Před více jak 150 léty došlo ke zrodu marxismu a socialismus přešel od utopie do oblasti vědy. Marx a Engels použili dialektický materialismus a historický materialismus k poznání zákonů vývoje lidské společnosti důkladnou analýzou základních rozporů lidské společnosti -- zvláště společnosti kapitalistické a poukázali, že vystřídání kapitalismu socialismem po dlouhém vývojovém období je nezvratným všeobecným trendem v rozvoji lidské společnosti. Na počátku 20 století napsala novou stránku dějin lidstva Říjnová revoluce v Rusku v r.1917, po které následovalo založení prvního socialistického státu. Socialismus na sebe upoutal pozornost v celém světě když se v polovině 20 století objevila řada zemí, které se rozhodly pro socialismus. Vznik socialismu ve 20. století zahájil novou epochu v dějinách lidstva, dal podnět k pohybu vpřed ve světových dějinách, dal podnět k pokroku lidské civilizace a výrazně změnil tvář světa. Oprávněně lze říci, že by svět nebyl takový, jaký je, bez vzniku socialismu.

Za prvé, socialismus dosáhl velkých pozitivních výsledků a získal cenné zkušenosti z  budování zcela nového společenského systému. Od doby zrodu vědeckého socialismu, zvláště pak po vzniku socialistických států, zaznamenala teorie a praxe socialismu podstatné rozpracovávání při hledání nového společenského systému, který by byl jiný než systém vykořisťování. Socialismus je systém, který zajišťuje politickou rovnost, který je vzorem všem občanům, který odstraňuje vykořisťování, který odstraňuje polarizaci mezi bohatými a chudými a který zakládá nový typ ideologie, morálky a kultury. V socialistických zemích veškerá moc patří občanům a občané jsou ve státě pány. Politická rovnost všech občanů je zaručena. Komunistické strany, zastupující a hájící zájmy převážné většiny občanů, vedou a podporují občany v uplatňování jejich moci ve státních záležitostech. Socialismus zavádí a praktikuje demokratické volby a demokracii při utváření politiky. Dává občanům pravomoc zavést demokratickou správu a kontrolu a zajišťuje jim zákonem rozsáhle práva a svobody. Respektuje a poskytuje ochranu lidských práv. Socialistické země mají socialistické veřejné vlastnictví jako základ svého ekonomického systému a postupně odstraňují systém vykořisťování. Socialistické země osvobozují a rozvíjejí výrobní síly s cílem uspokojit rostoucí materiální a kulturní požadavky občanů, usilují o eliminování polarizace mezi bohatými a chudými a prosazují konečný cíl, kterým je dosažení všeobecné prosperity. Socialistické země jsou advokáty socialistické duchovní civilizace, podporují socialistickou kulturu, posilují novou ideologii a morálku, intensivně pracují pro zvýšení morálních standardů občanů, úrovně vědy a podporují celkový rozvoj společnosti. Přes některé chyby a nedostatky při realizaci, prokázal socialismus bez jakýchkoliv pochyb svou přednost. Soudruh Jiang Zemin poznamenal: Praxe prokázala, že socialismus je ta správná cesta proletariátu a pracujících světa, kteří jsou vystaveni utlačování, ke změně svého osudu, k dosažení sociálního osvobození a vytvoření podmínek pro šťastný život.

Za druhé, socialismus pomáhá lidstvu vymanit se ze "začarovaného kruhu válek" a zajistit globální mír. Ve dvacátém století došlo k nevídané eskalaci rozporů mezi imperialistickými mocnostmi, které v řešení problémů svých vzájemných vztahů byly s rozumem v koncích a pokusily se krutými válkami dosáhnout nad svým protivníkem převahy a zničit ho, aby se samy staly vládci světa. Proto lidská společnost v krátkém časovém rozpětí tří desetiletí trpěla dvěma světovými válkami. Zrod a rozmach socialistických zemí pomohl společnosti homo sapiens dostat se postupně ze "začarovaného kruhu válek". Po úspěchu Ruské říjnové revoluce v r. 1917 sovětský stát učinil ihned prohlášení, že končí s účastí Ruska v první světové válce, přijal "zákon o míru", vyzval k uzavření mírové dohody bez podmínek, což ukončení první světové války uspíšilo. Ve druhé světové válce byl Sovětský svaz hlavní silou ve válce proti fašismu a k porážce fašismu rozhodujícím způsobem přispěl. Po druhé světové válce USA rozmístily své vojenské jednotky po celém světě, dávaly dohromady vojenské bloky a využívaly atomové bomby jako hrozby. Znovu svět dostaly do situace kdy mu hrozila válka. To, že SSSR v padesátých létech dokázal vynést na oběžnou dráhu satelit s lidskou posádkou, to že provedl úspěšnou zkoušku jaderné zbraně a zkoušky raket, to že Čína dokázala vynést na oběžnou dráhu satelit v šedesátých a sedmdesátých létech, to se stalo v celém světě významnou oporou odporu proti válce. Je možno říci, že bez neúnavného všestranného úsilí socialistických zemí a působení ostatních zastánců mírů proti válkami posedlým představitelům imperialismu, že bez probuzení se národů koloniálních a polokoloniálních zemí, podníceného socialismem, by již dávno byla na národy světa uvalena třetí světová válka. Po skončení studené války by bez společného úsilí socialistických zemí včetně Číny, dalších zemí, prosazujících spravedlnost a zastánců míru ze všech koutů světa, bez tohoto úsilí, zaměřeného proti "monopolárnímu světu", bez jejich výzvy k vytvoření nového mezinárodního ekonomického a politického uspořádání, by za existence hegemonismu nebylo možné mír a prosperitu udržet.

