Vysoký britský vojenský důstojník kritizoval americkou armádu za její chování v Iráku. Obvinil ji z institučního rasismu, z morálního svatouškovství, z nevhodného optimismu a z neschopnosti provádět protipovstalecké operace.

Brigádní generál Nigel Aylwin-Foster, druhý nejvyšší důstojník odpovědný za výcvik iráckých bezpečnostních jednotek, vyjádřil kritiku a frustraci, kterou vyjadřovali britští vojenští velitelé nad americkou taktikou v Iráku.

Jeho ostře kritickou analýzu vydal americký vojenský časopis Military Review, který vychází nejen v angličtině, ale i ve španělštině, portugalštině a arabštině.

Tisková zpráva občanského sdružení Oživení

Dnes večer (12.1.) zemřel ve věku třiceti let předseda občanského sdružení Oživení a koordinátor Auto*matu Jan Bouchal, mezi přáteli a spolupracovníky též znám pod přezdívkou Pup. 6.1. večer jej srazil a smrtelně zranil automobil. Jan Bouchal v Oživení koordinoval iniciativu Auto*mat, zaměřenou na redukci automobilové dopravy a podporu cyklistické, pěší a hromadné dopravy. Bouchal patřil mezi pravidelné účastníky čtvrtečních cyklojízd - manifestací za práva a větší bezpečnost cyklistů. Podílel se na vzniku projektu Bezpečné cesty do školy. V Praze je Jan Bouchal znám z protikorupčních projektů a byl neformálním leaderem Aliance Bezkorupce, koalice občanských sdružení za větší transparentnost státní správy a samosprávy. Na protikorupčních projektech pracoval od konce devadesátých let. Od té doby také pomáhal pražským občanským sdružením z koalice SOS Praha s medializací jejich problémů z oblasti životního prostředí a územního plánování. Po Janu Bouchalovi zůstala družka Petra a syn Jakub. Honza byl vzorný občan a vzorný otec.

V neděli 15.1. v klubu Vagón na Národní třídě se od 20:00 koná benefiční koncert, kde hrají kapely Diktát, Flaming Cocks a Pohřební kapela a 19.1. vyjede z náměstí Jiřího z Poděbrad tradiční cyklojízda zakončená programem v divadle Alfréd ve dvoře v ulici Františka Křížka v Holešovicích.

< Každé tři vteřiny umírá na světě jeden člověk v důsledku extrémní chudoby -- z hladu, kvůli nedostatku kvalitní vody, na nemoci, kterým lze předcházet. V hrozivých podmínkách pod hranicí chudoby žije ze dne na den 1,2 miliardy lidí -- dvakrát více než kolik nás dohromady žije v Evropě a USA. Do roku 2015 jsme se proto zavázali snížit na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než jeden dolar na den a snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem.

Od minulé neděle probíhal týden, ve kterém se křesťané ze všech církví v Česku společně scházeli a společně meditovali, tentokrát na téma osmi rozvojových cílů tisíciletí. Do jaké míry účastníci těchto meditací vzali naléhavost tématu vážně, nechť každý zváží sám. Bojím se však, že se často úvahy účastníků nedostaly dál, než k hranicím české kotliny, přestože Deklarace tisíciletí je dokumentem rozhodně nikoli národního, nýbrž právě globálního charakteru. I křesťanství chce být globálním.

České zdravotnictví je v médiích, zejména v poslední době, velmi diskutované téma. Píše se o černé díře, do které se zbytečně lejou miliardy korun. Moji babičku v pátek nečekaně postihl infarkt a jen díky bleskovému převozu pomocí vrtulníku (za pár vteřin dvanáct) z Vrchlabí do Fakultní nemocnice v Hradci Králové ji zdravotníci zachránili život. Díky všem lidem, kteří ji pomohli, děkuju letecké záchranné službě a všem zainteresovaným, že zachránili moji babičku. Děkuju lidem, kteří ustavili nynější zdravotní systém, potažmo politické zřízení, umožňující takovou včasnou péči.

V Hradci Králové jsou špičkoví zdravotníci ve špičkové, moderní, čisté nemocnici. Díky moc vám všem, píše Roman Kapeš.

