Ještě než přistoupíme k složité analýze pojmu "obyčejní lidé", podotkla bych, že mi věta, kterou citoval z článku evidentně velmi oblíbeného pana Víta, nepřipadá vůbec směšná a celkem rozumím tomu, co chtěl "básník říci". V souvislosti s tím bych položila jinou otázku: "Je jich, prosím Vás dost, těch mladých lidí, co chápou, že tudy cesta nevede?"

Ale vraťme se k "obyčejným lidem". Vzhledem k tomu, že jsem žena a ženy, jak známo, nevynikají v abstraktním myšlení ( existují i čestné výjimky), mám také občas problém s kategoriemi a chcete-li škatulkami, potud tedy pana Provazníka chápu. Někdy však, chci-li vyjádřit myšlenku (v mezidobí času stráveného mezi regály se šanony osvícenými světlem blikajících monitorů a poličkami s nádobím v mé kuchyni) se prostě bez určitých "šuplíčků" neobejdu. Abych umravnila svůj lehký zmatek v hlavě, kterou se prohánějí ( vedle nejrůznějších starostí nepříliš povznášejících) také neodbytné otázky, jež ve většině televizních debat nějak zapomínají zaznít (pravděpodobně pro jejich nemravnost v prostředí svobodné demokratické země) a jež si ani nedovolím ventilovat, přečtu si občas při cestě do práce něco z knih autorů, kterým tyto otázky nepřipadají tak nemravné a dokonce se k nim i vyjadřují. Pravda, nedělám to tak dlouho, abych dohnala nedostatky ve svém vzdělání, ale dostatečně dlouho na to, abych si z jejich knih něco odnesla.

Už asi nudím, že, běž k věci, ženská... Dobře.

Obyčejní lidé jsme ( překvapivě ) všichni ti, kteří nevlastníme půlku Zeměkoule. Pro vědečtější definice a analýzy se lze obrátit k mnoha osvíceným autorům (např. Zygmund Bauman, Ulrich Beck, Jan Keller, Karel Marx, Karel Čapek, Erich Fromm, František Koukolík a řada dalších).

Potud tedy k termínu samotnému. Přiznám se, že pár řádků, jež následují za otázkou č.jedna, mi značně hnulo žlučí. Zatuchlina, která z nich čiší, není hodna vzdělání pana Provazníka.

"Pane Provazníku, prosím Vás, nepodceňujte své spoluobčany tolik, dnes už nikdo nečeká, že se o něj stát postará, dokonce ani ti, které jste hravě umístil do zavařovačky od okurek. (Mimochodem, to je opravdu neotřelé přirovnání.) Zavařovačka je skleněná (tedy průhledná) a jistě i zvuk propouští a jen hluší a slepí by dnes mohli něco očekávat od státu."

Nejvíce mne však asi "nastartovalo" doporučení všem nechápavcům, cituji:

" Měli by si uvědomit, že kapitalismus je prostě boj. Občas je to jistě nechutné, ale taková je realita. Je třeba se přizpůsobit."

Tak tohle znám, taková doporučení v různých baleních slyším ze všech stran odmalička. Obsah se lehce mění, ale sdělení zůstává stejné. Děkuji, nechci. Protože má arogance si nezadá s tou páně Provazníkovou (...občas je to prostě nechutné...) s drzostí sobě vlastní bych doporučila panu Provazníkovi půvabnou knihu (o níž mne ve škole kupodivu neučili) s názvem Průvodce inteligentní ženy po socialismu a kapitalismu.

Je, pravda, určena ženám, ale autor byl muž (G.B.Shaw), tak snad bude pochopitelná i pro inteligentního muže a možná vykouzlí pár úsměvů na jeho hezké tváři..

Odstavci pod bodem dvě jsem příliš neporozuměla, asi je na mne příliš intelektuální, zato dobře rozumím větě o střetu argumentů. Částečně souhlasím a domnívám se, že mnoho ze zdejších příspěvků (a to i některé z těch Vašich, pane Provazníku, abych byla spravedlivá) je velmi fundovaně sepsaných a velmi seriozních (proto také BL čtu), avšak občas mi chybí špetka legrace, vítr do plachet...

Nesmíme se brát tak smrtelně vážně, dámy a pánové, co by to potom bylo za život...

Přeji všem více humoru v následujícím roce, neboť smích ulevuje duši...