irsko nakonec řekne ANO. Je to projev strachu a slabosti stejně jako to, že referendum se koná jenom v Irsku, zatímco ostatní státy, a zejména Francie a Nizozemí, kde došlo už k odmítnutí původní ústavní smlouvy právě díky referendům, od tázání se na vůli lidu ustoupily.

Zhruba 160 příznivců "Autonomních nacionalistů" prošlo v sobotu odpoledne za mírného zájmu místních obyvatel Děčínem při své demonstraci proti drogám. K žádnému střetu nedošlo, stovku odpůrců pochodu, kteří čekali na trase, policie oddělila. V několika projevech zkritizovali podle nich příliš liberální přístup státu k drogám, imigraci, multikulturalismus a zahradnické umění vietnamských pěstitelů konopí a rozešli se bojovat proti drogám do přilehlých restaurací.

FOTOREPORTÁŽ

Podrobnosti ZDE

Poznamenejme, že tlak komerčních firem na společnost je v ČR podstatně větší než v zavedených demokraciích, kde občané např. běžně kritizují supermarket Tesco za jeho hegemonistické cíle. Jakmile české soudy zakážou zveřejnit i ten nejobecnější záporný názor na určitou komerční firmu, bude to znamenat, že se ani občané nebudou moci dát v odporu proti jejím případným sporným praktikám dohromady - protože nebudou smět říci, aniž by se obávali soudního stíhání, že ty praktiky jsou sporné. A praktiky holdingu AGEL v českém zdravotnictví jsou sporné. A to je řečeno ještě hodně diplomaticky.│JČ

Sotva občané tzv. Zeleného ostrova (rozuměj Irsko) udělali pro Evropu to nejlepší podle svého vědomí a svědomí, tedy hlasovali proti tzv. Lisabonské smlouvě, jedním hlasem odevšad slyšíme, že Evropa se záporným výsledkem nepočítala. Evropa neví, co dál. Václav Klaus, i mimo Evropu známý antienvironmentalistický politik a doma bojovník proti euroestablishmentu politik, Irům děkuje. A sklízí hněv.

Proč se nepíše o neoliberální direktivě EU, která dovoluje prodloužit pracovní týden až na 65 hodin (spočítejte si, kolik hodin denně to znamená)? Jak mohl Vladimír Špidla zaštítit tento návrat do dob Charlese Dickense?

Tyto otázky mi vytanuly na mysli, když jsem na českém internetu nezaznamenala nic na téma, které ve Španělsku plní noviny ZDE

Nemyslím si, že základní otázkou v souvislosti s CIA by mělo být, zda Spojené státy CIA potřebují, ale otázka komu, jak a k jakým účelům CIA ve skutečnosti slouží? Absurdní je tvrzení, že „CIA by měla být vystavená, pokud to jen jde, veřejné i neveřejné odborné kritice a její práce by měla být zlepšována“ s dodatkem, že „o to jde Weinerovi, protože je zodpovědným člověkem.“ Nechápu, proč by „odpovědnému“ člověku mělo jít o státem organizovaný teror doma i v zahraničí za peníze daňových poplatníků.

Po zveřejnění mého příspěvku, „Kdo je to EU?!?“ se mi ozvalo několik čtenářů a upozornili mne více nebo méně taktně na to, že jsem sice v úvodu deklaroval, že jsem pro evropskou spolupráci a integraci, ale že to z toho článku dále není nijak patrné a dokonce padaly poznámky typu, že někdo, kdo mne nezná, by si snad mohl eventuálně dokonce myslet, že jsem proti...

Jako by se nic nestalo. Také tak by se dala interpretovat několikahodinová návštěva, které se v Praze během pondělí 16. června dopustil francouzský prezident Nicolas Sarkozy. O charakteru návštěvy svědčil už samotný rámec: Sarko se zúčastnil summitu visegrádské skupiny (Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko), aby tu vyjádřil svůj názor k aktuálnímu tématu, tedy rozhodnému „ne“ irského lidu, který v pátek odmítl Lisabonskou smlouvu.

