Agenti CIA nejsou jacísi Jamesové Bondové, kteří občas udělají nějaký ten přehmat. Tajné služby existují především proto, aby chránily a prorážely cestu ekonomickým a politickým zájmům úzké skupiny lidí z daného státu v zahraničí, které nelze prosadit legitimními a oficiálními prostředky diplomacie. Napříč svou historií CIA odstraňuje demokraticky zvolené prezidenty po celém světě, přičemž posléze napomáhá brutálním režimům pevně uchopit moc. Diktátorským režimům CIA napomáhá s výcvikem místní tajné policie, která pak perzekuuje obyvatelstvo příslušného státu, říká Philip Agee, bývalý agent CIA v přednášce s názvem " Co jsem se dozvěděl o zahraniční politice Spojených států". Agee zmiňuje iránskou tajnou policii SAVAC a řeckou tajnou policii, které také vznikly za pomoci CIA. Já jen dodám např. čadskou tajnou policii DDS Hissène Habrého, kterému k moci napomohl a miliony dolarů zásobil, Ronald Reagan.

“The Dictator Hunter”: Victims of US-Allied Chadian Dictator Hissene Habre Lead Quest to Bring Him to Justice ZDE

Ochrana domácího území Spojených států, zdá se pak být poněkud vedlejší záležitostí činnosti této organizace, jak jsme se na konce měli možnost přesvědčit 11. září 2001. Nebo tomu bylo ještě jinak?

Boris Cvek dále píše: „Nápravníkovi jde pouze o to lacině odsoudit CIA, která brání systém, v němž se o ní může veřejně psát velmi kriticky. Druhá věc je ta, že CIA má prostě jiný úkol než být andělským sborem bez poskvrny. Kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale to by byl strašlivý alibismus, kterého se podle mne Nápravník zastává.“

První část kritiky Milana Nápravníka naznačuje, že je Cvek velkým idealistou, co se týče činnosti tajných služeb. Druhá část odhaluje, že mu zřejmě nejsou známy mnohé detaily aktivit CIA a uniká mu jejich podstata.

Boris Cvek ještě říká, že „by měl existovat jasný tlak ze strany veřejnosti a politiků, aby se její (CIA) práce zlepšila a nebyla zneužívána.“ Na druhé straně ale odmítá postoj Milana Nápravníka, který prý „hází flintu do žita, protože nemá žádnou zodpovědnost a může si jen tak tlachat.“ „Aby se CIA zlepšila a nenechala se zneužívána...?“ To je jako chtít po americké armádě, aby se zlepšila v zabíjení civilistů a nenechávala se při tom zneužívat zájmy, které jí k tomu vedou. Poněkud nereálné přání. Nápravník si jen tak netlachá, ale analyzuje tuto organizaci a dostupné informace o ní. Pokud jeho studium Cvek nerespektuje, může obrátit zrak k celé řadě bývalých agentů CIA a odtajněných dokumentů, které by mu měly význam a podstatu této organizace odhalit.

9. ledna 2008, ve věku sedmdesáti dvou let, zemřel aktivista, který měl odvahu postavit se této organizaci, které dříve sloužil v domnění, že koná službu vlasti.

Uvnitř podniku: Deník CIA

„Toto je příběh dvanáctileté kariéry tajného agenta CIA, která skončila počátkem roku 1969.“ Těmito slovy uvádí Philip Agee publikaci, ve které odhalil dvě stě padesáti jmen tajných agentů CIA. A detailně popsal v čem spočíval jejich „boj za svobodu a demokracii“ především v Latinské Americe. „Inside the Company: CIA Diary“ (Uvnitř podniku: Deník CIA. 1975, Farrar Straus & Giroux ISBN-10: 0883730286 ISBN-13: 978-0883730287; Penguin, ISBN-10: 0140040072 , ISBN-13: 978-0140040074 ) vyšla i v českém jazyce pod titulem „Byl jsem agentem CIA“, LF, Praha, Panorama 1980.

V letech 1960 až 1968 Agee sloužil v zemích Střední a Jižní Ameriky (Ekvádoru, Uruguaji a Mexiku). Během toho času zcela vystřízlivěl z představ o hrdinské službě svému národu, jak si ještě v roce 1957 práci CIA vykládal. Tvrdou cestu poznání komentoval slovy: „Začal jsem si uvědomovat, že já a moji kolegové neděláme nic jiného, než že pokračujeme v téměř pětisetleté americké tradici politického útlaku a vykořisťování obyvatel Latinské Ameriky. Přimělo mě to přemýšlet nad tím, co by doposavad ve stejné situaci nebylo možné. Napsat o tom všem. Co se děje, jak to probíhá. Odhalit vše.“ Odvahu k tomu sebral počátkem roku 1969, kdy rezignoval na funkci v CIA a začal psát. O šest let později zmíněnou knihu o 640 stranách textu vydal v Londýně.

