13. 1. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 1. 2006

Ekonomické bludy

Polemika s článkem Josefa Víta "Malý pravicový Lenin"

Pan Vít před několika měsíci velmi překvapil celkem obstojnými články na téma hloupost dnešní ekonomie. Dokud se držel svých literárních zdrojů, měly jeho texty smysl. Jakmile se však on a jemu podobní pustí do vlastních úvah, nestačím se divit. Vždyť stačí v myšlenkách udělat jen o jeden krok více a hned zjistíme, jaké absurdity přednáší, píše Ondřej Palkovský.

Já formou daní přispívám na výstavbu dálnic. Protože jsem nikdy po dálnici nejel a nikdy nepojedu, mám si tuto částku vyžádat od státu zpátky? Ale co když po té silnici jezdí auta s rohlíky a dalšími potravinami do obchodů? Kdo to bude platit? A z čeho?

Dálnice a silnice by měl platit ten, kdo je využívá. Spotřebitel kupující rohlíky tyto silnice zprostředkovaně využívá. Pokud budou dálnice a silnice placeny formou mýtného, pak člověk, který opravdu nepoužívá dálnice, nebude platit nic. Lidé, kteří potřebují silnice na to, aby se k nim dostalo zboží, budou mít část mýtného zahrntou v ceně kupovaného zboží. Stejně, jako tam mají dnes zahrnuty náklady na uklízení obchodů, mytí náklaďáků a spoustu dalších věcí, které jsou v konečném důsledku potřeba na doručení zboží spotřebiteli.

Pan Zálom nám představuje lidstvo jako soubor (nemohu napsat společnost) individuí, ve kterém bojuje každý s každým. V takové společnosti totiž může získat tolik toužebný soukromý majetek jen na úkor jiného.

Pan Vít si naopak představuje trh jako hru s nulovým součtem. Má pocit, že bohatství "je" a že jediný způsob, jak ho získat, je ukrást ho někomu jinému. Ignoruje, že bohaství je možné vytvořit, aniž by bylo nutné cokoliv komukoliv sebrat. Představme si 2 rodiny, každá vlastní kousek pole. Jedna se moc nesnaží, druhá věnuje mnoho času obdělávání svého majetku. Druhá rodina bude bohatší. Znamená to, že okradla tu první? Umístěme nyní tyto izolované rodiny do větši společnosti, ve které lidé směňují svůj majetek. Chytří lidé začnou navzájem na základě směny spolupracovat a specializovat se na to, v čem jsou nejlepší. Bohatství těchto lidí může ve srovnání s první rodinou neuvěřitelným způsobem vzrůst, a to aniž by se jakkoliv dotkli jejich majetku. Většina dnešního majetku je výsledkem práce mnoha lidí. Opravdu všichni krademe?

Už před dvěma sty lety řekl francouzský filosof Proudhon, že "majetek je krádež". A před sto lety ho Victor Hugo - francouzský spisovatel a humanista doplnil, že "za každým velkým majetkem je velký zločin". ... Pánové Kožený, Vostrý, Krejčíř a stovky dalších jsou toho důkazem.

A před stopadesáti lety řekl Adam Smith něco o neviditelné ruce trhu, čemuž bychom rozhodně věřit neměli, protože pan Smith věděl o ekonomii mnohem méně, než filosof Proudhon nebo spisovatel Hugo. Odvolávat se na autoritu jakožto na jediný zdroj pravdy je projevem neznalosti tématu, i kdyby to měl být třeba Adam Smith (jak činí pro změnu mnozí pravicoví politici). Logické tvrzení "Někteří bohatí kradou" a proto "každý majetek je nakraden" je zhruba na stejné úrovni, jako "někteří češi loupí" a proto "všichni češi jsou zloději".

Majetková práva vznikla za účelem vyřešení situace, kdy více lidí chtělo nakládat s omezeným množstvím vzácných statků. Dokud neexistovala majetková práva, jediným způsobem rozhodování bylo právo silnějšího. Majetková práva jsou určitá pravidla recipročně respektovaná lidmi (ja uznávám tvůj majetek, ty uznáváš můj). Jestliže by lidé na radu pana Víta přestali respektovat majetková práva, vznikl by asi jeden z následujících stavů. Prvním je společenství, ve kterém existuje pouze právo síly. Druhým je společnost, kde veškerá majetková práva patří malé skupině obyvatel (diktátorovi, většinově či menšinově zvoleným vládcům) a všichni ostatní nemají žádná práva. Nemají právo ani vlastnit to, co vyrobili, protože vlastnictví znamená výhradní právo rozhodování. Vládce by měl výhradní právo nakládat s veškerým majetkem ve společnosti a dovoloval by lidem, s čím mohou nakládat dle svého uvážení a s čím ne. To je společnost, kterou navrhuje pan Vít.