Vláda v Islamabádu oficiálně protestovala proti raketovému útoku, údajně zaměřenému proti náměstku Usámy bin Ladina Aymanu Zawahirimu. Útok usmrtil v jedné vesnici v Pákistánu 18 nevinných lidí. Byla to vesnice Damadola asi 7 km od afghánské hranice. Zawahiri ve vesnici nebyl. Americká armáda popřela, že by o raketovém útoku cokoliv věděla. Americká média uvedla, že ho provedla CIA. Islamabád útok odsoudil, povolal amerického velvyslance, a předal mu stížnost. Pákistánský ministr informací šejch Rašid Ahmed uvedl na tiskové konferenci, že pákistánská vláda "chce ujistit obyvatelstvo, že nedovolíme, aby se takovéto incidenty opakovaly".

Zawahiri unikl americkému zatčení při pádu Talibanu v Afghánistánu v roce 2001 a Američanům se ho dosud nepodařilo chytit, přestože je na jeho hlavu vypsána odměna 25 milionů dolarů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americký prezident George Bush odmítl kritiku tábora v zálivu Guantánamo, kterou vznesla německá kancléřka Angela Merkelová během rozhovorů ve Washingtonu.

Bush uvedl, že tábor v zálivu Guantánamo je nutnou součástí ochrany amerického lidu.

Naleznete z pera nadaného karikaturisty deníku Daily Telegraph ZDE

"Film se snaží zobrazit skutečné lidi, ne z prstu vycucané, papírem šustící dramatické postavy,"

"To povídka, již vypravuje blb, jen hluk a vřava, neznačící nic."

Když v roce 1972 Eugene Ionesco hodnotil stav západoevropské kultury, byla jeho diagnóza zdrcující ² . Současné umění je ve své většině buď lží, nebo, v menší míře, zbytečnou sugescí pocitů bezvýchodnosti. Zatímco lež a přetvářka vládne ve sféře komerčního, masového umění, produkovaného dle většinového vkusu publika, přelíčená, sugerovaná bezvýchodnost je východiskem těm, kteří "jdou proti proudu". Na otázku, který z obou přístupů je lepší, Ionesco pouze pokrčil rameny.

Nebál se však otázky další a podstatnější: "Proč je naše umění v krizi?" Svoji odpověď rozdělil do dvou, podle něj nejzávažnějších příčin:

30. Junii časně zrána jsme šli k panu Komenskému. A když jsme přišli k Westerkerkenu, potkali jsme Andrease Gleininga s Juniem, kteří nás doprovodili až k panu Komenskému, jenž nám na Rosengrachtu s mým bratrem právě přicházel v ústrety a dosti zle nás přijal, že jsme byli tak dlouho pryč. A odešel pak do tiskárny.

Stanovisko tiskového mluvčího je možná profesionálním upřesněním, ale neodpovídá na otázku, kolik peněz do Aera Vodochody dala vláda prostřednictvím státní zakázky na sanaci podivuhodně romantického projektu s firmou Boeing a taktně mlčí o tom, jaké peripetie prodělali čeští politici, než donutili Boeing k přerušení likvidačního chování vůči českému leteckému průmyslu. Otázkou zůstává, co se stalo s letadly, které Aero vyrobilo v dobách své největší slávy, kdo na ně dodává náhradní díly a kdo je opravuje. Při vstupu amerického "strategického" partnera (35,3 % akcií za 950 000 000 Kč), o ktrerém rozhodla vláda Václava Klause, byl vypracován desetiletý podnikatelský záměr, ze kterého zbyly trosky. Vstup Američanů znamenal předání výrobní dokumentace a postupů k řadě unikátních technologií - to byla poprava fabriky.

Britské listy ani ostatní čeští novináři nepíší o Aeru poprvé. Jen je problém v tom, že proroci špatných zpráv nebývají slyšeni, ale nabodáváni na kůl.

Jan Čulík 1998: Kauza De Havilland - Udělá Boeing s Aerem Vodochody totéž, co učinil s americkou firmou? ZDE

"Nemorálnost mužů triumfuje nad amorálností žen."

Karl Kraus

Pavel Mareš nabádá Štepána Kotrbu a všechny zastánce práva žen podstoupit v krajním případě interrupci, aby se zamysleli nad jeho zemitým výrokem, že "Utíkat z hospody bez zaplacení je podlost".  Jenže bohužel není dosud možné, aby muži prosazující donošení nechtěných dětí následovali příklad Arnolda Schwarzeneggera z filmu Junior. Lidé jako pan Mareš tedy patrně chtějí, aby se muž i žena svobodně rozhodli k tělesnému styku - a důsledky nesla žena.