London Evening News se k Ageeho odhalení machinací tajných služeb vyjádřily slovy: „Je to děsivý výčet korupce, nátlaků, atentátů a konspirace.“

The Economist označil obsah knihy za "inescapable reading" (čtení, kterému se nelze vyhnout).

Miles Copeland, bývalý velitel operací CIA v Káhiře: „Je to výčet práce tajného agenta zpravodajské služby. Je to autentický výklad toho, jak obyčejný americký, nebo britský důstojník operuje. Vše je popsáno až s děsivou avšak naprostou přesností.“

Thomas Powers, který v roce 2002 vydal knihu s názvem „Intelligence Wars: American Secret History form Hitler to al-Qaeda"“ (New York Review Books, 2004. ISBN-10: 1590170989, ISBN-13: 978-1590170984. Války zpravodajských služeb: Tajné dějiny Ameriky od Hitlera po Al-Kajidu) konstatuje, že Ageeho „diář CIA“ byla trefa do černého. Kniha byla totiž uveřejněna uprostřed politické krize související s válkou ve Vietnamu, kdy historie CIA Američany velmi zajímala. Powers říká: „Na každé základní škole ve Spojených státech se učí, že Amerika v  historii vždy stála na straně tzv. good guys (kladných hrdinů). A najednou přijde Philip Agee a řekne nám, že to tak vůbec není."“

Ageeho úsilí o to, aby široká veřejnost rozpoznala pravý charakter a účel CIA operací, skončilo až letos v lednu. Agee byl jedním z nejhlasitějších aktivistů bojujících proti organizacím typu CIA, které jsou financovány z peněz amerických daňových poplatníků na rozdíl od např. zdravotního pojištění, které je díky vysokým cenám pro více než 47 milionů Američanů nedostupné.

Guerillový žurnalismus

V roce 1978 začal Philip Agee se skupinou názorově spřízněných žurnalistů vydávat bulletin s názvem „The Covert Operations Information Bulletin“ (Informační bulletin o tajných operacích) Dnes vychází jako čtvrtletník „Covert Action Quarterly“ (Čtvrtletník Tajné akce). Odkrytí tajných operací je součástí strategie „guerillového žurnalismu“, který má za účel destabilizaci CIA. Organizaci, jejíž primární funkcí není ochrana amerických občanů, ale ochrana zájmů amerických korporací v zahraničí.

Trnitá cesta hlasitého disidenta

Philip Agee po zbytek svého života nepřestal bojovat s americkým způsobem obrany ekonomických zájmů ve světě, který se v minulosti schovával pod rouškou „zatlačování komunismu“ a nově za fasádu „války s terorismem a šíření demokracie“. Jde samozřejmě také o prostý mocenský boj, při kterém jdou „nepodstatné“ životy stranou. Tyto životy, čí spíše smrt, se počítá v milionech. Od války ve Vietnamu označují vládnoucí garnitury tyto ztráty na životech za „collateral damage“. Protesty Philipa Ageeho s touto politikou samozřejmě nezůstaly bez odezvy. Vedle pozorných posluchačů a čtenářů Ageeho sledovala i CIA. Nevyhnuly se mu ani výhružky. V roce 1978 odjel do Londýna, pak do Francie a po té do Holandska. Ze všech zemí byl vyhoštěn s titulem persona non grata. Vrátit Ageeho do vlasti se v roce 1979 pokusil ministr zahraničí Cyrus Vance, když rozhodl o odebrání Ageeho cestovního pasu. Agee se ale nedal zastavit. Nějakou dobu žil v Nikaragui, na Grenadě a často se vyskytoval i na Kubě. Nakonec se s ženou usadil v Hamburku, kde učil na universitě. Nikdy však nebyl obviněn ze zločinu. Zákon, který by to umožnil, vznikl až jako reakce na jeho knihu.

