Chceme-li definovat homosexualitu, definujeme ji jedině na základě sexuálních vztahů, v tomto případě ke stejnému pohlaví. Pokud je homosexualita takto definována, nezáleží už na tom, jestli dotyčný jedinec praktikuje sexuální styk. Náboženští odpůrci ale naopak činí rozdíl mezi sociální skupinou definovanou na základě sexuálních vztahů a praktickým naplňováním této definice. To pro začátek.

Jedna z mnoha věcí, kterými se liší evropský Východ a evropský Západ, je i fungování etiky v akademickém prostředí. Na Západě, a ovšem též i v USA, již tak dvě desetiletí probíhá úsilí o dobudování velmi formalizovaného systému. Ten sice byl již vytvářen dříve, ale jak ukázalo několika spektakulárních kauz, nefungoval natolik spolehlivě, aby jim mohl zabránit. Úlohu katalyzátoru sehrála pověstná studená fúze na konci osmdesátých let, kdy v globálním přímém televizním přenosu byl světu a lidstvu s velkou pompou oznámen objev, který se vůbec nekonal.

Měl to být objev termojaderné reakce odstartované za pokojové teploty. Při dodržení elementárních pravidel by k této celosvětové blamáži nemohlo dojít.

Podstatné v těchto dnech není to, že Gross a ČSSD se uspokojili odřezáním "zrádců" od jejich stranických funkcí a původně tolik žádanou "vládu bez politických špiček" rychle pohřbili na hřbitově dějin, zásadní věcí dneška jsou příští volby. Zdá se mi přirozené, že celá vládni krize mnoho občanů na dlouho dobu odradí od kolaborace s českou politickou garniturou. Vlastně nepřesvědčil nikdo, nejméně pak ČSSD a US-DEU.

Vědci zjistili, že došlo k obrovskému zrychlení rozpadu ozónové vrstvy nad Arktidou. Během zimy se jí rozložilo 30 procent.

Média podle odstupujícího premiéra Stanislava Grosse rozkládají ústavní systém a zpravodajské služby by se jimi měly zabývat. To řekl Gross v nedělním pořadu ČT 1 Otázky Václava Moravce a Mladá fronta Dnes se okamžitě ozvala.

I publicistika České televize proto zareagovala bleskurychle. Hned do pondělního pořadu Reportéři ČT zařadila reportáž dekonspirované kontrarozvědčice - novinářky Lenky Králové, která si tak může vyřizovat účty s policisty URNA. Do stejného pořadu pak zařadila i reportáž mladého konzervativce a antikomunisty ze setkání komunistických stran.

Nevím proč, ale nikde nechtějí otisknout následující úvahu, píše autor:

Server novinky.cz přinesl včera zprávu týkající se protestů slovenských maturantů proti opakování písemných maturitních zkoušek z matematiky, které tamní ministerstvo zpackalo rozesláním už vyplněných testů. Zpráva je to běžná a konvenční, a tak aby nebylo té nudy tolik, rozhodli se ČTK a příslušný novinář vytvořit závěr hodný soudobé žurnalistiky, píše Bohumil Kartous:

Schylovalo se ke katastrofě, ale přehnala se jinudy. Měna je klidná, HDP roste a národ je zachráněn. Napřesrok by snad měli maturanti účastnící se zábavných konkurzů hudebního průmyslu dostat u maturit generální pardon.

Italská novinářka, která byla zadržována v Iráku jako rukojmí, kritizovala americkou vojenskou zprávu týkající se usmrcení agenta, který ji pomohl osvobodit.

Tajného agenta Nicolu Calipariho zastřelili američtí vojáci, když doprovázel Giulianu Sgrenovou na letiště v Bagdádu.

Američtí vyšetřovatelé dospěli k závěru, že vojáci na Calipariho smrti "nenesli žádnou vinu". Italská vláda tuto vyšetřovací zprávu nepřijala. Premiér Berlusconi se k zprávě odmítl vyjádřit, protože podle něho vyšetřování "dosud neskončilo". Berlusconi se omluvil parlamentu za předčasné prozrazení této zprávy.

Percepcia globalizácie ako procesu liberalizácie svetovej ekonomiky a integrácie suverénnych štátov do zoskupení napomáhajúcim medzinárodnému obchodu privádzajú k mylnému záveru, že podstatou globalizačného procesu je ekonomika. Tá je len počiatočnou, preferovanou, a práve preto najviditeľnejšou vrstvou globalizácie. Jednou z primárnych príčin tohto neuspokojivého stavu je hodnotová orientácia hlavných protagonistov globalizácie. Takýto nekomplexný prístup je nesprávny, rovnako ako predstava, ktorej je produktom. Svetový politický systém je aj horizontálne viacúrovňový a globalizácia sa týka každej z nich.

