První úder v nové válce o suroviny zasadilo Rusko. Putin ztratil trpělivost se svým sousedem. Na Ukrajině loni zvítězila "oranžová" revoluce. Všichni víme, že nový prezident Juščenko zvítězil s americkou pomocí a za americké peníze. Slavně zvítězil a obrátil kormidlo Ukrajiny z východu na západ. Zavrhnul staré spojenectví se svým východním sousedem a začal pošilhávat po západě, po spojení s Evropskou unií a NATO. Přesto by chtěl platit za ruský plyn ceny jako za dob Sovětského svazu. To mu nemohlo projít.

Rusko se rozhodlo zavést pořádek do svých vztahů se sousedy. A rozhodlo se pro metodu cukru a biče. Bělorusko dostalo novou smlouvu se starou cenou plynu -- 47 dolarů za 1000 kubíků plynu. Vzpurná Ukrajina dostala sprchu a bude muset platit stejné ceny jako západní Evropa. A to je 220 dolarů za tisíc kubíků. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Že se jí to nelíbí, je každému jasné.

Ukrajina protestuje. Argumentuje tím, že státní podnik Gazprom podepsal s Ukrajinou v srpnu 2004 pětiletou dohodu na dodávky plynu. Proto vláda v Kyjevě odmítla přijmout cenu odebíraného zemního plynu ze současných 50 na 220 dolarů za tisíc kubíků, a proto ruská strana ze dne na den zastavila dodávky na Ukrajinu. Jenže - smlouva byla uzavřena s jinou vládou. Chce-li někdo být nezávislý, musí na to mít dost peněz. O silvestrovské půlnoci Rusko kvůli sporu o ceny utáhlo kohoutky s plynem sousední Ukrajině a nedostatek plynu se pak jako vlna rozlil do dalších devíti zemí střední i západní Evropy.

Gazprom uvedl, že odebral Ukrajině dodávky 120 miliónů krychlových metrů denně. Do západní Evropy Gazprom stále posílá 360 miliónů kubíků denně. Šéf ruského monopolu Gazprom obvinil Ukrajinu, že první den v roce 2006 ukradla 100 milionů kubíků plynu, který Rusko dodává přes Ukrajinu do Evropy. A ihned Polsko, Maďarsko, Slovensko, ale i Rakousko a další hlásí pokles dodávek o 30% až 40%. Dokonce i Francie a Itálie pociťuje pokles dodávek. Rusko tvrdí, že plyn, určený západoevropským odběratelům, skončil na Ukrajině. Jedině Turecko a Řecko jsou klidné. Ti dostávají plyn přes plynovod po dně Černého moře.

Dovoz zemního plynu do České republiky je nadále v normálu a dodavatel společnost RWE Transgas, není nijak krácena na dodávkách. Zatím. Česko dostává zhruba tři čtvrtiny celkového objemu plynu z Ruska, zbytek má z Norska. (To nám neopomněl připomenout pan prezident jako svoji zásluhu.) Česká republika má ještě z dob socialismu 6 obrovských podzemních zásobníků plynu. Ty by vystačily na 6 týdnů. Ostatní země jsou na tom hůře. Západní Evropa dováží z Ruska 25 % své potřeby plynu, z toho kolem 80% plynu teče plynovodem přes Ukrajinu. Německo získává z Ruska více než třetinu své spotřeby. Hrozí celoevropská krize. Pokud by omezení dodávek trvalo dlouho a zima zůstala chladná, mohlo by to postihnout velké zákazníky. Menší zákazníci (včetně domácností a malých firem) by žádné problémy neměli pocítit.

Tuto nebezpečnou situaci zjistilo Německo už dříve a proto se rozhodlo vybudovat nový plynovod a ropovod přímo z Ruska do Německa po dně Baltického moře. Tím se zbavilo nespolehlivých partnerů v tranzitních zemích. Však to v nich vzbudilo velkou nespokojenost. Bylo to zvláště v Polsku a v Litvě -- tedy ve dvou zemích, ve kterých panuje největší antikomunismus a nenávist k Rusku. Nejvíce těmto státům vadilo, že přišly o peníze z tranzitu plynu přes jejich území.

