1. příběh - ten pravý bolševíček

Jeden za všechny: šikovný čtvrťák vynikal v každém sportu, který zkusil, a stal se ve třídě neformální autoritou. Měl smůlu, že jeho rodiče byli (řadovými) komunisty, táta navíc čerstvým poslancem místního národního výboru -- nehonorované funkce, do jaké se v roce 1986 nikdo nehrnul. Sametová revoluce vypukla ovšem i ve 4. třídě: denunciace, nadávky do malých bolševiků a rudých sviní doprovázely hromadné "mučeníčko", vedené novou neformální autoritou třídy.

Postižený kluk se začal bát chodit do školy. Nepomohla ani změna školy, měl fobii z posměchu, který nikdy předtím nezažil -- pravidelně dostával ráno migrénu. Základní a střední školu absolvoval s dvouletým zpožděním, ačkoli nikdy nepropadl. Příčinu migrén odhalil teprve dětský psycholog. Je jen náhoda, že příjmení nového vůdce třídy, malého šéfa "protikomunistického odboje", bylo Steigerwald?

2. příběh -- mládí vpřed

A další výdobytek sametové revoluce: Klub dětských angažovaných nestraníků, který se v roce 1990 zavázal bojovat proti komunismu do posledního dechu. Jeho zakladatelem se stal tehdy desetiletý syn známého astrofyzika. Také výchova k demokracii...

3. příběh -- mlčení jehňátek

Počítačový odborník, řadový člen KSČ s kritickým přístupem k praxi reálného socialismu. V podniku se stal jedním z organizátorů listopadové generální stávky (zatímco ředitel podniku vyhlásil, že každý, kdo se zúčastní, musí počítat s pracovněprávními důsledky). Lid zvítězil, v podniku bylo založeno Občanské fórum. Jeden z jeho mluvčích, "lidový mstitel", vznesl požadavek na odstranění všech komunistů z vedoucích funkcí v podniku. Náš odborník, další z mluvčích OF, však odmítl plošnou čistku a zorganizoval anketu. V ní zaměstnanci některým náměstkům vyslovili nedůvěru, ředitel jako dobrý, i když bojácný manažer dostal důvěru. Vzápětí praštil s rudou knížkou a o něco později z podniku vyhodil našeho odborníka, který ho z revolučních vírů vlastně zachránil. Co kdyby jednou promluvil, že...

4. příběh -- a přece se točí

Dělník, který se přes mistra vypracoval až na technického náměstka ředitele podniku. To však byla nomenklaturní funkce, pro níž bylo předpokladem členství v KSČ. Sametová revoluce to vzala šmahem ("pryč se všemi komunisty z vedení") a poslala ho zpět mezi dělníky. Podnik byl zprivatizován do stoprocentního vlastnictví renomované zahraniční firmy. Její vedení si šikovného dělníka a mistra brzy všimlo a dnes je zpátky ve funkci technického náměstka -- opět jen vlastní zásluhou. Pan profesor má pravdu: za socialismu i dnes platilo "kdo umí, ten umí a nikdo mu to nevezme". Ale předčasně zešedivělé vlasy vyhozených odborníků oněm "sametovým demokratům" zrovna čest nedělají.

5. příběh -- ti odporní estébáci

V osmdesátých letech se stal šéfem oddělení ve velké počítačové firmě, předtím prý pracoval v policii. Když se poprvé projevily jeho psychické problémy, ukázalo se, že ta bezpečnost, u které byl, nebyla Veřejná. Byl u Státní. Programátorem. Porušovat lidská práva by vůbec nebyl schopen. Konflikt svědomí se na něm podepsal tak, že byl několikrát dlouhodobě hospitalizován na psychiatrii a z podniku musel odejít.

Po listopadu jsem ho potkal v kutně františkánského mnicha -- snad takhle konečně najde duševní klid. Na něj si vždycky vzpomenu, když slyším bratra Kalouska, současného šéfa bývalé kolaborantské strany lidové, jak odmítá zrušit lustrační zákon s poukazem na to, že by se pak ti odporní estébáci dostali klidně až do vlády. Lítající třísky mu při kácení lesa evidentně vůbec nevadí -- stejně jako kdysi některým z těch, které tak hezky denuncuje.

6. příběh -- analytik řidičem

Byl kdysi členem elitní zpravodajské jednotky, která disponovala tehdy nevídanou schopností analyzovat sebrané informace z operativních složek. Této malé, ale o to utajenější skupině pomáhal na tu dobu vyspělý počítač, který byl nakrmen databází se statisíci údaji o pátrání, odposleších, sledování, stycích a životopisech zájmových osob. Údaje do tohoto počítače dodávaly i tehdy spřátelené služby. Vyskytovali se zde agenti tehdy nepřátelských služeb, diplomaté, obchodníci, politici, kulturní pracovníci, vědci, technici, montéři z montáží. Ekonomická kontrašpionáž. Totéž, co dodnes používá služba se stejným posláním, ale jiným názvem -- jako samozřejmost. V daleko obludnější podobě. Tehdy to byl osamělý výkřik hi-tech a několik nadšenců. Generál, který přišel na inspekci, byl unešen okamžitými a přesnými výsledky. S jednotkou měl dalekosáhlé plány. Jen do chvíle, kdy mu pracovníci neprozřetelně předvedli, co všechno vědí o jednom jeho kolegovi, který často jezdil na Západ. Mileneky, kšeftíčky, whiskoví kamarádi, pašování. Kdo, s kým, kdy a za kolik. Stačilo zadat jméno. Celý vějíř kontaktů, sahající od agentů, přes opilce, partajní tajemníky, po pašeráky kradených uměleckých děl. Data, místa, lidé, události. Životopisy, adresy, kontakty. Tiskárna chrlila další sestavy na papíře... Generál pochopil sílu výpočetní techniky.

Celá jednotka byla do týdne rozprášena. Databáze komisionelně zničena zvláštním útvarem, počítač vypnut a předán jakési vysoké škole, pracovníci přemístěni na různá oddělení Veřejné bezpečnosti po celé republice. Od Aše snad až k Užhorodu. Od terminálu počítače k psacím strojům Consul. S neviditelným škraloupem a bez možnosti se jakkoliv bránit. Toho analytika jsem potkal po sametu v soukromé firmě. Spokojeného. Lustrovaného. Analytik specialista, dnes už v důchodu, dělá "panského" řidiče a asistenta majitele. Je chodící encyklopedií... V té soukromé, kapitalistické firmě pomáhal zavádět výpočetní techniku. I databáze zákazníků. Obchodníky učil metodice. Dnes se tomu říká anglicky - knowledge base, data warehouse, customer relationship management. Řízení vztahů se zákazníky... A je to přitom stále totéž, akorát se za to daleko více platí.