Odplata za nedržení vládní agendy válečného tažení

Intelligence Identities Protection Act je zákon týkající se ochrany identity zaměstnanců zpravodajských služeb. Byl schválen v roce 1982. Daný zákon byl reakcí exekutivy na Ageeho odhalení totožnosti agentů CIA, čímž znemožnil jejich další působení, a odkrytí vládních aktivit v rámci činnosti této organizace.

US Law: Pub.L. 97-200, 50 U.S.C. § 421--426. Protection of identities of certain United States undercover intelligence officers, agents, informants, and sources ZDE

Humorný byl paradox, jehož jsme mohli být svědky minulý rok, kdy se zmíněný zákon obrátil proti svým zákonodárným tvůrcům. Doplatil na něj bývalý člen Bushovy administrativy, Scooter Libby. Bývalý tiskový mluvčí Bílého domu, Scott McClellan, tvrdí, že Bush před ním bez okolků přiznal, že autorizoval odhalení totožnosti agentky CIA, Valerie Plame.

Ex-White House Press Secretary Scott McClellan Speaks Out on the Bush Admin Lies and Media Allies that Led the US to War ZDE

Libby pak, zřejmě na pokyny viceprezidenta Cheneyho, odhalil totožnost Valerie Plame známému novináři The New York Times, Robertu Novakovi. Celý tento projekt byl odplatou administrativy za to, že manžel Valerie Plame, americký diplomat, Josef Wilson, si dovolil vystoupit proti lživé vládní propagandě, spojené s tažením na Irák. Wilsonova kritika se týkala konkrétní lži, kterou měl on sám potvrdit. Šlo o tzv. Nigerské dokumenty, které měly být důkazem toho, že se Sadám Hussain snaží postavit jadernou zbraň. Prezident Bush vyslal Wilsona do Nigeru, aby potvrdil jejich pravost. Když se vrátil s neuspokojivým výsledkem, který pravost dokumentů nepotvrdil, ale spíše zpochybnil, tak jeho šetření nebylo bráno v úvahu. A navíc bylo překrouceno tak, aby vytvořilo dojem potřebný k manipulaci veřejného mínění.

Ve vězení, kam byl Libby odsouzen, však samozřejmě nenastoupil. Stejně jako odsouzení v mnohem závažnější kauze, Irangate, dostal i Libby od pana prezidenta milost. Někteří občané jsou si hold rovnější. Philip Agee však ke své cti, mezi ně rozhodně nepatřil. On by seděl.

Velezrada nebo disent?

Jak již bylo řečeno, Agee ve své první knize uveřejnil vedle brutálních postupů CIA dvacet dva stran dlouhý seznam jmen agentů. Pro některé z nich odhalení znamenalo smrt. Nicméně Agee trval na tom, že zveřejnění jejich jmen bylo nutné, že to byl politický akt dlouhé a čestné tradice disentu ve Spojených státech a ne služba KGB, z čehož ho někteří obviňovali. Kdyby to tak opravdu bylo a jeho příběh byl jen „tlachání“, při kterém odhalil jména agentů, tak by Agee seděl za velezradu. Uvězněn však nebyl a psal dál. Do té doby si nikdy nikdo nic podobného nedovolil. Neexistoval tedy, jak už jsem se zmínila, ani zákon, který by takové odhalení znemožňoval.

Co se však týče pravých „seznamů smrti“, tak ty produkovala sama CIA. Ve druhé části dokumentárního cyklu s názvem „Co jsem se dozvěděl o zahraniční politice Spojených států“, po záznamu z přednášky Philipa Ageeho, mluví Amy Goodman o seznamu CIA, podle kterého v roce 1965 Suhartova armáda v Indonésii vyvražďovala disidenty. Suhartovu cestu k moci nepřežilo půl miliónu až milión Indonésanů. Spojené státy jsou zároveň zodpovědné za Suhartovu genocidu obyvatel Východního Timoru. Indonéský vůdce byl totiž závislý na dodávkách zbraní z USA. Bez souhlasu Nixona, který s Kissingerem Suharta navštívil den před invazí, by Suharto nemohl dát povel k masakru dvou třetin obyvatel Východního Timoru. Smrti se na tomto ostrově nevyhnulo ani pět britských a australských novinářů, kteří se na probíhající genocidu snažili svět upozornit. Neuvěřitelný dokument, který tyto zločiny proti lidskosti a válečné zločiny mapuje, se podařil natočit Johnu Pilgerovi. Jmenuje se „Death of a Nation: East Timor“ (Smrt národa - Východní Timor).

