Bojím se, že mnozí pravicoví pseudokřesťané se k víře začali hlásit hlavně na protest proti bývalému režimu. V 90. letech se okázalý katolicimus (nejen on) stal oblíbenou součástí image různých náfuků a pokrytců - a především výrazem elitářství a nelásky k širokým "komunismem zkaženým" vrstvám vlastního národa.

p> Odtud není tak daleko k postojům bushovské "morální pravice", která vidí nejryzejší projev křesťanské lásky v popravách, demontáži sociálních jistot a agresivním prosazování zájmů úzké kasty kapitalistů.

Nevím, zda by se mnou pan Chaun souhlasil, kdybych mu řekl, že jako křesťan považuji za svou povinnost se vždy rozhodně stavět proti všem pokusům pravice vnést do společnosti ještě více nerovnosti, bezohlednosti, nespravedlnosti, sobectví, dravosti, hltavé chtivosti, násilí, lhostejnosti, hlouposti a zla.

Na druhé straně mě velmi mrzí předsudky vůči křesťanům, které stále ovládají myšlení mnoha levicově orientovaných lidí (jako je např. pan Vít).

Samozřejmě chápu, že si mnoho levičáků zakládá na svém racionalismu a materialismu nebo že cítí nedůvěru ke katolické církvi pro její otevřenou kolaboraci s kapitalismem(také mě dostal páter Halík, který pro LN uvedl, že by chtěl, aby kláštery fungovaly coby meditační centra pro top manažery).

Ve skutečnosti jsou ale společenské hodnoty vyznávané demokratickou levicí (kam řadím i KSČM) - tzn. lidská solidarita, lidská důstojnost, boj proti bezpráví a nespravedlnosti, osvobození člověka od útlaku a zneužívání, ochrana slabých proti zvůli silných -hodnotami tvořícími samotný základ křesťanské etiky.

Bylo by možno se dlouze rozepisovat o genezi moderní levice a jak jsou její ideje spojeny s idejemi křesťanství... Tváří v tvář neustávající záplavě neoliberální propagandy a pseudokonzervativního "morálního" pokrytectví bych byl moc rád, kdyby se skuteční křesťané a autentická levice oprostili od vzájemných předsudků a nalezli k sobě cestu.