Bylo by ale chybné domnívat se, že o nic nešlo.

Vypůjčila jsem si od Jana Čulíka kus jeho titulku, k čemuž se zcela veřejně přiznávám. Byl totiž velmi inspirativní. Už několik dní obcházím kolem svého pracovního stolu, na kterém sedí mé PC a přemýšlím, jak a kam napíšu o reklamě, kterou možná taky znáte, a ve které hraje taková ta tmavovlasá paní, co je nejdřív zcela živá, a pak je najednou „zcela vypuštěná“ a „srolovaná“.

Vnitrostranické spory mezi zelenými vyústily minulý týden k uzavření některých kanceláři uvnitř klubu Zelených. Nakonec rezignovala předsedkyně. Nyní už bývalá předsedkyně klubu Kateřina Jacques řekla, že dveře kanceláří některých poslanců byly zablokovány pro asistenty poslankyň Olgy Zubové a Věry Jakubkové Matěje Stropnického a Jiřího Gutha, a to "kvůli obavám o soukromí". Zubová si deníku Právo a v sobotu televizním kamerám stěžovala, že vstup byl zamezen do některých prostor poslaneckého klubu také jí a její kolegyni Věře Jakubkové. Tak situaci vidí média. První místopředsedkyně strany Dana Kuchtová považuje uzavření některých dveří ve sněmovně pro asistenty a poslankyně a také své nedávné vyhoštění ze zasedání klubu za vyhlášení otevřené vnitrostranické války. Co neměli ostatní poslanci v kancelářích Kateřiny Jacques a Martina Bursíka vidět? Kde je hranice soukromí podle milenky předsedy Strany Zelených?

Jakubková se Zubovou uvažují o odchodu z klubu. A zákulisí říká, že jsou už rozhodnuty. V klidu zůstává poslanec a budoucí předseda zmenšeného klubu Přemysl Rabas. Důvěrné chování včetně polibků Kateřině Jacques za soukromé kupodivu nepovažuje. Líbá ji například i v parlamentní restauraci. Nebývalá něžnost bývalého ředitele zoologické zahrady předsedkyni klubu zjevně nevadí. Na klub přece v parlamentu stačí i tři.

ČTK: Jacques: Kanceláře zavíráme kvůli obavám o soukromí ZDE

Mnoho lidí po celém světě bude držet Barackovi Obamovi při listopadových volbách ve Spojených státech palce, neboť v něm spatřují symbol kýžené změny v americké politice. Domnívám se ale, že fatální excesy současné americké administrativy jsou logickým vyústěním excesů těch předešlých, nikoliv zásadní a bezprecedentní aberace. Názory pana Obamy se možná liší od těch, které zastává extrémní americká pravice dominující v Bushově vládě, avšak v úplném důsledku se jedná o dosažení týchž cílů, ovšem s pomocí mírnějších prostředků a mírnější rétoriky. A to zejména v zahraniční politice, jíž bych rád věnoval následující řádky.

Ve svém článku "Demokracie?" pan Zdeněk Wognar konstatuje, že trošku větší čtvrtina obyvatel Irska s volebním právem rozhodla o osudu EU a závěrem se ptá, jestli to není trošku podivné.

Pan Uwe Ladwig ve svém včerejším článku o tom, že by volební právo mělo být zároveň občanskou povinností, konstatuje, že je potřeba změnit podivný a vlastně nedemokratický rozhodovací proces, při němž každý stát musí souhlasit se vším, o čem EU rozhoduje a že se podle zkušeností z posledních let tato jednohlasnost ukázala nesmyslná, míní Václav Hanousek.

Dlouho očekávaná novela občanského zákoníku je konečně na světě tedy resp. na webových stránkách ministerstva spravedlnosti. A řekněme rovnou, že jde hned o několik kroků, o kterých si lze snadno představit, že vedou ne-li do prázdna, tak jistě do právních zmatků, které potřebujeme ze všeho nejméně.

