Jenže tuto sobotu jsme byli na krásném výletě v okolí Prahy. Začali jsme v Černošicích prudkým stoupáním kolem Krejčířovy vily nahoru do lesa a říkali jsme si, jak si to uměl vybrat, aby moh popřípadě fouknout před policajty přímo do houští.

Pak jsme šli poli a lesy, údolím Kalinova mlýna a divili se, jakou mají Pražáci za humny divočimu. V Řeporyjích jsme si dali oběd a pokračovali Prokopským údolím do Hlubočep. Divil jsem se, jak jsme ty Hlubočepy hned našli. Když jsem tam jezdíval pro technické plyny nebo kanalizační keramiku, nikdy jsem tu cestu ze Smíchova nemohl najít. Nakonec jsme to vzali motoráčkem přes Rudnou do Berouna a na Plzeň.

Těch 20km bylo v neděli v nohách cítit a tak jsem si udělal pár kilometrů na kole kolem Plzně, abych to rozhýbal. A to jsem neměl dělat. Kamarád mi dal na zahradě jahody, já si k nim koupil v našem konzumu Hypernova šlehačku a usedl k televizoru. Vydržel jsem celý první poločas a když byla přestávka, trochu jsem se natáhnul - a usnul.

A taky to podle toho dopadlo.

Omlouvám se celému národu nebo aspoň čtenářům Britských listů za to že jsem nefandil a neskákal, jinak bychom to určitě vyhráli. Tak tedy někdy příště.

Ale ten výlet divočinou kolem Prahy, ten můžu doporučit každému, nejen Pražákům. Krásná příroda a přívětiví domorodci dají poutníkovi zapomenout na všechna zklamání...