Existuje pouze jediná možnost alternativního výkladu. Jestliže je Mareš odpůrcem antikoncepce a zároveň nehodlá zcela přelidnit Zemi, stává se tím objektivně hlasatelem sexuální zdrženlivosti. Jenže - zůstaneme-li u autorova procítěného přirovnání - nejlepší způsob, jak se vyhnout hospodě,  je prostě nemít žízeň.

Zde ovšem narážíme na potíže.  Právě zejména muži prostě od přírody žízeň mají.

Zaměstnavatelé si pro sebe vytvářejí problémy tím, že se dostatečně nevěnují problémům svých zaměstnanců po ukončení milostného vztahu s kolegou či kolegyní v práci. V takovém případě totiž drasticky klesá pracovní produktivita daného zaměstnance. Vyplývá to ze studie britské psycholožky Chantal Gaultierové, která zjistila, že počet milostných vztahů na pracovišti je překvapivě vysoký.

Se zájmem jsem si přečetl příspěvek na téma Pendolino pod názvem "Vyplatí se za 4,5 miliardy cesta o 25 minut kratší?". Zajímavé zhodnocení, skutečně. Já jezdím všemožnými vlaky po celé České republice i Evropě již mnoho let. Projezdil jsem možná už tisíce hodin a k tomu i odpovídající množství kilometrů. Sedával jsem v teplých i studených vagonech, občas i stoje na chodbičce přeplněného vlaku. V dobách nedávno minulých jsem se těšil, až zase budu za hranicemi té naší malé, ale jistě krásné, zemičky, abych se konečně cítil jakožto platící pasažér, píše čtenář Jaroslav Mašinda z Prahy.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila na svém 1. zasedání, které se konalo ve dnech 10. - 11. ledna 2006 s Českou televizí správní řízení pro možné porušení § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. -- povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace a zahájila současně správní řízení pro možné porušení § 32 odst. 1 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb. -- povinnost zajistit, aby pořady nepodněcovaly k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti nebo příslušnosti k určité skupině obyvatelstva -- za pořad Infiltrace - Já, muslim autora Jiřího Ovečky natočený převážně skrytou kamerou, vysílaný dne 7. října 2005 od 21.20 hodin na ČT 1 a vyzvala provozovatele k vyjádření.

Stane-li politická strana stranou vládní, začne se politicky erudovanější část veřejnosti (ale právě ta jí může rozhodnout v r. 2006 volby) zajímat i o její vnitrostranický život. Na jeho pozorování se snaží odhadnout, jak hájí její zájmy, jak by rozvíjela demokracii ve společnosti a i jak plní své sliby.

Právě na kauze Jaroslava Palase je možné demonstrovat mnohé.

S jeho vzestupem jsou spojovány dohady, že byl Palas vybrán do funkce ministra zemědělství proto, aby "ukonejšil" zemědělce, silně rozladěné pro ně špatně vyjednanými podmínkami vstupu do EU (např. výší dotací). Jeho pád se datuje od jeho (vnitrostranické a sjezdové, tudíž stanovami strany zaručené) kritiky stranického šéfa i premiéra.

Ostře sledované vlaky, jsou jedním z dvou celovečerních filmů na DVD, které dostanete zadarmo, koupíte-li si v Británii sobotní vydání deníku Independent, ZDE

Ve čtvrtek ráno na tiskové konferenci nastínil žhavý kandidát na francouzského prezidenta Nicolas Sarkozy své priority, který by mohly tvořit součást jeho předvolebního programu. Sarkozyho návrhy si vzhledem k jeho ambicím si zaslouží hlubší pohled.

Deset po smrti francouzského prezidenta Françoise Mitterranda se opět vynořují otázky, kým byl tento státník Francii a světu. Po 14 let vládl Francii. Po dvou sedmiletých mandátech po něm zůstala nostalgie, ale i pachuť, která se nyní vrací na rozjitřenou scénu: byl skutečně jedním z posledních velkých francouzských prezidentů? Nebo šlo o jednoho z mnoha těch, kteří dokázali před veřejností zakrýt svou pravou tvář?