Pan Kadubec by se nám měl ještě více otevřít, jeho články jsou neocenitelné. Pro začátek by stačilo, kdyby se na stránkách BL představil. Pokud se jeho textů týče, jsou vyznáním jistého typu české povahy. Ta je známa také dlouho a také z biblických pramenů. Dík za studijní materiál.

Jen bych panu Kadubcovi doporučil, aby si před psaním ujasnil reálie. StB nebyla kriminálka a nezabývala se kradenými soustruhy. Ukradnout železo by bylo taky zločinem i v tom Sumeru, pokud by ho měli.

Za totáče to mohlo dělat bratru po 0,40 Kčs za kilo 1600 Kčs,- za osm metráků a to už bylo jako rozkrádačka taky na kriminál. Takže pane Kadubče, méně vášně proti inteligentčíkům a více reality do toho Vašeho spílání.

Velmi jsem uvítal článek Jana Kadubce "Můj soused estébák", protože otevírá jedno téma, které je od listopadu 1989 tabu. Tvůrci oficiálního veřejného mínění prohlašují minulý režim za notoricky zločinný, podobně, jak to před více než 100 lety opakovaně prohlašovali třeba o T.G. Masarykovi, který měl např. přijmout od Izraelitů obrovskou sumu 300 tisíc zlatých za to, že jim umožní beztrestně vraždit nevinné české panny. Obyčejní lidé se prý za komunismu neustále třásli hrůzou. Ale to vůbec není pravda. Pro osvětlení tohoto svého názoru zde uvádím několik příkladů ze svého života, ze kterých si může těch dob neznalý člověk udělat obrázek, jak to ve skutečnosti bylo.

Ale mou osobní zkušenost - ano, podle mé zkušenosti bylo hlavním rysem života za socialismu mít strach - to byla pro mě nejsilnější charakteristická vlastnost komunistického režimu v sedmdesátých letech - neberte vážně.

Při práci na své knížce Jací jsme (Host, Brno, 2007) o českém filmu z postkomunistické éry mě zaujalo, jak silnou měrou úzkosti byly postiženy filmy vzniklé v prvních měsících po pádu komunismu. Ty svědčily o tom, co bylo, na základě autopsie. Filmaři měli zcela zjevně potřebu katartické výpovědi. (Naproti tomu údajně děsivá padesátá léta stalinského teroru už úzkost začátkem devadesátých let většinou nevyvolávaly - nikdo si je zřejmě už moc nepamatoval z vlastní zkušenosti.)

Níže cituji ze své knížky informace o dvou takových filmech, které vypovídají, že na rozdíl od toho, co svědčí pánové Kadubec a Špíka, žít v reálném socialismu zase taková sranda nebyla.

A co je nejhorší, po zhlédnutí těchto filmů zjistíte, do jak velké míry jsou společenské zvyklosti, které tyto filmy analyzují, nedílnou součástí postkomunistického dneška.

Pan Kadubec nahrál panu Špíkovi (roč. 1942) k rozkladu o "obyčejných lidech", kteří prý se za minulého režimu netřásli hrůzou, jak jim podsouvají různí inteligenti a spisovatelé, vytvářející falešné vědomí o minulosti. Dokonce tak falešné, že je lze srovnat s pověrou o rituální vraždě kolem hilsneriády a tehdejším vylučováním T.G.M z národa. Protože se za obyčejného člověka považuji, dovolím si také pár slov, "ze kterých si může těch dob neznalý člověk udělat obrázek o tom, jak to ve skutečnosti bylo".