Konference komunistických a levicových stran, která se konala o víkendu v pražském hotelu Olympik, překvapila přítomného místopředsedu KSČM Jiřího Dolejše tak, že se o její výsledky musel v sobotu podělit se čtenáři Práva. Jitka Götzová nazvala rozhovor s Dolejšem příznačně - "Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila".

Nedivím se. Dolejš přiznal, že průběh diskuze ukázal, jak různorodé jsou přístupy komunistických a levicových stran. Dolejše zarazilo i vystoupení představitelů Komunistické strany Ruské federace, kteří začali vyzdvihovat význam Stalina a informovali o některých svých iniciativách kolem jeho případné rehabilitace. To, co připadalo podivné na diskusi jemu, připadalo podivné i jiným přítomným. Ne tak poradci místopředsedy KSČM Exnera, zahraničněpolitickému expertovi Josefu Skálovi. Ve svém příspěvku se Skála dokonce odkazuje na první křesťanské obce, ale vzápětí hovoří o soudném stolci nad vlastnickým právem, které nazývá posvátnou krávou buržoazní legislativy.

Druhý den jednání konference FOTOGALERIE

Dvacáté století je stoletím, ve kterém socialismus přešel od vědecké teorie k její realizaci uskutečňováním společenského systému a dosáhl ohromných úspěchů, po kterých následoval vážný nezdar. Když se lidé na přelomu století podívají na historii uplynulých 100 let, jsou nadšeni skutečností, že socialistické hnutí se z malého pramínku stalo mohutnou řekou, významně měnící vzhled světa, posunující kupředu dějiny světa a pokrok lidské civilizace. Lidé jsou ale také silně šokováni a postrádají vysvětlení dramatických změn situace ve světě v závěru uplynulého století, kdy světové socialistické hnutí utrpělo vážné rány. Realita postavila před každého otázku, jak chápat historický proces uskutečňování socialismu.

Ak si do minulého týždňa niekto myslel, že s "vysokoškolskou reformou" je všetko v poriadku, stačí len schváliť zákon zavádzajúci poplatky na univerzitách, tak teraz je už vari každému jasné, do akej katastrofy sa naše vysoké školstvo rúti. Po zbabraných maturitách by mali ísť bokom jalové diskusie o tom, či poplatky v zásade univerzitám pomôžu, alebo nepomôžu. Všetko, čo minister Martin Fronc nazýva "reformou", treba okamžite zastaviť, lebo sa nám môže celý vzdelávací systém zrútiť ako domček z karát.

Vážený pán šéfredaktor, konečne som dostala šek na predplatenie si Slova na celý ďalší rok. Veľmi Vás prosím, aby ste ešte jeden mesiac s jeho zaplatením počkali, lebo začiatok roka bol pre mňa, pokiaľ ide o výdavky, obzvlášť náročný. Ako dôchodkyňa dávam aj niekoľko sto korún mesačne na lieky, ktoré nám stále zdražujú. 300 korún som dala v januári za "obzretie" radiátorov na účel namontovania meračov tepla, ďalšie peniaze ma stál odvoz smetí. Tie merače nám potom aj namontovali, ale minulý mesiac som za ne musela zaplatiť 2 800 korún a keby som tú platbu odložila, hrozili mi pokutou. A to by som už z dôchodku naozaj nezvládla. Preto Vás veľmi pekne prosím, aby ste vy počkali a z ďalšieho dôchodku už predplatné určite zaplatím.

Už pár mesiacov sme každodenne bombardovaní reklamami, ktoré budúcim dôchodcom sľubujú na staré kolená raj na zemi. Stačí sa len správne rozhodnúť a prestúpiť do tzv. druhého piliera, ktorý "sa jednoducho oplatí".

Ministerstvo práce a súkromné dôchodkové správcovské spoločnosti (DSS) nás presviedčajú, že privatizácia časti dôchodkového zabezpečenia, čiže dôchodková "reforma", nám akousi zázračnou logikou pričaruje tropické pláže, šťastný úsmev, nóbl oblečenie. Stretnúť sa možno aj s negatívnym poňatím reklamy. Niektoré spoločnosti apelujú na dôstojnosť budúcich dôchodcov -- veď nikto by predsa nechcel byť "chudobný ako kostolná myš a roniť krokodílie slzy", prípadne "ostať svojim deťom na krku". Menej sa však dopočujeme o tom, aké bremeno vešia na krk občanom vláda, ktorá "reformou" prihrala zisky z dôchodcovských peňazí súkromným spoločnostiam.