Pan Zálom nám představuje lidstvo jako soubor (nemohu napsat společnost) individuí, ve kterém bojuje každý s každým. V takové společnosti totiž může získat tolik toužebný soukromý majetek jen na úkor jiného.

Trh je definován jako oblast, ve které dochází k DOBROVOLNÉ směně řádně nabytých majetkových titulů. Jak může být společnost, ve které dochází pouze k dobrovolné směně majetku společností, kde bojuje každý s každým? Jak mohu získat majetek výhradně na úkor někoho jiného, když majetek získávám převážně směnou? Naopak, máme-li společnost, kde někteří lidé - a je jedno, jestli je to většina nebo menšina - mají neomezenou možnost rozhodovat o majetku jiných, můžeme jejich chování nenazývat "toužebné získávání majetku na úkor někoho jiného"? Frederic Bastiat před sto padesáti lety napsal: "Pan Luis Blanc nám tedy říká, že konkurence vede k monopolům. Stejnou úvahou nás informuje, že nízké ceny vedou k vysokým cenám; že konkurence vede produkci k destruktivním aktivitám; že konkurence odčerpává kupní sílu; že konkurence vynucuje růst produkce a zároveň nutí k poklesu spotřeby. Z toho vyplývá, že lidé vyrábí za účelem nespotřebovávání; a že svoboda znamená útisk a šílenství mezi lidmi; a že se toho pan Blanc musí účastnit." Pan Vít nás obdobně informuje, že směna je krádež a vyvlastnění není získávání majetku na úkor někoho jiného. Je vidět, že socialistická logika se za posledních 150 let vůbec nezměnila.

Pan Zálom je idealista - bohužel, opět nemá pravdu - tohle se děje denně na ulicích velkoměst celého světa. Jak to vypadá bez této nucené solidarity, může vidět v Africe nebo v Indii.

V Albánii mají nižší daně, v Německu vysoké. V Německu se mají lépe. Z toho vyplývá, že vyšší daně nevedou k chudobě a ekonomické zákony, tvrdící pravý opak, nejsou platné. Chyba studente, ekonomie říká něco jiného: pokud by v Albánii zavedli stejně vysoké daně jako v Německu, umřeli by tam hlady.

Demonstrovat výhody socialismu oproti liberalismu srovnáním se zeměmi s donedávna tvrdým diktátorským režimem a historií naprosté ignorance jakýchkoliv lidských práv chce opravdu silný žaludek. Zkusme však vyslechnout radu pana Víta a aplikovat ji na africké země. Zjistíme, že problém není špatné "rozdělení" bohatství. Chudoba v afrických zemích je způsobena tím, že lidé v těchto oblastech vyrábí málo. Zavedení přerozdělování je vynikající nápad, když tam není co přerozdělovat.

Pokud si převážná většina lidí přeje pomáhat chudým, zaručeně by to dělala i tehdy, pokud by to nebylo povinné. Předpokládají-li autoři, že by většina nechala chudé umřít hlady, pak zároveň tvrdí a prosazují, aby vláda zcela nedemokraticky jednala proti zájmům většiny. Demokracie rozhodně není ideální uspořádání, ale autoři by se měli hrdě hlásit k tomu, že prosazují tvrdou diktaturu. A nakonec trocha reality: zaměstnanec s hrubým platem 8000 Kč zaplatí na daních kolem 50% svého platu (celkové mzdové náklady zaměstnavatele: 10800, čístá mzda 6430, průměrná DPH 15% - po odpočtu DPH je mzda 5465, dále spotřební daně). Neměli by být náhodou lidé pobírající takto nízký plat "solidární" především sami se sebou?

Pokud chci něco kritizovat, měl bych používat korektní a logické argumenty a znát obor, který kritizuji. Prakticky veškeré kritiky, které se objevují v Britských listech, přímo vyzařují neznalost autora. Jak je možné, že někdo argumentuje proti volnému trhu a přitom nezná ani jeho definici? Liberální ekonomie je - na rozdíl od úchvatných matematických modelů, které nám předvádí náš prezident - velmi jednoduchou a pochopitelnou záležitostí. Myslím, že by mnoho ekonomů ocenilo osvětlení, kde je chyba v odvození ekonomických zákonů. Těžko se ho dočkají od lidí, kteří věnují čas psaní nelogických článků, místo aby ho věnovali chvilce studia jimi nenáviděného oboru.