Jest mi to divné, jak je to možné, že lidé volí pravicové strany jako je ODS. Odpověď na tuto otázku ale není těžká. Všechny politické strany slibují lidem šťastný život pod jejich vládou. Ale pravicové vlády jim slibují víc. Slibují jim, že v jejich systému se mohou stát milionáři. Tito obchodníci s deštěm slibují lidem, když se budou starat jen o sebe, budou jednoho dne bohatí, moc bohatí. "Z čističe bot milionářem" to je heslo Ameriky už 200 let. Je to s podivem, ale lidé jim na to skáčí. Asi to souvisí s tím, že - jak řekl náš bývalý ministerský předseda Zeman - je ve společnosti 30% blbců.

V Česku se nedostává policejních sil o více než desetinu plného stavu. Jak se to projevuje? Není koho postavit do služby, dopravní policie není schopna zajistit bezpečný provoz na silnicích ČR, kriminální policie není schopna zastavit růst kriminality, služební podmínky neodpovídají nárokům služby.

Takto byl vyhodnocen katastrofální stav v oblasti lidských zdrojů začátkem roku 2008. Ministr vnitra Ivan Langer se sebejistě usmíval, prý se nic vážného neděje.

Citát z článku "BBC: Jak dál s Lisabonskou smlouvou?": Baronka Quinnová: Ano, mám určité sympatie s irskými voliči, kteří čelili této velmi složité smlouvě, která, jak mnoho irských voličů zřejmě usoudilo, jim nebyla řádně vysvětlena. V určitém ohledu je to samozřejmě překvapivé, že Irsko tu smlouvu odmítlo, vzhledem k tomu, že Irsko má a mělo tak obrovský prospěch z členství v Evropské unii. Myslím, že lidé usoudili, že se od nich chce, aby hlasovali o něčem, čemu nerozumějí. A tím se musíme zabývat. Je ale ironické, že Lisabonská smlouva v mnoha ohledech demokracii v Evropě posílila. Zejména posílila roli národních parlamentů. A právě z toho důvodu považuji hlasování v Irsku za velké zklamání.

Kolik lidí nerozumí rozličným strojům, které přesto používají? Kolik lidí nerozumí počitačům, které přesto používají? Kolik lidí nechá o svém zdraví rozhodovat lékaře, výzkumníky z farmaceutického průmyslu, lekárníky ?

tisková zpráva Greenpeace

Praha, 16. června 2008 - Zakladatelé Peacelandu dnes osobně předali prezidentu Francie, Nicolasi Sarkozymu, dopis s žádostí o uznání suverenity jejich země. Předání proběhlo během tiskové konference při příležitosti Sarkozyho návštěvy v Praze.

Tendenčně zaměřená kampaň části českých médií proti Jugoslávii zajisté nezačala ani neskončila podporou leteckých úderů. Mírou agresivně rozpoutané demagogie představovala však vyvrcholení dlouhodobějšího trendu, což je jedním z důvodů, proč by ani po čase neměla být zapomenuta. Důvod, kvůli němuž jsme podrobili rozboru stohy slovního balastu, v němž jedním hlasem promlouvá tento příznačný duch a tón, devótně se podbízející NATO a difamující naopak cokoli, co není "ve správné linii", mohl by se s odstupem doby jevit jako pošetilá a povýtce zpozdilá podivnost.

Během let jsem zjistil, že když se při zápase našich českých fotbalistů soustředěně koukám na televizi a usilovně si přeji, aby vyhráli, tak se to opravdu někdy povede.

Předsedkyně republikové rady Strany zelených Olga Zubová a její poslanecká kolegyně Věra Jakubková v tuto chvíli reprezentují legální a legitimní stanoviska strany. Mají za sebou nejen své svědomí, ale většinu členské základny, příslušná usnesení republikové rady a program SZ. Na tuto situaci, která se v plné míře projevila v posledních dnech, reagoval předseda SZ Martin Bursík v rozhovoru pro server lidovky.cz, nazvaný poněkud nevýstižně "Paroubek drží celou zemi v kleštích".

S Bursíkovými tvrzeními bych rád polemizoval.