V dôsledku štátnej i súkromnej propagandy sa dnes mnohí ľudia na Slovensku domnievajú, že dôchodková "reforma" je nevyhnutná na riešenie problémov doterajšieho systému penzijného zabezpečenia. Ba veria, že sa vďaka nej približujeme Západnej Európe a Amerike. Opak je pravdou. Dôchodkovú "reformu" na slovenský spôsob neprijala doteraz nijaká krajina Západnej Európy a v Spojených štátoch sa o ňu zasadzuje iba súčasný prezident George Bush a jeho krajne pravicoví republikáni. V nasledujúcom článku profesor Joseph Stiglitz, nositeľ Nobelovej ceny za ekonómiu, vysvetľuje, prečo "reforma" v skutočnosti žiadne problémy dôchodkového systému nerieši a naopak, ešte ich zhoršuje.

Je to takmer zrakový klam: na obzore Japonska, i Európy a Ameriky, visí ťažký mrak dôchodkovej krízy. Problém je to reálny, i keď sa preháňa. Klam sa však nachádza v mnohých z plánov, ktoré sa vymýšľajú na jeho riešenie.

Komplexná ekonomická analýza ziskov a nákladov, ktoré sú spojené s tzv. dôchodkovou reformou, ukazuje, že ešte niekoľko generácií mať v skutočnosti lepšie dôchodky nebudeme.

Mnohí odborníci vážne pochybujú, že kapitalizačný pilier vôbec prinesie vyššie dôchodky, pretože investovanie nasporených peňazí bude buď riskantné, alebo málo výnosné. Aj keby však konečná suma na "výplatnej páske" mala presiahnuť terajšie penzie, zďaleka to pre dôchodcov neznamená zisk. Chýbajúce peniaze do priebežného systému totiž musia vložiť práve občania. Zväčšujúcu sa dieru bude každý rok plátať štát priamo zo štátneho rozpočtu alebo si na to požičia a zo štátneho rozpočtu bude neskôr splácať úver aj s úrokmi. Na jeden i druhý spôsob však môže použiť výlučne naše dane. Alebo zisky z predaja majetku, ktoré by mali patriť nám všetkým.

Strávil jsem víkend vypínáním televizí, píše Jim White v deníku Daily Telegraph. Nejen doma, ke vzteku svých dospívajících dětí, ale také v obchodech s elektronickým zbožím Dixons a HMV a dvě z tří televizí v naší místní hospodě.

Jednu z nich jsem vypnul zrovna, když se tam pohybovaly nějaké syrovátkové tváře ve vysílání MTV. Před televizní obrazovkou stál nějaký chlap, díval se na ni. Když jsem televizi vypnul, chvíli dál civěl na mrtvou obrazovku a pak prostě odešel, jako by se náhle probudil a vrátil do života.

Skoro nikdo si nepovšiml, že na ně televizní obrazovky přestaly klábosit, nikdo si neuvědomil, že jsem to udělal já. Mám totiž elektronický přístroj TVB-Gone (Televize, zmiz!), unverzální přípravek, který vypne skoro každou televizi. Není větší než přívěsek, jímž na dálku otevíráte dveře svého automobilu. Vejde se na kroužek s klíči a lze ho používat od pasu v naprosté anonymitě.

Je velmi obvyklým jevem, že význačné či až možná zvratové události v životě dosud významné dinosauří organizace naleznou reflexi i mezi mnohými z těch, kteří by ji byli jinak ochotni považovat už nanejvýše za dožívající folklór, píše čtenář Vladimír Pelíšek. Ostatně, většinou svých stále aktuálních postojů (byť vynuceně se postupně liberalizujících) si u informovanější veřejnosti - která je s rostoucím odstupem od pro uvedenou organizaci vynuceně dominantního středověku stále početnější - toto uskupení vysluhuje spíše (v lepším případě) mírné pobavení, v horším mírné i nemírné rozhořčení. Příspěvek pana Slámy byl z tohoto pohledu velmi vydařený, neboť ve mně sloučil tyto emoční reakce obě.

Katolická církev se v minulosti mnohokrát snažila o různé "reformy".

