Podle Newspaper Association of America, v letech 1999 - 2004 poklesl náklad denního tisku o další 1,3 miliony. Vznikla silná konkurence o reklamu ze strany internetových stránek, zatímco náklady tisku stoupají. Firma New York Times propustila nedávno asi 700 novinářů ze svých různých publikací. Baltimore Sun uzavírá svých pět mezinárodních kanceláří. Wall Street Journal ve snaze ušetřit zmenšuje formát. Ctihodný britský Guardian přijal také menší formát, aby přilákal mladší čtenáře. Londýnský list Independent přešel na zmenšený formát bulvárního tisku.

V roce 1831 poznamenal Alexis de Tocqueville že i rodiny, které bydlely na Divokém západě měly předplaceny politický týdeník. Dnes lidé považují noviny za nudné. Důvodem jsou dramatické změny v tom, jak se dnes šíří informace což se varovným způsobem sloučilo se změnami v americkém národním charakteru. K dispozici je nyní daleko větší množství zpravodajství než kdy předtím a změny v americkém národním charakteru spočívají v tom, že lidé ztratili trpělivost - neudrží už pozornost déle jen několik vteřin. Už ve třicátých letech konstatoval kritik Walter Benjamin, že hlavní emocí, kterou vyvolávají noviny, je netrpělivost.

V současnosti je pro nás důležitými informacemi jen to, co se přímo týká, v současnosti, právě teď, nás.

A tady je se obě změny setkávají. Nejen že dnes získáváme informace z nových zdrojů, ale přijímáme je podle vlastní volby. Časopis Wired nedávno vytvořil slovo "egocasting" (podle slova "broadcasting" "[elektronicky] šířit informace) - míní tím spotřebu hudby, filmů, televize a ostatních médií "on-demand", podle individuálního a nikoliv masového vkusu. Zpravodajství také začíná být čistě "on-demand".

Namísto toho, aby si sedli u novin a u kávy, aby se dověděli, co jim šéfredaktoři připravili pro jejich zábavu a poučení, zejména mladí lidé dnes čekají, až budou mít chvilku, a pak se podívají na internet. Nemusejí se prodírat desítkami článků v novinách. Obracejí se na specializovanější zdroje informací, včetně instantního elektronického zpravodajství, zacíleného individualizovaného zpravodajství, na blogy a na onlinové časopisy.

Podle jedné teorie mladí lidé dnes nečtou, protože vyrostli s televizí a počítači a tak jsou "orientovaní vizuálně". Podle jiné teorie se dnes mladí lidé nezajímají o širší svět - pro ně není zpravodajství ze širšího světa zajímavé.

Dospělý, "profesionální" žurnalismus připadá mladým lidem jako zastaralý. Nemohou brát politiku vážně. Raději se dívají na satirické pořady v televizi, které si z toho všeho dělají jen legraci.

Mladí lidé přestávají číst a obracejí se k blogosféře. Ta roste počtem 70 000 nových stránek denně. Za první polovinu loňského roku vzrostl počet nových blogů z 7,8 na 14,2 milionů.

Články na blozích mají statisíce čtenářů a zveřejněné reakce čtenářů bývají kvalitnějšími analýzami než cokoliv se tiskne v novinách. Profesionální tiskoví novináři sami často získávají informace z blogosféru a bloggeři často opravují chyby, které se vyskytují v papírových novinách. Jediným místem, kde lze získat víceméně objektivní informace o boji mezi Izraelci a Palestinci je podle Stephanie Gutmanové, autorky knihy The Other War: Israelis, Palestinians and the Struggle for Media Supremacy (Ta druhá válka: Izraelci, Palestinci a boj o mediální nadvládu) je právě blogosféra.

Potíž s internetem a blogy je však to, že jen posilují už existující zájmy a názory čtenářů. To přispívá k silné polarizaci veřejného mínění v USA, nad kterou bědují tak mnozí.

Novináři se také dostali do slepé uličky v důsledku svého konfliktní, investigativní práce, na niž byl americký žurnalismus za posledních třicet a více let velmi hrdý. Jak uvedl americký televizní moderátor Dan Rather, když citoval jednoho svého kolegu: "Zpravodajství je to, co někdo nechce, abyste věděli. Všechno ostatní je reklama."

Investigativní novinářská práce vyvolává stav nepřátelství mezi vládou a tiskem a celý národ dostává do emocionálního, paranoidního stavu. Každý den se od nás chce, abychom považovali lidi, které volíme do vládu za své nepřátele, zloděje, gangstery a megalomaniaky, jejichž zlovolné činy musí odhalovat tisk.

To by bylo v pořádku, kdyby to, co novináři objevují, bylo skutečně pravda. Bohužel tomu tak vždycky nebývá.

Většina současné novinářské práce je založena na prozrazování utajovaných informací tisku. Tyto informace prozrazují neidentifikované zdroje a čtenáři si nikdy nemohou ověřit, na základě jaké motivace byly tyto informace prozrazeny. Příklad: pokud se novinář ostře staví proti válce v Iráku, bude prozrazovat tajné informace, že válka probíhá relativně dobře?

Vlády často prozrazují informace tisku zcela cíleně, pro vlastní účely, a prozrazování informací se také často stává nástrojem bojů mezi různými vládními ministerstvy.

Prestiž mainstreamového amerického žurnalismu, která dosáhla své nejvyšší míry začátkem sedmdesátých let v době aféry Watergate, je nyní velmi nízká. Podle většiny studií na toto téma považují Američané novináře stále více za kibice, kteří nejsou nikomu odpovědni, a kteří jen šíří rozbroje, zvyšují tlak na všechny lidi a hlásají levicové názory. A k nízké pověsti novinářů přispěly i skandály, jako byl pád reportéra Jaysona Blaira v deníku New York Times, který si vymýšlel a opisoval články.

Zpolitizovanost současných novinářů je důsledkem toho, že jsou vysokoškolsky vzdělaní. Studují humanitní obory a sociální vědy. V těchto oblastech vládnou levicové názory a absolventi těchto oborů vycházejí z univerzit z danými politickými názory. Listy jako New York Times, Washington Post a Los Angeles Times silně přispěly k politické polarizaci země a zaslouží si svůj nynější osud, že je bere vážně stále menší počet lidí.

Kompletní článek v angličtině ZDE