Učitelé dostali od ministerstva domácí úkol - sepsat nové osnovy. Vyžádaly si to změněné podmínky života a nová očekávání společnosti. Není to úkol snadný. Sepsat knihu kouzel, která zajistí, že se žáci naučí učit a budou motivováni k celoživotnímu učení. Že žáky připraví k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti. Že zajistí změnu postojů žáků. Žáci už se nebudou učit "pro školu, pro známku", ale pro dovednosti a postoje pro vlastní činnosti a život.

Jak šlechetné!

Skutečnost je ještě fantastičtější než oněch zmiňovaných 25 minut.

Dnes ráno, v pátek, jsem absolvoval cestu Praha - Ostrava hl.n. "náhradním pendolinem" v 7:56, řazeny klasické IC vagóny a elektrická lokomotiva. Samotného mě velice zajímalo, zda (a jak) si ČD poradí s dodržením cestovní doby. Do Pardubic jsme přijeli přesně (8:52), do Olomouce dokonce o 5 minut dřív (10:14), v Ostravě na hlavním jsme byli o pouhou minutu později (11:26), než určuje jízdní řád. To je skvělý výkon.

Logická otázka tak zní: jestliže klasický vlak ujede tutéž trasu za stejnou dobu jako pendolino, proč je třeba zavádět pendolino (neuvažujeme-li otázku komfortu)? :-)

Cesta mě jen utvrdila v názoru, že zkrácení cestovní doby Praha-Ostrava je z valné části výsledkem stavebních prací na koridoru (zejm. několik nových tunelů a přeložek mezi Zábřehem a Českou Třebovou) a nového grafikonu.

"Takto drahé vlaky návratnost nemají..." řekl na ČT1 12. 1. 2006 v nočních zprávách náměstek ČD. V této souvislosti připomeňme, že České dráhy nejsou soukromou firmou, ale jsou ročně dotovány z veřejného (státního) rozpočtu, protože osobní doprava je ztrátová. Ve svém nedávném textu jsem upozorňoval na jinou spornou veřejnou investici ve výši 34 mld. Kč do obrněných transportérů . Už jsme si zvykli na to, že vojenské uvažování bohorovně přezírá obavy občanů-nevojáků o účelnost veřejných výdajů (vojáci volají: vždyť je to kvůli naší obraně a ta je prvořadá, tomu vy nemůžete rozumět!). Pro obě megainvestice (kolik miliard dává ČR ročně do kultury?) je typické, že jsou provedeny za peníze občanů bez jejich vědomí či souhlasu. Možná bychom se o své peníze ve veřejných rozpočtech začali zajímat více, pokud by je stát vybíral hotově...

Falešný asistent Jany Marvanové, zastupitele Karla Hvížďaly či poslance ČSSD Jana Kavana Lukáš Kohout zakládá pravicovou stranu s názvem Směr.

To alespoň tvrdí server Novinky, svázaný pupeční šňůrou s redakcí deníku Právo, na základě České bulvární tiskové agentury ČTK. Redakce ani agentura se ani na okamžik nepozastavily nad nutnou procedurou, která předchází ze zákona založení jakékoliv politické strany.

Možná neuškodí připomenout některé detaily, které ve sporu s panem Tesařem unikají.

Unionistické strany šly do voleb s programem, který měl v otázce jaderné energie jasno v tom smyslu, že se v případě vítězství CDU/CSU znovu přehodnotí zákon o postupném utlumení jaderných elektráren. Uvnitř Unie tedy nebylo v té době, stejně jako v časech vlády koalice SPD/Zelení, v této otázce žádných vnitřních sporů. "Červenozelený" zákon byl unionisty - a nejen jimi - chápán jako politická doktrína, škodlivá pro celé německé hospodářství.

"Ano, zrušil bych státem nařizovanou solidaritu", sebevědomě prohlašuje na stránkách Britských listů Luboš Zálom. Vždyť daně jsou vlastně krádež, omezování lidské svobody a v principu není rozdíl v tom, zda stát prostřednictvím daní vezme jednotlivci 15% nebo 80% jeho majetku. Který morální princip jej zavazuje platit daně a přispívat na to, na co podle vlastního uvážení přispívat nechce? Nikdy jsem na tuto otázku nedostal uspokojivou odpověď, uzavírá pisatel.

