Tak tady se rozhodně s panem Zlámalem rozcházím. Jako on odmítá platit na výše uvedené potřeby, já, protože nemám žádný majetek, odmítám platit na represivní orgány, které budou chránit majetek pana Záloma a jemu podobným. Prostě odmítám platit na policii, protože nic nemám, nikdo mi nic neukradne ani mne nezabije pro majetek. A o svůj majetek se musí každý postarat sám -- nebo ne? Autor článku pan Zálom "Daně, solidarita a individuální práva" navázal na můj článek "Ztracená generace -- advokáti bohatých". Pod heslem "Ano, zrušil bych státem nařizovanou solidaritu" se nás snaží přesvědčit o výhodách jeho nové společnosti, společnosti, kde se sice nebudou platit daně, ale zato budeme jezdit ještě pár let po čím dál tím rozbitějších silnicích a pomalu, ale jistě směřovat zpátky do středověku.

Pan Zálom je přesvědčen, že ani já nebudu mít námitky "že každý člověk, bez ohledu na své postavení, vzdělání, pohlaví, národnost, má určitá individuální práva. Tato práva jsou v zásadě tři -- právo na život, na majetek a na svobodu". V dalším však vyplývá, že jeho hlavním cílem je obhajoba majetku. Vzhledem k tomu, že mně napsal, že "zdaleka nepatří mezi lidi s vysokým příjmem", mohu konstatovat, že on patří přesně do kategorie, kterou jsem popsal ve svém článku -- advokát bohatých. Jsou to lidé, kteří si myslí, že poslušným respektováním stávající politiky zbohatnou a budou patřit k té privilegované kastě zbohatlíků. Samozřejmě se mýlí. Skončí jako: "Mouřenín vykonal svou práci, mouřenín může jít". Myslet si, že se vyšplhá po zádech těch "méně schopných a méně chytrých", je omyl. Zapomíná na základní zákon kapitalismu : peníze dělají jenom peníze. A bez nich nemá šanci.

"Někdo možná namítne", říká pan Zálom "že daně jsou prostředkem, pomocí něhož občan platí za využívání veřejných služeb. Toto by ovšem platilo jen v tom případě, kdyby každý daňový poplatník skutečně za své peníze dostával adekvátní podíl veřejných služeb, na které přispívá". To snad ani nemůže být pravda, že někdo takhle myslí. Já formou daní přispívám na výstavbu dálnic. Protože jsem nikdy po dálnici nejel a nikdy nepojedu, mám si tuto částku vyžádat od státu zpátky? Ale co když po té silnici jezdí auta s rohlíky a dalšími potravinami do obchodů? Kdo to bude platit? A z čeho?

Pan Zálom nám ve svém článku představuje lidskou společnost budoucnosti, jakou by chtěl. Bude to společnost, ve které bude člověk člověku vlkem. V celém článku není ani slovo o poskytnutí pomoci slabým anebo nemocným. Almužny vyřeší bídu světa -- to je jeho představa. Každý se musí postarat sám o sebe. Tak tohle jsou dokonce dovedené názory, které známe dobře od našeho humánního pana presidenta. Pan Zálom nám představuje lidstvo jako soubor (nemohu napsat společnost) individuí, ve kterém bojuje každý s každým. V takové společnosti totiž může získat tolik toužebný soukromý majetek jen na úkor jiného.

Pan Zálom se nemusí bát, žijeme v demokracii, kde majetek je svatý i když je nakradený. Už před dvěma sty lety řekl francouzský filosof Proudhon, že "majetek je krádež". A před sto lety ho Victor Hugo -- francouzský spisovatel a humanista doplnil, že "za každým velkým majetkem je velký zločin". Čechy o tom nikdo nemusí přesvědčovat -- u nás to ví každé malé dítě. Pánové Kožený, Vostrý, Krejčíř a stovky dalších jsou toho důkazem. Na některé už to prasklo a na další možná dojde, pokud se uzákoní majetková přiznání. "Když pan Gates ke svým miliardám transparentně přišel, nemohou být zpochybněny; zpochybněn však může být systém, který takovou nehoráznou a esenciálně nespravedlivou majetkovou diverzifikaci umožňuje". Tolik Miroslav Kodet - jak velmi hezky napsal ve svém článku "Já mám v Praze tři domy..." (9.1.06). To by však pro mnoho lidí byla rána, srovnatelná s tou z Aurory v roce 1917.