Za třetí, socialismus sehrál velmi důležitou roli při odstraňování a odstranění barbarského koloniálního systému. Kolonialismus a imperialismus uvrhl do otroctví, plundroval a vykořisťoval malé a slabé země a jejich obyvatele po časově dlouhé období. Kolonialismus a imperialismus rozdělily svět a vytvořily barbarský koloniální systém. Socialistické země povzbuzovaly a podporovaly úsilí o národní osvobození, které s koloniálním systémem skoncovalo. Úspěch říjnové revoluce inspiroval a dal důvěru občanům koloniálních a polokoloniálních zemí v jejich odporu proti koloniálnímu utlačování. Tento úspěch rovněž národněosvobozenecký boj myšlenkově vyzbrojil. Zvláště po druhé světové válce získalo národněosvobozenecké hnutí pod vlivem socialismu na síle a vyústilo postupně nezávislostí více jak 100 zemí. To způsobilo totální kolaps koloniálního systému, který představitelé kolonialismu a imperialismu praktikovali po staletí. Tento gigantický posun ve vývoji lidské civilizace a mezinárodního společenství úzce souvisí se zrodem a uskutečňováním socialismu.

Za čtvrté, socialismus přispěl k pokroku dějin a k rozvoji lidské civilizace. Přesto, že kapitalismus se chová k socialismu jako ke svému antagonismu, nemohlo by k vylepšením současného kapitalismu bez existence socialismu dojít. Světová ekonomická krize r. 1929 prokázala neudržitelnost tradované kapitalistické teorie o seberegulování kapitalismu trhem. Musela být nalezena nová cesta. Jako věc zcela nová bylo v SSSR zavedeno socialistické plánované hospodářství, jež se pro kapitalismus stalo zrcadlem, které mu umožnilo prodloužit si život. Podstata této metody je v intervenování státu a řízení na bázi tržních mechanismů bez fundamentální změny kapitalistického soukromého vlastnictví. Po druhé světové válce je kapitalistickými státy široce uplatňováno intervenování státu a řízení plánováním, čímž byly položeny institucionální základy poválečného fungování kapitalismu. Současně rozkvétající globální socialistické hnutí tlačilo kapitalistickou třídu barbarský kapitalismus reformovat tím, že krok za krokem začala zavádět systém veřejné sociální péče v modernizovaných kapitalistických zemích což pomohlo vytvořit relativně stabilní sociální prostředí, které fungování kapitalismu potřebuje.

Koncem osmdesátých a na počátku devadesátých let uplynulého století utrpělo světové socialistické hnutí vážné nezdary v důsledku drastických změn ve Východní Evropě a dezintegrace Sovětského svazu. Engels vyslovil názor, že velké historické události jsou vždy výsledkem "souhrnu sil" (v překladu z čínštiny do angličtiny je použit termín "combined forces" -- překl.) Drastické změny ve Východní Evropě a v Sovětském svazu, které šokovaly svět, nemají jen jednu či dvě příčiny. Ve skutečnosti je to důsledek naakumulovaných rozporů a krizových jevů v těchto zemích, které se zintensivnily a propukly za nových podmínek a okolností. Jde o souhrn celé řady faktorů. Mezi nimi úspěch západní metody "mírové evoluce" a odchod od reforem ke změně orientace jsou dvěma hlavními příčinami, které bezprostředně vedly ke zmíněným drastickým změnám ve Východní Evropě a k rozpadu Sovětského svazu.

