Ti, kteří museli z politických důvodů opustit svá povolání za komunistů, byli na tom hůře. Srovnatelné nebo jen trochu slušné zaměstnání většinou nesehnali. Možná, že komunističtí kádrováci nebyli o tolik horší než jejich kapitalističtí kolegové. Jenže s likvidací kapitalismu byla zlikvidována i chaotická a nehospodárná konkurence mezi zaměstnavateli a vše nyní patřilo jediné vrchnosti -- dělnické třídě. Tu sice nikdy nikdo neviděl, ale její služebnictvo o sobě dávalo vědět dost. Přesně jak v Kafkově Zámku.

Mimochodem, podobnému kádrování se nejlépe daří tam, kde není důležitý výkon. V takovém případě roste důležitost sociálních kritérií. Třeba chování vůči sociálně nadřazeným samcům či samicím.