Majetek a zase majetek - to je alfa i omega pana Záloma. Hájí ho i takovými argumenty, jako například : "proč by měl bezdětný podnikatel platit vzdělání cizích dětí"? Proto nebude platit daně. "Daně -- jsou pošlapáním práva jednotlivce na majetek". Takové názory jsou přímo revoluční. Pan Zálom je takový malý pravicový Lenin. Ale nemusí mít strach -- má učitele - takový Martin Říman (ODS) se v Neviditelném psu domnívá, že: "právo na nedotknutelnost majetku je vedle práva na život tím nejzákladnějším, na kterém stojí naše společnost. Vezměte lidem právo na majetek a jste zpátky v komunismu padesátých let." "Jindy zase v televizi národu prozradil, že vědeckým bádáním byla potvrzena smutná skutečnost: celospolečenské zájmy či prospěch jsou chimérou, neexistují. Perly házené sviním, které stejně spoléhají jenom na přerozdělování". (Miroslav Kodet ve svém článku "Já mám v Praze tři domy..." (9.1.06).

Přirovnávat příjemce sociálních dávek k prasatům se stalo módou. Pan Zálom si notuje o zrušení daní s jakýmsi panem Fraňkem na Neviditelném psu, "že národ je plný prasat, které by jenom chtěly žít z toho, co stát ukrade ne-prasatům formou daní, jež by měly být zrušeny". Teď už jen chybí, aby řekli spolu s americkými konservativci : "Chudáci jsou chudí proto, aby mohli spasit svoji duši, a kdyby jim byly dány sociální dávky, jejich duše by to ohrozilo" -- jako říká Gordon Bigelow v Harper's Magazine, (May 2005) (opět citáty z BL). Nakonec jsme si mohli na BL přečíst, že jedině víra v Boha je předpokladem bohatství. Náboženství bylo vždycky na té správné, pravé straně.

"Není pravda, že lidé jsou necitelné zrůdy," říká pan Zálom. Jenže, někteří lidé tak myslí. Solidarita pomoci sousedovi je hezká, ale nezachrání tisíce jiných. Je vždycky mnohem více potřebných, než těch ochotných pomoci. Nakonec způsob myšlení autora je toho důkazem. "Pan Vít jistě namítne, že pokud by tato "solidarita" byla odstraněna, mnoho lidí prostě zemře hlady na ulici. Tak by tomu jistě nebylo". Pan Zálom je idealista -- bohužel, opět nemá pravdu -- tohle se děje denně na ulicích velkoměst celého světa. Jak to vypadá bez této nucené solidarity, může vidět v Africe nebo v Indii. Hladomor, války o vodu a jídlo, to je obraz všedního života na zadním dvorku kapitalismu. Jím propagovaná dobrovolná solidarita na bídu lidí v kapitalismu nestačí. Kapitalismus není jen USA a Západní Evropa.

Názory takových lidí jsou slušně řečeno asociální. I vlčí smečka dá nažrat slabším a nemocným. Pan Zálom ne. Ze společnosti, kterou nám představuje je mi špatně a nikdy bych v takové nechtěl žít. Trocha útěchy jsou pro mne slova pana Záloma, že: "to, co tady vychvaluji, neberu jako něco, co by mělo být skutečností v dohledné době." Jsem tomu opravdu rád a doufám, že to nikdy skutečností nebude. Zato však bych přál panu Zálomovi (a jemu podobným), aby v ní žil on -- ale daleko od České republiky.