Není vůbec překvapivé, že si někteří lidé myslí, že účelem existence Evropské unie je jen umožnit administrativním zaměstnancům bruselských úřadů EU si něco vydělat, a to vlastně hodně, když pomyslíme na platy jiných národních administrativních pracovníků.

Možná se budete divit, ale budu muset někoho zklamat, protože účelem existence EU není zaměstnávat jinak nezaměstnané byrokraty, ale záruka mírového spolužití v Evropě, a to zastupováním nadnárodních zájmů nejen v EU, ale taky vůči zemím mimo tuto zatím dost úspěšnou organizaci.

Ovšem nevím, kterým voličům v Irsku tohle bylo známo, a nezajímá mě teď ani, jestli by hlasovali jinak, kdyby si tohoto byli vědomi. V debatě by se však na tento účel nemělo zapomínat, a to ani ne v těch zemích, které byly dříve součástí Varšavského paktu.

Že taková mezinárodní organizace, jako je EU, nemůže existovat bez nějaké vnitřní formální struktury, v níž pracují lidé, to by taky mohlo být pochopitelné, i dokonce to, že budou mít pracovníci takové organizace nárok na to dostat plat. Vím, tahle věta zní ledabyle a taky provokativně, ale ten, kdo souhlasí, že taková organizace má alespoň nějaký smysl, ten by taky mohl souhlasit s tím, že politickým, sociálním a ekonomickým bojům mezi členy organizace se dá zabránit sjednocováním právních, sociálních i hospodářských norem. A že harmonizace životních podmínek by mohla být účelným cílem takové mezinárodní organizace, pro niž je idealisty plánována existence na víc než dalších 10 let, pro to měli i Irové pochopení, alespoň to tak bylo, když jim na začátku jejich členství v EU bylo daleko hůř než dnes...

Ale v téhle poznámce mi nejde ani o výsledek irského referenda, ani o to, co by mělo být v EU jinak vyřešeno, ani o to, co všechno by se mělo změnit. Chci ale ještě dodat něco ohledně onoho často kritizovaného systému zastupitelské demokracie.

Vlastně hrozně rád čtu, když lidé považují přímou demokracii za "správnou demokracii", protože asi mají pravdu. Když se ve státě o něčem rozhoduje, vláda by se nejdřív měla zeptat každého občana, co má udělat. Problémem při tom ale je, že ani na mezinárodní úrovni v tak malých městech, jako je Hamburk nebo Praha, není časově možné, aby všichni obyvatelé pořád hlasovali o všech každodenních politických rozhodnutích. A neměli bychom zapomínat, že zastánci zastupitelské demokracie nevynalezli tento systém pouze proto, že chtěli nezaměstnaným dát zaměstnání, ale proto, aby umožnili soustředěné, kvalifikované a rychlé rozhodování ve státních záležitostech. A že k takovému systému patří pro demokrata nepostradatelně samozřejmě existence vzájemné kontroly a parciálně rovnovážný stav ústavních orgánů, na to chci tady jen krátce upozornit.

Kritizovat se dá hodně. Pro mě jako pro Evropana z Německa jsou ale finanční náklady opravdu podřadné, když jde o evropský mír a o svobodu obyvatel Evropy. A to v téhle zemi neplatí jen pro mne, ale i pro hodně lidí z různých vrstev společnosti. Ano, finance by měly být kontrolovány pořádně, ano, výdaje by měly být optimalizovány, ano, některá rozhodnutí by měla být přenechána národním, regionálním, nebo dokonce obecním radám, ano, mezinárodní politická spolupráce by měla být vylepšena, hlavně, hlavně by ale měla pokračovat ta společná nadnárodní evropská mírová politika. O to jde především, anebo si myslíte, že by to bylo jinak?