Z autorova článku na mne dýchl bývalý komunicticky režim, v plném rozsahu jeho ideologie, demagogie a hrůz, které šířil kolem sebe. Já se na pana Víta nezlobím, protože vím, že komunistické a socialistické vymývání mozku bylo tak účinné, že dodnes existují lidé jako on, kteří si neuvědomují realitu světa a útočí bezhlavě na každého, kdo má nějaký majetek, kdo žije svobodně a podle svých představ, míní čtenář Petr Špinar.

Pan Vít před několika měsíci velmi překvapil celkem obstojnými články na téma hloupost dnešní ekonomie. Dokud se držel svých literárních zdrojů, měly jeho texty smysl. Jakmile se však on a jemu podobní pustí do vlastních úvah, nestačím se divit. Vždyť stačí v myšlenkách udělat jen o jeden krok více a hned zjistíme, jaké absurdity přednáší, píše Ondřej Palkovský.

Novinář je rád, když "dopisy v koši nekončí" a instuituce, oprávněně kritizované za nečinnost se "chytí za nos" a začnou pracovat tak, aby vše bylo k dobru těch, kteří je platí - občanů. Aby občan jdoucí z práce nemusel mít strach z nakažlivých chorob či přepadení. Tentokrát se ale ozvala na kritiku vůči státní i městské policii instituce skoro bezmocná - radnice Prahy 5, která v případě agresivních opilců nemohla učinit víc, než učinila. Bezdomovců, opilců a kapsářů na pěší zóně na Smíchově ubylo a přes značné náklady splnila ochranka svůj účel. Tříčlenná hlídka zajišťovala pořádek na pěší zóně mezi obchodním centrem a vánočními stánky čtyřiadvacet hodin denně. Starosta MČ Praha 5 Milan Jančík (ODS) těmito slovy ve středu zhodnotil hlídky bezpečnostní agentury u Anděla od 28. listopadu do 23. prosince minulého roku v článku Josefa Kalese v Právu 12. 1. 2006. Jinak bezmocný starosta udělal co mohl. Zaplatil 450 tisíc korun z rozpočtu radnice s cílem eliminovat alespoň na čas obtížný problém. Alespoň něco, co mělo řešit zvýšený provoz před vánočními svátky. Starosta zjevně rezignoval i na činnost městské policie, podléhající magistrátu.

Zakejhala ale postižená husa, patřící už spíše na pekáč.

Alkoholismus a bezdomovectví - represe a prevence TÉMA BL

Do 28. února 2006 mohou občané a organizace předkládat Poslanecké sněmovně jmenovité podněty k propůjčení či udělení státních vyznamenání. Podněty je možno zasílat Podvýboru organizačního výboru pro přípravu návrhů na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání (ach ty genitivy, poznamenal by šéfredaktor - bohemista), Sněmovní 4, 118 26 Praha 1, jehož předsedou je poslanec Jan Kasal nebo je předkládat prostřednictvím poslanců nebo poslaneckých klubů.

Podvýbor projedná všechny přijaté návrhy a předloží je poslaneckým klubům k případnému osvojení. Vybrané návrhy doporučí ke schválení usnesení, kterým Poslanecká sněmovna předloží své návrh prezidentu republiky. Jeho rozhodnutí má konečnou platnost.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

V úterý 10.1.2006 etická komise Soulské národní university oznámila, že ne jeden, ale oba přelomové články týmu ex-profesora Woo-suk Hwanga v časopise Science týkající se lidských buněk jsou založeny na podvrzích. Stalo se tak jen dva měsíce poté, co jeden americký spoluator 11. 11. 2005 veřejně oznámil výhrady stran etických aspektů práce - to ukazuje na vysoké nasazení komise, která m.j. musela zajistit provedení řady kontrolních testů. Současně však potvrdila, že naklonování psa Snuppyho je pravdivý výsledek. Tím skončilo hlavní dějství dva měsíce trvající ságy. Ta začala zprávami, že buňky pro výzkumy nuceně poskytovaly členky Hwangova týmu.

V článku Kam spěje AERO Vodochody?" se bohužel objevují některé nepřesnosti, které je nutné uvést na správnou míru, píše Vítězslav Kulich, tiskový mluvčí, AERO Vodochody a.s.

