Rádoby luxusní hypermarket Carrefour, o něco levnější Albert. Spousta obchodů s botami, tričky a džínami, s rádoby luxusním nábytkem a bytovým designem. Redakční dům MAFRA. Hotely - "obchodnické" ubytovny. Pizzerie, pivnice, kavárničky. To je jedna tvář Angel city. Laciné krabicové víno chlastající alko-pankáči, špinaví, smrdící a opilí bezdomovci, zjevně mající kožní choroby a otevřené bércové vředy, hádající se o vajgla či slitky. Psi bez náhubků. Jedna policejní stanice padesát metrů daleko, další v metru. Policisté nikde. Městští strážníci občas parkující svůj malý autobus na pěší zóně, lhostejně ignorující hordu chlastajících a flákajících se postav. Je přece svoboda... Právně bezmocní hlídači supermarketů, kteří mohou hlídat tak pouze sami sebe. Občan zůstávající uprostřed hlavního města - uprostřed nákupní čtvrti - bezmocně sám, vydán všanc možné agresi podnapilých flákačů. Každý den. Ve dne i večer, o noci na Smíchově raději nemluvit. To je druhá část "andělského" města.

Obtěžován jedním takovým opilcem na zastávce autobusu 137 na nádraží na Knížecí, zavolal jsem včera v 21:39 linku 158. Sdělil jsem službu konajícímu důstojníkovi, že na zastávce obtěžují cestující tři podnapilá individua. Opáčil, že hlídka už jede. Konfliktní situace s výměnou názorů mezi mnou a opilcem trvala šest minut, než jsem nastoupil do autobusu 137. Za těch šest minut bych v případě násilného konfliktu, ke kterému tentokrát naštěstí nedošlo, byl buď zmlácený já , nebo onen opilec. Případně mohl být jeden z nás mrtvý. Ruka zákona by přijela nejspíše tak za půl hodiny, sepsat protokol...

K čemu jsou mi, pane policejní prezidente, vaši draze školení a draze placení policisté, jestliže jsem na linku 158 byl nucen sdělit službu konajícímu operačnímu důstojníkovi v 21:46, že jsou k hovnu, nedokázali-li přijet z policejní stanice vzdálené padesát metrů za šest minut? Jeho výmluvu, že záleží na tom, kde mají auto, považuji za výsměch. Záznam konverzace máte k dispozici v pražském operačním středisku a tento článek chápejte jako veřejnou stížnost.

Je prozatím - bohužel - vidět, že vlastní pistole ve vlastní kapse je rychlejší a spolehlivější, než chráněná, placená a cvičená ruka státu. Jako člověku, kritizujícímu pravicové pokusy o demontáž státu, jeho minimalizaci a privatizaci, se mi to neříká snadno. Ale taková je realita Smíchova. Taková je realita České republiky.