Neblahá praxe hromadného odsuzování bez důkladné znalosti kritizovaného objektu, která má v Čechách bohužel tradici, se mi nelíbí. Proto jsem v sobotu napsal poslancům Evropského parlamentu Jo Leinenovi a Alejo Vidal-Quadras Rocovi, jestli by mi nemohli poslat záznam tiskové konference z minulé středy. Záznam vystoupení druhého z jmenovaných jsem v pondělí dostal a tady máte jeho českou verzi. Nehodlám text nijak hodnotit, myslím jen, že je důležité, aby každý kdo má zájem, si ho mohl v plné šíři prostudovat.

Anglický originál najdete na mých stránkách, píše Jiří Staněk.

Karel Havlíček Borovský byl společensky nebezpečný, ať se vyjadřoval k čemukoliv. Katolicismus, panslavismus, národovectví a hlavně vídeňská vrchnost bývaly předmětem jeho "nebezpečného myšlénkování", které, jak napsal, nasál již v německobrodském gymnáziu.

Také nám dovedl přímo, nezištně a dobře poradit: "chceš-li v strachu, nepokoji žít, musíš k tomu vtip a rozum mít. Chceš-li dodělat se vezdejšího chleba, bývej hloupým, kde je toho třeba". Není nutno dodávat, že je hlavně popisován vztah k vrchnosti a čím vyšší, tím lépe. České vrcholné orgány jsou už dnes v Bruselu. Pokud tomu dosud není, tak si je tam postupně budujeme. Vše by mělo mít hladký, konsensuální průběh a ten je přece bez diskuse.

Kdybych nevěděl, že První máj je jako Svátek práce tradičně spojen s politickou levicí, měl bych letos naprosto opačný pocit. Nejviditelnější májové akce ve dvou metropolích České republiky totiž dělá politická pravice. V Praze proběhnou "petřínské slavnosti" pod patronací ODS. Jak nás upozorňují četné plakáty rozlepené po Praze, jejich účastníci si budou moci mimo jiné nechat věstit budoucnost renomovanou kartářkou. ODS ví, proč nám tuto možnost nabízí -- je to patrně ta nejspolehlivější prognostická metoda pro případ, že bude realizována modrá šance... V druhém největším městě republiky, Brně, už ovšem taková selanka nebude. Na akci sem totiž svolává své stoupence neonacistický Národní odpor. Šedesát let po druhé světové válce mají ulicemi Brna pochodovat nacisté.

Ke stanovisku předchozího výboru Společnosti pro Literární noviny, jak je zde formuloval Alexandr Kliment, několik věcných připomínek:

Revizní komisi Společnosti jsme sami nazvali "revitalizovanou", protože předchozí výbory Společnosti na dvě minulé valné hromady volbu nové komise vůbec nezařadily. Když jsem to výboru na schůzi redakční rady LtN 8. března vytýkal, člen výboru P. Pospíchal a šéfredaktor Patočka jednotně a silným hlasem odpověděli, že revizní komisi přece Společnost má. Dokud byla nečinná, existovala. Teprve ve chvíli, kdy se ujala své funkce a s odvoláním na stanovy, když to "vyžadují zájmy Společnosti", svolala mimořádnou valnou hromadu, přestala v očích výboru existovat. Odborník na spolkové právo nás však ujistil, že působnost a odpovědnost orgánu, který je pro fungování společnosti nezbytný, zaniká až volbou nového.

Stanovisko Výboru Literárních novin k situaci po "údajné valné hromadě 19. dubna 2005"

V posledních dnech se objevila různá nepřesná či dokonce nepravdivá tvrzení o situaci v Literárních novinách po údajné valné hromadě, která se uskutečnila dne 19. dubna. Valná hromada Společnosti se však sejde řádně dne 4. května. Dne 19. dubna se nejednalo o akci, která by pro situaci či postavení Literárních novin mohla mít jakékoliv právní či faktické důsledky. Pro klid a jistotu čtenářů, autorů i obchodních partnerů je ovšem zapotřebí uvést některé okolnosti na pravou míru.

Setkala jsem se v Ugandě také se skupinou dívek, členek organizace GLOVIMA, Hnutí pro slávu panenství, je to ugandský klub pro pohlavní zdrženlivost, který vede jedna evangelikálská církev, svědčí reportérka. Když jsem se jich zeptala, jak chtějí zajistit, že jim jejich budoucí manželé budou věrni, zvedla se jen jedna ruka. Jedna holčička v tartanových šatech se postavila velmi zpříma a řekla: "Budu se za něj modlit."

Dívky tvoří téměř polovinu z tří set tisíc dětí, podílejících se na válkách, podle zprávy, která uvádí, že jsou často unášeny, znásilňovány a používány bojovníky jako měna.

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.