Především dne 12. prosince roku 2005 byl Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví (EASA) vydán typový certifikát pro letoun Ae270, který znamená úspěšný návrat společnosti AERO Vodochody a.s. (dále AERO), zaměřené v posledních 50 letech zejména na vojenskou letadlovou techniku, k vývoji a výrobě také civilních letadel.

Autor s vysokou mírou nadsázky mi mluví z duše. Nicméně se v závěru podivuje, proč o problému interrupcí mluví především muži. Jako střízlivý feminista mu odpovím: protože ženy namísto psaní článků do novin, které neplatí honoráře, obstarávají mužům večerní potravu a smýčí v domácnosti, a na očích zpocených mužů, sedících večer u počítačů, je vidět strach z placení alimentů v astronomické výši. Proto...

Dovolil jsem si vypůjčit název svého dnešního příspěvku ze stejnojmenné knihy od Pavla Kosatíka, která vyšla poměrně nedávno. Zmínit bych se však chtěl hlavně o čerstvém produktu z dílny samotného Pavla Kohouta. Tedy přesněji řečeno, jeho autobiografické knize To byl můj život??, která mapuje prvních 51 let jeho života, tedy dobu než byl přinucen k emigraci. Má pozvánka či snad doporučení k zakoupení nebo aspoň přečtení si této knihy bude možná až příliš nekritická, protože považuji jejího autora za jednu z nejzajímavějších žijících českých osobností, ale čtenáři Britských listů mi snad prominou mé mladické nadšení.

K tomu Jan Čulík, Případ Pavel Kohout - historie o tom, jak vás vyplivne stádo

Deset let od úmrtí prezidenta Françoise Mitterranda je ve Francii důvodem k různým typům oslav. Média přinášejí vzpomínky, rozbory a názory včetně kontroverzí, která tato osobnost poválečné Evropy dosud vyvolává. Jenom ve Francii vyšlo k tématu "Mitterrand" v loňském roce více než 20 knih. Je vůbec možné pouhých deset let po smrti zhodnotit Mitterranda s dostatečným odstupem? Kdo byl skutečně François Mitterrand?

Bez daní nelze žít. Poznal to i pan Zálom, i když nám stále tvrdí opak. Jenom se lišíme v tom, co by se z nich mělo platit. Přímo vrcholnou ukázkou jsou slova pana Záloma: "Stát, který by nechtěl pošlapávat práva svých občanů, by tedy musel upustit od regulace a kontroly ve většině oblastí, do které dnes zasahuje -- tedy školství, zdravotnictví, kultura, sociální politika. V principu by se staral jen o ochranu osobních práv, ochranu jednotlivců před zločinci a podvodníky, případně před ohrožením zvenčí a k tomuto účelu by mohl vybírat malou a rovnou daň, která by vyjadřovala podíl daňového poplatníka na fungování bezpečnostního aparátu".

Je zjevné, že tisk je nyní v období podstatných změn, píše v americkém konzervativním časopise Commentary Joseph Epstein. Kdysi četlo osmdesát procent Američanů denní tisk; dnes je to méně než padesát procent. Mezi dospělými poklesla denní čtenost novin za pouhé desetiletí 1990 - 2000 z 52,6 procent na 37,5 procent. Mezi mladými lidmi je to horší: podle jedné studie čte jen 19 procent Američanů ve věku od 18 do 34 let denně noviny a jen 9 procent důvěřuje zveřejněným informacím. Pouhých 8 procent shledává denní tisk "nápomocným" a jen 4 procenta "zábavným".

Nějakou dobu sleduji diskusi, která se na Britských listech vyvinula kolem "pětatřicátníků". Teprve článek pana Záloma "Daně, solidarita a individuální práva" mne však pořádně nadzvedl ze židle. Abych opět našel ztracený klid, nezbývá mi než reagovat, protože s takovou snůšku krátkozrakých tezí jsem se již dlouho nesetkal.

Ve Britských listech se objevilo několik reakcí na článek "Hnutí za život: za svět konzervativnější a méně svobodný!", který vyšel 5. ledna 2006. Ráda bych stručně reagovala na jeden přímý dotaz z reakcí. Základním principem hnutí za svobodnou volbu není propagace interrupcí, ani suspendace práva na život. Hnutí za svobodnou volbu se snaží racionálně reagovat na (bohužel) existenci interrupcí. Netváří se, že tento problém jde zázračně smést ze světa, ani jako morální arbitr, který si přisvojuje právo soudit životy druhých lidí.