EurActiv│ Výsledky čvrtečního referenda o Lisabonské smlouvě v Irsku byly známé v pátek 13. června odpoledne. Irští občané poměrem 53,4% ku 46,6% vyslovili svůj nesouhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy.

Irsko bylo jedinou zemí Unie, kde o Lisabonské smlouvě rozhodovali občané. Ostatní členské státy se rozhodli pro ratifikaci parlamentní cestou a hlavním argumentem politických představitelů bylo, že smlouva pouze upravuje a doplňuje existující smlouvy. V průzkumech veřejného mínění před referendem vedl vždy tábor podporovatelů Lisabonské smlouvy. Jedinou výjimkou byl průzkum z pátku 6. června, kdy se odpůrci smlouvy dostali do vedení. Výsledek čtvrtečního referenda si proto nikdo netroufal odhadovat.

Redaktor bulvární MfD Adam B. Bartoš na serveru iDnes nazval svůj rozhovor s ministrem zahraničí Karelm Schwarzenbergem "Poslanci žádají po Schwarzenbergovi vysvětlení tajemného setkání. Nám už ho dal". Odpověď ospalého ministra, který je členem Bilderbergské skupiny a Trilaterální komise, se dá shrnout jedním odstavcem: "Vůbec žádné tajemné pozadí, probíhá to docela veřejně už čtyřicet nebo padesát let. Novináři zřejmě nejsou příliš zvídaví a zajímají se spíše o to, co se děje tady, než na mezinárodní půdě. Žádné tajemno v tom není." Tajemno v tom není, ale odpovědi novinářskému jelimanovi byly stejně povrchní jako otázky.

Skoro celý život jsem prožil na vesnici, kde navzájem všichni všechno o všech víme, víme dokonce i co kdo měl k snídani. Že je můj soused důstojníkem StB, jsme též všichni věděli. On to taky nijak netajil, jezdil domů a do práce služebním autem a dosáhl hodnosti majora. A takový major u StB byl někdo! To bylo více než nějaký major u armády! V době totality to bylo prestižní zaměstnání velmi dobře honorované. Až po převratu nabylo StB pejorativního smyslu.

Dvojí dlouhodobější setkání s Lidovými novinami v krátké době po sobě mě přivedlo k zajímavému zjištění. LN nejsou jednoznačně špatné, to je nutné deklarovat jasně. LN jsou paradoxní a svým způsobem, částečně, zobrazují cosi o stavu diskurzu české společnosti. Je zde povrchní, propagandistická a bezmyšlenkovitá vrstva, syntéza různých kulturně intelektuálních postižení, a pak ta druhá, zajímavá, podnětná a realitu odrážející. Problém je v tom, že ta první je dominantní a vůdčí, zatímco ta druhá je, pravděpodobně záměrně, skrývaná v pozadí komerčně ideologického balastu. A přitom by to mohlo být (bude?) klidně naopak.

Milan Černý, přední český loutnista, představí a názorně předvede tento historický hudební nástroj ve čtvrtek 19. června 2008 od 18.00 hodin. Učebna č. 19 Vyšší odborné školy oděvního návrhářství a Střední průmyslové školy oděvní, Jablonského 3/333, Praha 7 - Holešovice, v sousedství stanice metra "Nádraží Holešovice" (trasa "C"). Vstup pro všechny zájemce zdarma.

Podrobnosti ZDE

Udivila mě zpráva v televizním zpravodajství, že ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil pojal záměr zavést do našeho trestního řádu nebývalou novinku: vazbu pro svědky, kteří opakovaným neuposlechnutím předvolání k soudu maří jeho jednání. Takovou vymoženost prý mají v Německu a U.S.A. Na první poslech zní zpráva dobře: nekázeň svědků skutečně vyvolává průtahy řízení. Nedaří se ji držet v přijatelných mezích ani pořádkovými pokutami až do 50 tis. Kč, jejichž ukládání je v pravomoci soudců.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.