John Pilger: „Death of a Nation: East Timor“ GoogleVideoYouTube

V roce 1977 Agee vydal „On the Run“ (L. Stuart, 1987. ISBN-10: 0818404191, ISBN-13: 978-0818404191; Na útěku) a v roce 1988 publikoval „Dirty Work: The CIA in Western Europe“ (Philip Agee, Louis Wolf: Dirty Work: The CIA in Western Europe, Dorset Press 1988, ISBN-10: 088029132X, ISBN-13: 978-0880291323 , Špinavá práce CIA v  Západní Evropě) . V roce 2000 Agee založil online cestovní kancelář, kterou nazval „Cubalinda“ (Krásná Kuba). Snažil se Američany přesvědčit, aby ignorovali desítky let starý americký zákon, který jim zakazuje tuto zemi navštívit.

Nacisté v CIA - Operace „Paperclip“

Philip Agee bojoval třicet osm let se lživou vládní propagandou, kterou státem organizovaný zločin CIA označuje jako boj za svobodu a demokracii. Co jiného ale můžeme očekávat od organizace, jejíž zakladatel Allan Dulles se nechal inspirovat u svých nacistických kolegů, přičemž úzce spolupracoval s bývalým šéfem Hitlerových tajných služeb Reinhardem Gehlenem. Na konci druhé světové války, americká armáda uskutečnila část projektu s názvem „Operation Paperclip“, která spočívala v přepravě 1500 nacistických vědců a agentů tajných služeb do Spojených států. Jednotka nacistických agentů, zahrnující i bývalé agenty Gestapa, operovala přímo pod střechou CIA. Ideologie této organizace, tak byla kontaminována nacistickými praktikami již od samého počátku. Tuto část historie CIA detailně rozebírá Clarence G. Lasby v knize s názvem „ Project Paperclip: German scientists and the Cold War“ (Athenaeum 1971 ASIN: B0006X3UYE, Scribner 1975 ASIN: B000MCW5VI, ISBN-10: 0689705247, ISBN-13: 978-0689705243).

Operation Paperclip ZDE

Mezi operace CIA na domácí půdě patřily projekty jako MK Ultra, což byly experimenty vlády Spojených států, jako vystřižené z laboratoře nacistického doktora Mengele. President Clinton se za toto počínání si vlády a tajných služeb omluvil.

President Clinton se omlouvá za projekt MK Ultra YouTube

Informace jsou zatím dostupné

CIA a NSA (Národní bezpečností agentura) dnes spolupracují s celou řadou nevládních organizací, aby tak snížily nebezpečí odhalení svých teroristických činům, které by pak dle mezinárodního práva bylo možno přičítat státu. Na toto téma jsou velice osvětové knihy Johna Perkinse: „Confessions of an Economic Hit Man"“ (Berrett-Koehler Pub, 2004, ASIN: B000OM6NQO; Plume, 2005 , ISBN-10: 0452287081, ISBN-13: 978-0452287082) a "„ The Secret History of the American Empire: The Truth About Economic Hit Men, Jackals, and How to Change the World “ (Plume; Reprint 2008, ISBN-10: 0452289572, ISBN-13: 978-0452289574). Agenty CIA Perkins označuje za „jackals“, kteří nastupují na scénu v okamžiku, kdy se hitmanům (vyděračům), mezi které patřil i on sám, nepodaří daného politika zkorumpovat. Takové politiky často čeká smrt při letecké „havárii“, jak tomu bylo mimo jiné v případě ekvádorského presidenta Roldóse v květnu 1981, nebo panamského presidenta Torrijose v srpnu téhož roku. (John Perkins: The Secret History..., s. 114) K dotvoření si obrázku o prostředcích moci americké oligarchie je dnes „nevyhnutelnou četbou“ kniha s názvem „Blackwater: The Rise of the World's Most Powerful Mercenary Army"“ (Nation Books, 2007. ISBN-10: 1560259795, ISBN-13: 978-1560259794). Autor, Jeremy Scahill, píše o masivní privatizaci armády a tajných služeb, což mělo za příčinu vzestup nejmocnější žoldácké armády světa - na Blackwater se prakticky nevztahuje zákon.

Jeremy Scahill: Blackwater’s Private Spies ZDE

V září 2008 vojáci Blackwater zastřelili sedmnáct Iráčanů na náměstí Nisour v Bagdádu. V roce 2006 opilý zaměstnanec Blackwater zastřelil člena ochranky iráckého viceprezidenta Mehdi. O rok později ostřelovač Blackwater zastřelil tři strážce irácké státní televize v Bagdádu. Ani v jednou případě nebyli zaměstnanci Blackwater trestně stíháni.