                 
Obsah vydání       13. 1. 2006
13. 1. 2006 Snahy zavádět demokracii zvnějšku vyvolávají krveprolévání
13. 1. 2006 Britský důstojník: Americká armáda v Iráku je obětí institučního rasismu
13. 1. 2006 Byl zabit Jan Bouchal
15. 1. 2006 Pachatelé nepravosti a zbyteční lidé Zdeněk  Bárta
14. 1. 2006 Poděkování českým zdravotníkům
14. 1. 2006 Americký útok proti "Zawahirimu" vyvolal protesty
14. 1. 2006 Bush odmítl námitky Merkelové ohledně Guantánama
13. 1. 2006 Vysoká smrková vazba Bogdan  Trojak
13. 1. 2006 Britský plán proti ptačí chřipce
13. 1. 2006 Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí -- úvaha nad banalitou jednoho filmu Bohuslav  Binka
13. 1. 2006 Jak Komenský zabloudil v Amsterodamu Adam Samuel Hartmann
13. 1. 2006 Aero Vodochody: iks pokusů o záchranu leteckého průmyslu Štěpán  Kotrba
13. 1. 2006 Řešením je nemít žízeň? Karel  Dolejší
13. 1. 2006 Psycholožka: Počet milostných vztahů v zaměstnání je obrovský
14. 1. 2006 Dost pohodlí v moderním vlaku
14. 1. 2006 Ovečka: Nezabijete-li ho, můžete být zabiti Štěpán  Kotrba
14. 1. 2006 "Škrtnutím" Palase se ČSSD neprobudí do slunného dne Vladislav  Černík
12. 1. 2006 Ostře sledované vlaky se sobotními novinami zadarmo
13. 1. 2006 Sarkozy představil své priority Simone  Radačičová
13. 1. 2006 Mitterrand: levicový strejda, nebo monarchistický sedmilhář? Josef  Brož
13. 1. 2006 Je smyslem školské reformy učit nově? Emilie  Thomitzková
13. 1. 2006 Pendolino Jakub  Žytek
13. 1. 2006 Vyplatí se za 4,5 miliardy cesta o 25 minut kratší? Michal  Rusek
14. 1. 2006 Být podvodníkem se vyplatí, zájem médií je zaručen Štěpán  Kotrba
13. 1. 2006 Jaderná energie, mediální přestřelky a realita Tomáš  Krček
13. 1. 2006 Daně, solidarita a individuální práva v myšlení fachidiota Michael  Kroh
13. 1. 2006 Dech komunistického režimu
13. 1. 2006 Ekonomické bludy
13. 1. 2006 Kejhající husa nelétá, jenom tloustne Štěpán  Kotrba
13. 1. 2006 Daj'-li ti medajli
13. 1. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 15. prosince 2005
13. 1. 2006 Nový pořad České televize
12. 1. 2006 Lysenkové jsou možní v každé době Zdeněk  Slanina
12. 1. 2006 Vyrábíme znovu i civilní letadla
12. 1. 2006 Proč muži mluví o interrupcích a ženy mlčí Štěpán  Kotrba
12. 1. 2006 Fenomén Kohout Josef  Provazník
12. 1. 2006 Mitterrand: levicový strejda, nebo monarchistický sedmilhář? Josef  Brož
12. 1. 2006 Malý pravicový Lenin Josef  Vít
12. 1. 2006 Tištěné noviny končí?
12. 1. 2006 Nežijeme ve vzduchoprázdnu Václav  Rada
12. 1. 2006 Interrupce: Právo na svobodnou volbu je výzvou k zodpovědnému chování Linda  Sokačová
12. 1. 2006 Mediální přestřelky versus realita Martin  Tesař
11. 1. 2006 Ministrův střet s realitou Milan  Černý
11. 1. 2006 ČT: "Katolická církev bude dál strašit kondomy Bohumil  Kartous
6. 1. 2006 Mlčení ministrů Jan  Čulík
11. 1. 2006 Diskuse s Janem Čulíkem v Českých Budějovicích
22. 11. 2003 Adresy redakce
2. 1. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2005