Útočným aktivistou je zejména Filip Sklenář (FS), který svou "filipikou" (viz např. BL 3. 2. 2005) plní stránky BL desítkami článků (viz rok 2005). Je také "duchem doby", že i tak seriózní periodikum jako BL preferuje svobodu jakéhokoli slova nad obsahovou správností. Námitka B. Cveka (5.1.), že "Josef Vít je rozumbrada.. a dělá chybu, že píše o faktech a ne o svých názorech.. a hází kolem sebe slova o věcech, které prostě jsou buď tak nebo naopak", mi mluví zcela z duše -- není-li zde výraz "duše" také indoktrinací ("Bože milý, jsi-li, spas duši mou, mám-li jakou", K. Havlíček). Tím spíše to však platí o sérii článků FS, jež jsou v ironizujícím duchu naplněna insinuacemi, výpady, neúctou (např. "co říci ke zvráceným výrokům předsedy Ekumenické rady církví.., viz Církve reagují na nový zákon, BL, 18.12.2005) a nesmysly všeho druhu (např. církev vždy bránila rozvoji vědy a pravdě, křesťanské víře se daří mezi primitivnějšími národy, náboženství svazuje a škodí svobodě jednotlivce -- jako vystřiženo z komunistického arzenálu!). Seriózní uchopení problému vždy vyžaduje solidní hloubkový ponor (reformační ad fontes), zde jde spíše o čeření hladiny hlasitým plácnutím do vody.. Ale to je také znakem doby, jak říkal náš profesor: Duté sudy nejvíc duní! Námitka, že přece mohou křesťané oponovat, je zde bezpředmětná: k takovému pel-mel, sesypanému do jednoho pytle, se nelze vyjadřovat. Celý obsah by se musel napřed vysypat, oddělit jednotlivosti a ty zasadit kus po kuse do mozaiky, jež by ovšem ukázala realitu v jiném světle. Ironií osudu se úvaha FN "O církevních odbornících na všechno, BL14. 4. 2005) vrací přinejmenším jako bumerang.

"Indoktrinace" předpokládá doktrínu, kterou poměřujeme, přičemž tu kritizovanou pokládáme za méně hodnotnou nebo dokonce škodlivou. Proti křesťanskému "světonázoru" stavěli komunisté tzv. "vědecký světový názor", k jehož axiomům patřilo zejména: Darwinova evoluce je nepopiratelná a vědecky prokázaná skutečnost, člověk -- to zní hrdě a žádný Bůh neexistuje. Dnes víme, že to poslední věda nerozřeší a samovolná evoluce přirozeným výběrem je hypotéza, nad níž se kupí čím dál víc otazníků.

Podle optimismu osvícenců je člověk schopen jednat mravně, tedy svobodně a nesobecky, i kdyby Bůh (jako soudce a zákonodárce) neexistoval. Kant sice popřel možnost rozumového důkazu Vyšší bytosti, ale Boha, svobodnou vůli a nesmrtelnost pokládá za nutný předpoklad mravního jednání. Velký kritik křesťanstva F. Nietzsche také nebyl bez osvícení, když napsal: "Je naivní si myslet, že morálka obstojí, chybí-li Bůh trestající zlo". Plodem "osvícení" měl být člověk, který "rozumově a mravně dospěl", vystačí si bez Poručníka a jeho ušlechtilým znakem bude úcta a tolerance k odlišnému názoru, byť by s ním nesouhlasil. Umění dialogu, správné a logické myšlení a obyčejná slušnost měla být základní výbavou tvora Homo sapiens. Vývoj a dnešní realita odkázaly tuto vizi do říše utopie; ale to už naznačila francouzská revoluce, když volnost-rovnost-bratrství změnila v krvavá jatka. Komunisté ještě přejali pseudokřesťanský mravní kodex -- ovšem bez prvých přikázání, jež jsou v křesťanství předpokladem svobodného jednání a přístupu k člověku: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z otroctví.. Nebudeš mít jiné bohy kromě mne". A "nebudeš se jim klaněti ani jich ctíti.. ani bohům zlatým, stříbrným, železným a jiným.." -- jak aktuální! "Kdo mě z pout mých vysvobodí.. jenom Láska ven vyvodí" se zpívá v jedné písni. "Ať jsi, kdo jsi, musíš někomu sloužit..", to zase zpívá Bob Dylan.

Svoboda je dnes chápána jako nejvyšší hodnota, nikdo mi nemá právo poroučet jak žít a jednat! Bible to nazývá svévole (po staru a "nemoderně" hřích). Jaké jsou důsledky takového "odnáboženštění" a tomu odpovídajícímu postoji k životu: sobectví, pýcha, agresivita, brutalita, hrubost, souručenství v tom či onom (nikotinovém, alkoholovém, drogovém) opojení, sex jako nejsnazší a nejméně náročná forma komunikace, krádeže, vraždy.. Noví VyVolení, u nichž se nezřídka snoubí potence s impotencí myšlenkovou a výrazovou, jsou nové idoly na potemnělé scéně lidství. A národ, z 80% zateizovaný, jak si FS pochvaluje (BL, 3.2.2005), dychtivě sedá k obrazovce, aby čímkoli zaplnil vtíravé "ducho-prázdno". Skutečně, co je české, to je hezké...

"Mne zajmi Pane můj, pak svobodný hned jsem", zakusil skladatel písně v Anglii doby probuzenecké. Že by (znepokojivé) tajemství svobody? "Kde je Duch Kristův, tam je svoboda" -- napsal a prožil, podle FS zřejmě epileptik, sv. Pavel. A co na téma svobody Ježíš? "Budete-li žít podle toho, co vám říkám, poznáte pravdu, a ta z vás udělá svobodné lidi..", a jinde "Kdo chce být mezi vámi veliký, ať slouží všem..". A shrnuje opět Pavel apoštol: "Neste břemena jedni druhých a tak plňte zákon Kristův". Nic většího nebylo lidstvu svěřeno; tady je možný jediný trend: odmítnout, znesvětit, pošlapat. Anebo prožít křesťanský paradox: Jít vpřed, znamená, obrátit se!

Vymizení lidské náboženskosti se není třeba bát. "Jdeme vstříc plně nenáboženské době", rozpoznal nacisty popravený teolog Bonhoeffer. A vyvozuje, že "naše křesťanství bude spočívat v modlitbách za svět a ve skutcích dobra konaných mezi lidmi". To je ta "stará víra", kterou se nechají někteří "naočkovat". Víra, která člověka osvobozuje k nesobeckým činům a humanizuje svět. Jen nebýt již se vším "hotov". Ti, co mají ve všem jasno, bývají zpravidla rychle hotovi i s druhými. Pýcha předchází pád, zase ta stará Kniha knih. FS sám sebe kvalifikuje jako "vymírající druh". Že by jistý způsob osvícení?