Blackwater: From the Nisour Square Massacre to the Future of the Mercenary Industry ZDE

William Blum napsal encyklopedickou knihu, která mapuje intervence CIA po druhé světové válce, jmenuje se „Killing Hope: U.S. Military and CIA Interventions since World War II“ (Common Courage Press, 1995, ISBN-10: 1567510523, ISBN-13: 978-1567510522; Common Courage Press; Updated ed. 2003, ISBN-10: 1567512526, ISBN-13: 978-1567512526; Black Rose Books,1997, ISBN-10: 155164097X, ISBN-13: 978-1551640976; Black Rose Books, 2000, ISBN-10: 1551640961, ISBN-13: 978-1551640969; David Phillips Publishers, 2003, ISBN-10: 0864866267, ISBN-13: 978-0864866264).

Jonathan Vankin a John Whalen napsali knihu, která mapuje zločiny CIA na domácí půdě. Nese název: „Šedesát největších spiknutí všech dob“ (původně The Fifty Greatest Conspiracies of All Time: History's Biggest Mysteries, Coverups, and Cabals, Citadel Press, 1994, ISBN-10: 0806515767, ISBN-13: 978-0806515762; posléze The 60 Greatest Conspiracies of All Time, Barnes & Noble, Inc. , 1996, ASIN: B000RVWZXW; Barnes & Noble, Inc. , 1996, ASIN: B001516F5C; Citadel Press, 1997, ISBN-10: 0760708827 , ISBN-13: 978-0760708828; poslední vydání "The 80 Greatest Conspiracies Of All Time", Citadel; Expanded and Updated edition , 2004, ISBN-10: 0806525312, ISBN-13: 978-0806525310).

V roce 1996 Gary Webb vydal knihu na základě svých článků z roku 1995 v San Jose Mercury News s názvem „Dark Alliance: The CIA, the Contras, and the Crack Cocaine Explosion,“ (Seven Stories Press, 1998, ISBN-10: 1888363681, ISBN-13: 978-1888363685) ve které popsal projekt CIA spočívající v podpoře Contras v Nikaragui, za peníze z obchodu s drogy, které CIA z Latinské Ameriky do USA dopravovala. CIA tak v podstatě otevřela obrovský trh s narkotiky ve Spojených státech, řídila nikaragujské zabijáky a zároveň prodávala zbraně oběma stranám konfliktu během války Iráku s Íránem, při čemž šlo i o zbraně biologické, tedy zbraně hromadného ničení. Tento business opět posloužil jako zdroj peněz pro Contras. V prosinci 2004 byl Gary Webb nalezen s dvojitým průstřelem lebky. Oficiální zdroje hovořily o sebevraždě, ale pro mnoho lidí zůstalo otázkou, jak by se někomu mohlo podařit opakovaně se střelit do hlavy. Toť k hranici, ke které je možno o CIA psát kriticky.

Co se týče obchodu se zbraněmi, narkotiky a dalšími machinacemi CIA ve spolupráci s dalšími organizacemi a vládními činiteli, tak jedny z nejzasvěcenějších článků a knih napsal politolog a bývalý detektiv losangelské policie, specialisty v oblasti narkotik, Michael Ruppert. Obchod s drogami pod záštitou CIA rozhodně neskončil a dominantními jmény na tomto trhu zůstávají jména Bush a Cheney. Jedním z hlavních komponentů v daném byznyse, je dceřiná společnost Halliburtonu, Brown and Root, píše Ruppert v článku s názvem „Říše drog Bushe a Cheneyho.“

M. Ruppert: Halliburton Corporation's Brown and Root is one of the major components of Bush-Cheney drug empire ZDE

I Ruppertovi bylo usilováno o život, proto se přestěhoval do Venezuely.

Z hlediska bezpečnosti je CIA organizací, která chrání především organizovaný zločin na nadnárodní úrovni. Kdyby se širší veřejnost začala více zajímat o svědectví lidí, jako byl Philip Agee a práci výše zmíněných autorů, nedala by pak sebou tak snadno manipulovat. I přes dezinformační funkci, kterou masová média plní, informace zatím dostupné jsou.

Autorka končí studia mezinárodních vztahů na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů

Související informace

Philip Agee: USA & International Terrorism ZDE