To samo ještě neznamenalo podvrženou vědu, jen to signalizovalo, že v týmu panují poněkud nevolnické podmínky. Spolupracovnice se obávaly, že pokud buňky neposkytnou, mocný profesor, držitel hrdého titulu Vrcholový vědec, je vyškrtne ze seznamu spoluautorů publikací.

Úvodní etapu odstartovalo investigativní novinářství jedné jihokorejské televizní stanice, která už v létě dostala anonymní sdělení, že s těmi výzkumy není vše v pořádku. Hwang by věc asi ustál, neb po odvysílání prvního dílu se veřejnost postavila za Vrcholového učence, tou dobou již chápaného jako národní hrdina, který proslavil vlast.

Jihokorejská poštovní známka ilustrující možné perspektivy
výzkumů Hwangova týmu

O to se přičinila i jihokorejská pošta vydáním návodné leč zatím přespříliš optimistické známky o léčbě, kterou by Hwangovy výzkumy měly umožnit. Stejně tak by mohly jednou třeba pomoci léčit i cukrovku či Parkinsonovu chorobu. A tak pokračování televizní sondáže bylo pozastaveno - druhý díl totiž navíc měl přinést i pochybnosti o pravdivosti hlavních výzkumných výsledků.

Nadto se ukázalo, že i samotní novináři si počínali poněkud neeticky, neb používali skrytou kameru a interviewovaným poskytli zavádějící informaci, že už vypuklo vyšetřování. Do hry ale vstoupil americký profesor, do té doby Hwangův spolupracovník, a oznámil, že nebude pokračovat vzhledem k některým etickým problémům.

Tím bylo dosaženo bodu, z kterého už není návratu - podle pravidel vědecké etiky, uznávaných ve vědecký vyspělých zemích, musela univerzita začít důkladné nestranné vyšetřování. Těsně před Vánocemi etická komise oznámila, že devět z jedenácti sérií buněk v článku v časopise Science je podvrh. Hwang rezignoval na post profesora. Po Vánocích komise oznámila, že i zbývající dvě řady buněk byly podvrh. Článek byl odvolán všemi autory a formálně přestal existovat. Nicméně Hwang sám zahájil právní protiofenzívu a vyhlásil, že za věc může neznámý pachatel, který záměrně zaměnil vzorky. Komise se pak soustředila i na druhý článek v časopisu Science a nyní tedy oznámila, že i ten je podvrhem. Potvrdila však autentičnost třetího majstrštyku Hwangova týmu - naklonovaného psa Snuppyho.

Nyní přijde na řadu série podružnějších detailů. Hwang přijde o hrdý titul Vrcholový vědec a stane se předmětem vyšetřování státním zastupitelstvím pro zneužití státních prostředků, nátlak na podřízené, poškození jména své vlasti. Státní zastupitelství už vydalo pro Hwanga a všechny členy jeho týmu zákaz opustit Jižní Koreu. Podmíněný trest není vyloučen, ale může být i hůř. Jihokorejský právní stát je totiž velmi rigorózní. Dokázal třeba odsoudit za korupci dva že tří synů svého vlastního presidenta, bývalého disidenta a laureáta Nobelovy ceny za mír z roku 2000, Dae-jung Kima, a to v době, kdy jejich otec byl v úřadě.

Korejské aerolinie nejspíš utnou privilej, že Hwang a jeho manželka mohou po deset let bezplatně létat první třídou. V daně kauze existuje např. podezření, že z grantových peněz byly vypláceny tučné úplatky za mlčenlivost, či jak se dnes v českém akademickém newspeaku říká držhubné. Královský grant Hwangova týmu bude jistě zredukován, i když tým sám asi utracen nebude - zachrání jej úspěšně naklonovaný afgánský chrt Snuppy (jméno je ve vztahu ku ztratce Soulské národní univerzity - SNU). Především ale vypukne velkoplošná debata, jak je něco takového vůbec možné.

Některé z důvodů jsou specificky jihokorejské, či obecněji typické pro oblast jihovýchodní Asie, jiné jsou univerzální, či jak se dnes říká globální. Podobně jako v Japonsku, které ostatně Koreu v prvé polovině 20. století okupovalo jako svou kolonii, je i korejské akademické uspořádání dosti rigidní a hierarchické. Komunikace je jednosměrná, od profesora k asistentům a studentům, kteří mu neodporují a vše berou jako rozkaz.

To je ukotveno ve výchově, která zdůrazňuje poslušnost v hierarchii a oddanost autoritám. K tomu přistupuje i to, že Korea je ještě pořád frontovým státem a povinná vojenská služba je tuhá. V takovémto klimatu je pak nemyslitelné, aby asistent či student kritizoval nějaké pochybení svého profesora.

Další důvod lze spatřovat v nerozumné grantové politice umožňující svěřovat obrovské prostředky několika málo jednotlivcům. Takový jednotlivec se pak snaží tuto mimořádnou privilej si udržet stůj co stůj, a může sáhnout i k podvrhům, aby si zajistil pokračování grantů. Ve vědě je to ale navíc tak, že existuje poměrně početná skupina kompetentních a pracovitých vědeckých pracovníků, přičemž o tom, kdo z nich dosáhne skutečně průlomového výsledku, rozhoduje pak už jen hlavně náhoda.

