11. 1. 2006
ČT: "Katolická církev bude dál strašit kondomyJak nám velice pěkně vysvětlil ten deviantní bolševik Filip Sklenář, tzv. seriózní média nemusí být zároveň inteligentní. Seriózní se jim říká podle toho, že se mnohdy s velkou dávkou nefalšované blbosti věnují tématům, o nichž nelze říct, že seriózní nejsou. Podle obecného mínění jsou tedy taková média svrchovaně seriózní a od obecného chápání významu slova seriózní pochází jejich vážnost. O některých se dokonce mluví v souvislosti s jejich relativní dlouhověkostí jako o legendách. Pravda, legenda se může houževnatostí a vytrvalostí stát i z největšího hlupáka a oslům stačí tak málo, aby se klaněli a spokojeně hýkali a hýkali. Negativistické a zapšklé Britské listy ale mohou přinášet i pozitivní zprávy. Možná, že se něco děje a možná, že se to něco děje v ČT. Možná to bude i odpudivě roztomilé... Je to osm měsíců od smrti předposledního papeže. ČT se v té době na nějakou dobu proměnila na zpravodaje slova božího. Statut média veřejné služby bychom mohli ponechat v platnosti pouze za předpokladu, že by se ČT jmenovala VT a televizní rada by měla podobu koncilu. |
V té době se psalo v tom neodpovědném zahraničním tisku o tom, jak je katolická církev ve svém počínání kontroverzní, jak dogmaticky se brání použití účinných prostředků v boji proti pandemii AIDS, když v některých afrických zemích je podstatná část obyvatelstva HIV pozitivní. V ČR se tato špinavost odehrála pouze na těch odporných a zvrhlých Britských listech, které jsou podporovány z rudých peněz bolševických kapitalistů, tištěných v tajné tiskárně ukryté ve zruinovaných výrobních halách Poldovky, takže jakoby se nic nestalo. Kromě toho, že některým bohabojným čtenářům se z toho chtělo až zvracet. Seriózní česká média, ale věděla jak se v takové situaci zachovat. Věděla dobře, jaký chléb rád jídá malý český člověk, který tak rád vzhlíží k autoritám, ať už mluví o hokeji nebo o Bohu. A tak i ČT, věrná chápání média veřejné služby jako věrného zrcadla "naší" společnosti v politováníhodném slova smyslu, vysílala stále dokola, jakým humanistou vážně nemocný a posléze zesnulý papež byl (milosrdenství na prvním místě), jak přispěl k porážce komunistické totality v Evropě (to už tak nějak vyplývalo z láskyplného vztahu mezi ideologií katolickou a komunistickou) a jak vyšel vstříc dalším náboženstvím (co měl asi v globalizujícím se světě dělat). Útlocitná mediální péče o poslední cestu svatého otce v zemi vyhlášených neznabohů vytěsňovala kontroverzní témata o "zásluhách" papeže na okraj a dařilo se jí to velmi dobře. Za těch osm měsíců se v ČT muselo něco stát. Patrně se jednalo o hlubinné procesy, které se odehrávaly v oblastech pod televizní obrazovkou a vyvřely až v nedělním sumarizujícím pořadu Přehled zahraničních událostí roku 2005. Událost konce jednoho a začátku druhého pontifikátu nemohla ve výčtu hlavních událostí uplynulého roku samozřejmě chybět, ale kdo by čekal další požehnání s přikázáním, ten asi znechuceně přepnul; v nudném období, kdy nejsou k vidění žádní prosťáčci v akváriu, se musel uspokojit něčím méně zajímavým. Sledovat převážně a hlavně kritickou reportáž a srovnávat ji se skutečností, jak ji před osmi měsíci ČT představovala, znamenalo dojít k naprosto odlišným závěrům. Opět byly připomenuty zásluhy minulého papeže, ale tentokrát už nezůstalo jen při tom. Následoval poukaz na tvrdošíjnou zabedněnost katolické církve v otázce antikoncepce, což bylo akcentováno hlavně v souvislosti se změnou, která se udála na papežském stolci. Nový papež byl označen za ultrakonzervativního, stejně jako u jiných politiků byly uvedeny přezdívky, jako třeba "rotvailer boží" a jeho postoje byly v závěrečné a hodnotící části reportáže ironicky komentovány. Úplně nejhříšnější a zvrhle impozantní bylo zhodnocení celé události uvnitř katolické církve: "katolická církev bude dál strašit kondomy...", řekla Česká televize a v mnoho lidí muselo s počínajícím nastavováním rychle na záchod. Ale možná, že už je to náhlé poblouznění za těch osm měsíců přešlo. Pohřeb je pryč, chvíle už není tak dojemná... No nic. Z jedné reportáže nelze dělat žádné závěry, ale pro odporného švába hostícího se v žumpě Britských listů to bylo velmi potěšující a vzrušující. Jako každému jinému parazitovi na staré dobré české serióznosti mi nezbývá doufat, než že se nejedná o pouhé poblouznění, a že ČT se skutečně vydá cestou etického zločinu...:) |