Redaktor Britských listů Štěpán Kotrba vyjadřuje nelibost nad tím, že jsem protestoval proti jeho relativizujícímu přídavku pod nadpis "Německo sází na efektivitu a nezávislost, proto končí s atomovou energií", kterým jsem si dovolil shrnout obsah oficiálního tiskového prohlášení německého spolkového ministra pro životního prostředí, ochranu přírody a bezpečnost reaktorů.

Ačkoliv jsem nepsal autorský článek o jaderné energetice Německa v kontextu jeho politické situace, ale pouze reprodukoval a upozorňoval na oficiální tiskové prohlášení, panu Kotrbovi patrně vadí, že jsem se nezmínil o mediálních přestřelkách německých politiků k tomuto tématu, a tím se dle jeho slov snad dopustil zamlčení části pravdy a tedy "lži".

Dotaz Rádiu Jerevan: "Je pravda, že u vás v Arménii roste obilí jako telegrafní sloupy?" -- "Samozřejmě, místy dokonce i hustěji." Na tento vtípek z časů minulých jsem si vzpomněl, když jsem v Britských listech četl zprávu o tiskové konferenci německého spolkového ministra životního prostředí Sigmara Gabriela. O tomto ministerstvu je všeobecně známo jeho dlouhodobé personální a ideové propojení s ekologistickým hnutím. Základním článkem víry ekologistů je protijaderný aktivismus, který v Evropě svá zlatá léta prožíval v 90. letech dvacátého století.

Jak nám velice pěkně vysvětlil ten deviantní bolševik Filip Sklenář, tzv. seriózní média nemusí být zároveň inteligentní. Seriózní se jim říká podle toho, že se mnohdy s velkou dávkou nefalšované blbosti věnují tématům, o nichž nelze říct, že seriózní nejsou. Podle obecného mínění jsou tedy taková média svrchovaně seriózní a od obecného chápání významu slova seriózní pochází jejich vážnost. O některých se dokonce mluví v souvislosti s jejich relativní dlouhověkostí jako o legendách. Pravda, legenda se může houževnatostí a vytrvalostí stát i z největšího hlupáka a oslům stačí tak málo, aby se klaněli a spokojeně hýkali a hýkali.

Negativistické a zapšklé Britské listy ale mohou přinášet i pozitivní zprávy. Možná, že se něco děje a možná, že se to něco děje v ČT. Možná to bude i odpudivě roztomilé...

Je to osm měsíců od smrti předposledního papeže. ČT se v té době na nějakou dobu proměnila na zpravodaje slova božího. Statut média veřejné služby bychom mohli ponechat v platnosti pouze za předpokladu, že by se ČT jmenovala VT a televizní rada by měla podobu koncilu.

Obrátil jsem se na ministra zdravotnictví Davida Ratha a ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha s níže uvedeným dotazem, ve věci jedné čtenářky Britských listů. Dosud nepřišla žádná reakce. Z ministerstva práce a sociálních věcí jsem obdržel automatický mail pod hlavičkou "Potvrzení o přijetí podání" (tj. nařízení vyřízení zařízení, zase! :)

Dne 10. ledna přišlo vyrozumění, že můj dopis MPSV předává ministerstvu zdravotnictví.

Dotaz, na který dosud od ministrů nepříšla odpověď, zněl:

Občanské sdružení DIALOG VĚDY S UMĚNÍM ve spolupráci s BAZILIKA o. p. s. pořádají sérii Veřejných debat s názvem: Hosté Michala Gibody pod záštitou ing. arch. Robina Schinka, 1. náměstka hejtmana Jihočeského kraje.

V pondělí 16. 1. 2006 bude hostem Michala Gibody Jan Čulík, šéfredaktor internetového deníku Britské listy.

Večer začíná v 19.00 hodin v K. C. Solnice, Česká 66, České Budějovice.

Vstupné 80 Kč, studenti 50 Kč, rezervace na tel. č. 386 350 489, e-mail: rezervace@bazilika.cz

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V prosinci 2005 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 359.00 Kč. Příjem z reklamy byl 1200 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 981.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.