Je proto racionálnější poskytovat většímu počtu týmů rozumné prostředky, než jednomu královské. Vývoj se i v Koreji asi vydá tímto směrem.

Třetím faktorem je asijské Já, výchovou vytvořená skrytá formalizovaná ctižádostivost. Vše začíná už na základní škole, kde se v kde čem sestavují pořadníky.

Existuje tak společenský tlak dostat se na špičku pořadníku, a naopak zatracování jedinců z opačného konce. Navíc ale vzniká hluboká víra v pravdivost a všemocnost těchto pořadníku.

Když jsem měl prvně přesně seřadit několik desítek studentů podle kvalit v přednášeném předmětu, připadalo mi to pošetilé. Jenže tak je ten systém nastaven - v každém předmětu vznikají pořadníky s bodováním na desetiny či setiny procenta, z toho vznikají pořadníky za celý ročník, a pak za celá studia. Jenže sestavovat takovéto pořadníky v kategorii kompetentních a pracovitých vědeckých pracovníků je dost na nic, neb, jak už řečeno, do nich stejně nedostaneme onen faktor náhody.

The New York Times vyzdvihly několik důvodů, které napomohly úspěšnosti podvrhů: schopnost zajistit si štědrý tok grantových prostředků, udržování jednotlivých členů týmu v informačním stínu o práci jiných části týmu, a flexibilní přísun biologických vzorků přímo z pracoviště. Ve vztahu k vládním úřadům Hwang využil dobrou znalost jejich stylu práce k tomu, aby systém pracoval v jeho prospěch. Celkový přísun prostředků měl činit 65 miliónů dolarů. Zřejmě důležitou Hwangovou spojkou byla poradkyně presidenta republiky pro informatiku, vědu a techniku, botanička Ky-young Parková.

Tu Hwang učinil spoluatorkou staršího z obou článku v Science, ač vzhledem ku své specializaci a povinnostem k němu těžko mohla podstatněji přispět. Poradkyně Parková během úterka 10.1.2006 promptně nabídla na svůj úřad rezignaci. Podobným manévrem typu trojského koně bylo i připsání etablovaného amerického badatele jako spoluautora - čistě neamerický tým má obecně horší vyhlídky na přijetí publikace do amerického časopisu. Kauza už rezonuje napříč jihokorejským parlamentem, kde všichni žádají přísné vyšetření a potrestání.

Jeden poslanec dokonce požaduje vyšetřování, zda zpravodajská služba nezanedbala své povinnosti, když Hwangovu laboratorní konspiraci nedokázala zavčas odhalit. Vláda k věci přistoupila rázně a hned ve středu 11.1.2006 oznamila, že Hwang ztratí všechny své veřejné funkce, tedy hlavně hrdý titul Vrcholový vědec a šéf Světového střediska kmenových buněk. Hrdý titul Vrcholový vědec přinášel osobní výzkumný grant kolem tři miliónů dolarů ročně po dobu pěti let a eskortu osobních strážců.

Rektor SNU se téhož dne omluvil národu za skandální chování Hwanga a jeho výzkumného týmu, a použil při tom rozhořčených příměrů 'nesmytelné poskvrnění celé akademické komunity' a 'kriminální skutek v akademickém prostředí'. Univerzita připravuje své vlastní postihy - zřejmě bude vyčleněn malý vnitřní kruh Hwangových spolukonspirátorů skutečně zasvěcených, a větší skupina pomýlených a podvedených, kteří jen poctivě prováděli své dílčí výzkumy a neměli celkovější přehled. A asi dojde i k nějakému vyzdvižení týmových disidentů, kteří napomohli rozkrývání kauzy. Hwang sám se zatím omlouvil jen za pochybení při neetickém získávání buněk a za chyby v publikacích, existenci podvodných praktik dosud nepřipustil. Tento aspekt ovšem bude klíčový z hlediska šetření státního zastupitelství.

A jak je to u nás doma, jak je naše věda ochráněna před takovými kauzami? Stejně jako ve světové vědě, platí i u nás, že každý, nebo každý druhý zkušený badatel někde ve svém okolí někdy zaznamenal nějaké vědecké nepatřičnosti (a dál se o to radši nezajímal).

Víra, že oslavované recenzní řízení v časopisech může odhalit podvrhy, je dost mylná. To by si recenzent musel všechny kroky sám osobně zopakovat. Na to nemá ani čas, ani prostředky, a navíc je dost rozšířený nešvar nepopisovat v práci úplně všechny detaily. U komplikovaných systémů může nastat i ta situace, že některý důležitý faktor není ještě ani rozpoznán.

Je ovšem pravda, že česká věda není v situaci, že by udávala tón světu, spíš představujeme užitečnou druhou frontovou linii. Už z toho důvodu by u nás vzniklé práce těžko vyvolaly nějakou opravdu globální vysokoprofilovou kontraverzi. Nicméně ony kauzy u nás nevyplouvají na povrch z jiných důvodů. Do nedávna nebylo etických komisí.