17. 6. 2008
Jak je komu libo -- o interpretaci výsledku irského hlasováníVe svém článku "Demokracie?" pan Zdeněk Wognar konstatuje, že trošku větší čtvrtina obyvatel Irska s volebním právem rozhodla o osudu EU a závěrem se ptá, jestli to není trošku podivné. Pan Uwe Ladwig ve svém včerejším článku o tom, že by volební právo mělo být zároveň občanskou povinností, konstatuje, že je potřeba změnit podivný a vlastně nedemokratický rozhodovací proces, při němž každý stát musí souhlasit se vším, o čem EU rozhoduje a že se podle zkušeností z posledních let tato jednohlasnost ukázala nesmyslná, míní Václav Hanousek. |
Čísla z obou článků si z časových důvodů ověřovat nebudu a beru za rozhodný fakt, že o budoucnosti Lisabonské smlouvy rozhodlo 0,2% evropských voličů.
Z tohoto výsledku nelze podle Uwe Ludwiga vyčíst, že by občané EU se současným politickým vývojem v EU nesouhlasili a že se jim nelíbí. V tom má jistě pravdu a také je pravdou to, že stejně tak nelze dojít ani k tvrzení opačnému. Třeba se dá v extrémním případě tvrdit, že s Lisabonskou smlouvu vyjádřilo souhlas pouze necelých 0,2% voličů. Problémem je fakt, že o názoru zbylých 99,6% voličů v EU není prakticky nic známo, a to také proto, že u nejvlivnějších politiků panuje obava, že by názory voličů mohly proces evropské integrace jenom komplikovat. To, že narozdíl od schvalování evropské ústavy nevypsaly některé státy o národním souhlasu s Lisabonskou smlouvou referendum, lze vnímat i jako záměr a účelovost. Obsah Lisabonské smlouvy není podle mého názoru hlavní příčinou jejího irského zamítnutí, hlavním důvodem je čím dál markantnější vzdalování politiků od občanů, stále méně skrývané pohrdání politiků názory občanů v časech, kdy nehrozí volby, a z druhé strany zvětšující se nedůvěra obyčejných lidí v politiky. Na řešení tohoto problému však politici zájem nemají, naopak napětí jen eskalují tím, že výsledek irského referenda zlehčují. Podle původních pravidel mělo Lisabonskou smlouvu schválit bez výjimky všech 27 států, proto je podle mého názoru naprosto nesmyslné v ratifikaci nadále pokračovat, protože se tím jen dává irskému voliči na srozuměnou, že Brusel na jeho názor kašle, a že na předem daných pravidlech je třeba trvat pouze tehdy, kdy je to pro něj výhodné. Evropští politici tímto svým arogantním způsobem chování navíc jen vyvolávají pochybnosti i u občanů v dalších zemí EU, jejichž postoj byl do těchto dní proevropský. Může se tedy nakonec stát, že výsledek hlasování podle států skončí 26:1, což bude politiky interpretováno jako jasné vyjádření vůle občanů EU a vyvíjen tlak na to, aby Irové svůj názor přehodnotili, páky na to jistě jsou. Že se dá výsledek hlasování o přijetí Lisabonské smlouvy občany EU vyjádřit i výsledkem 0:1, si nikdo z vrcholných představitelů EU nepřipouští. |