Podle posledních zpráv se situace měla zlepšit během úterý. Rusko slíbilo zvýšit dodávky plynu o 100 milionů kubíků a nahradit postiženým zemím výpadek v dodávkách. Svoji situaci s Ukrajinou si bude muset vyřídit jinak. Takže, snad tato krize skončí stejně rychle, jako začala. Přesto je to velké varování. Při ztrátě dodávek ze dne na den nemohou státy existovat. Bez plynu si lidé neuvaří jídlo a ti, co plynem topí, by mrzli ve svých bytech. Pekárny by nemohly péci chléb a restaurace by přestaly vařit. Ale zastavila by se i kola továren. Zkrátka bez plynu by nastal kolaps.

Ropa a zemní plyn jsou strategické suroviny. Bez nich se zastaví život v postižených zemích. Na potíže s dodávkami energetických surovin upozorňují odborníci už delší dobu. Nyní se nám dostalo prvního varování. Z dnešního pohledu se jeví rozhodnutí Německa o výstavbě plynovodu z Ruska do Německa po dně Baltického moře jako strategicky výhodné. Není dobré být závislý na nespolehlivých vládách tranzitních zemí. Ukrajina je příklad za všechny. Jedinou chybou je, že plyn z nového plynovodu bude až v roce 2010.

Stejně jako Němci, i my bychom se měli zamyslet nad naší energetickou závislostí. Před padesáti lety jsme byli plně soběstační ve výrobě plynu. V každém větším městě byla plynárna. A vyráběla svítiplyn z hnědého uhlí. Nedávno jsem psal o možné výrobě benzinu z hnědého uhlí. I v tom jsme byli soběstační. Následující rozvoj techniky a obchodu způsobil, že jsme se přeorientovali na dovoz. Teprve před pár lety jsem musel předělávat svůj plynový kotel na vytápění ze svítiplynu na zemní plyn. Dnes se ukazuje, že to nebylo tak výhodné, jak se to jevilo. Energetická soběstačnost je důležitější než klamný okamžitý užitek. Energetická soběstačnost znamená svobodu a nezávislost, což je v dnešním světě k nezaplacení. Zatím máme hnědého uhlí dost. A je škoda pálit ho v elektrárnách. Měli bychom už dostat rozum -- vybudovat nové atomové elektrárny a uhlí si schovat na výrobu plynu a benzinu. Jednou ho budeme potřebovat. Měli bychom lidi přesvědčit, že celou protiatomovou propagandu zaplatily olejové lobby, které vycítily nebezpečí z laciné a čisté energie z atomu. A protože měly dost peněz, mohly si dovolit spustit vylhanou kampaň. Bohužel, ti největší křiklouni, kteří si říkají ekologové, jim na to skočili.

Blíží se doba, kdy ropa a plyn budou za odměnu. Státy, které mají ruce na zdrojích nebo tranzitu plynu, si uvědomí svoji moc. A v případě potřeby nebudou váhat ji použít. Neposlušné státy se budou muset obávat uzavření kohoutků. A následné krize.

Pro Evropu jsou důležití 3 hlavní dodavatelé. Rusko, Norsko a Alžír. Norsko jede na plný výkon a proto by nemohlo výpadek Ruska nahradit. A dodávky z Alžírska končí ve Španělsku a Francii. Blízký východ má určitě také obrovské zásoby plynu, ale soustřeďuje se na dodávky ropy. Pokud přímo nepálí přebytečný plyn, tak se zatím o jeho využití příliš neuvažuje. Možná dnešní situace způsobí přehodnocení těchto praktik. Ale to bude ještě dlouho trvat. Blízký východ není stabilizovaná oblast a americké války včetně vyhrožování dalšími válkami dalším zemím situaci neulehčuje.

Jediný výsledek celé krize bude mít za následek zvýšení cen plynu. Dodavatelé vycítili možnost pro zvýšení cen a svých zisků. Přitom bychom měli mít na paměti, že Rusko dodává do Běloruska plyn za pětinu světové ceny. A určitě při tom neprodělává. Kdo tedy vydělává na takových krizích? Na jaro nám distributoři plynu slibovali desetiprocentní zvýšení cen plynu. Bude toto další zvýšení cen plynu opravdu jen o deset procent?