Kolaps socialismu ve Východní Evropě a v Sovětském svazu není selháním systému a principů socialismu, nýbrž jde o selhání určitého modelu socialismu -- modelu sovětského. Je to tragedie, která má své příčiny v chybných přístupech vládnoucích stran v těchto zemích (nejdříve odmítnutí reformovat a po té úplně opustit). Sovětský model byl vytvořen Stalinem primárně na představě zastánců klasického marxismu o společnosti budoucnosti. Vzhledem ke krátkosti historického období a ke skutečnosti, že socialismus byl realizován v první zemi na světě a proto bez existujících zkušeností, v důsledku dogmatismu a subjektivní jednostrannosti v chápání, došlo v uplatňování vědeckého socialismu k mnoha nepochopením. Tento model byl svou povahou socialistický. Avšak byl to socialistický model se strnulostmi a deformacemi. Drastické změny ve Východní Evropě a v Sovětském svazu mají mnoho příčin a poskytují mnoho zkušeností, ze kterých je možno učinit závěr, že šlo o "vnitřní problém vládnoucích stran". Teng Siao-pching vyjádřil stanovisko: Jestliže Čína bude mít někdy nějaký problém, bude jeho příčina uvnitř strany. Z toho vyplývá klíčový závěr, že strana musí fungovat dobře. V minulém roce přijala Komunistická strany ČÍíny "Rozhodnutí o zvýšení schopnosti strany řídit", což vyžaduje, aby se celá strana soustředila na zajištění toho, aby Komunistická strana Číny jako strana vládnoucí, byla vždy stranou lidu a vykonávala státní moc ve prospěch občanů vědeckým, demokratickým, zákony dodržujícím způsobem. KS Číny musí být pragmatickou a správnost hledající vládnoucí stranou, která má čisté ruce, její jednání je čestné a která usilovně a efektivně pracuje pionýrským a inovačním stylem, Z hlediska základního přístupu musí být vždy marxistickou stranou v řídícím postavení, která představuje trend rozvoje čínských pokrokových výrobních sil a orientaci čínské pokročilé kultury a která obhajuje základní zájmy převážné většiny populace Číny. Musí si udržet svůj progresivní charakter bez ohledu na jakékoliv zkoušky a potíže, kterým bude vystavena a musí vést občany Číny všech etnických skupin k vybudování silné a prosperující země, ke zmlazení Číny a k vytvoření harmonické společnosti, ve které lidé mohou žít šťastně a spokojeně. Je to dědictví a rozvoj marxismu, myšlenek Mao Ce-tunga, teorie Teng Sia-pchinga a krystalizace lekcí z drastických změn ve Východní Evropě a v Sovětském svazu.

Z drastických změn ve Východní Evropě a v Sovětském svazu vyplývá, že současný socialismus má na výběr tři možnosti, či tři cesty, a sice:

• Držet se rigidního sovětského modelu a odmítat reformu, což vede do slepé uličky.
• Provést jeho radikální reformu, což ale také nikam nepovede.
• Nebo setrvat na základních principech socialismu, provést reformu a současně otevření se světu, což jedině povede k prosperitě socialismu.

Kolaps socialismu ve Východní Evropě v Sovětském svazu neneguje historickou nevyhnutelnost vzniku a uskutečnění socialismu, nýbrž dokumentuje, že cesta realizace socialismu bude trnitá. To si lidé v minulosti dostatečně neuvědomovali. K přesvědčení, že realizace socialismu je dlouhý a trnitý proces vedou také tyto konkrétní důvody:

Socialismus je projekt velkého společenského experimentu. Jako je tomu u každého jiného vědeckého experimentování, nelze počítat s jeho úspěchem bez předchozích zkoušek, které nevyjdou. Socialismus je bezprecedentně nová záležitost, kterou Lenin přirovnal k výstupu na dosud neprozkoumanou a nikým neslezenou velehoru. Uvedl: Buďme připraveni na tisíce potíží, buďme připraveni na tisíc pokusů a nejen to, až uděláme tisíc pokusů, musíme být připraveni ještě na tisící prvý. Proto poznání zákonitostí realizace socialismu je procesem cirkulace praxe -- zhodnocení -- další praxe -- další zhodnocení, během kterého nutno počítat s chybami a nezdary všeho druhu.

Jaké důležité zkušenosti vyplývají pro komunisty z osmdesáti let budování socialismu? Teng Siao-pchingova odpověď na to je, že o tom co je socialismus a jak jej budovat nemáme ještě úplně jasno. Uvedl: Měli bychom si osvojit mnoho zkušeností, z nichž nejdůležitější je tomuto problému rozumět. Teng Siao-pching řekl, že revolucionáři mají sklon k překotnosti. Máme dobrý úmysl vstoupit do komunismu brzy, ale to nám často ztěžovalo, abychom při analyzování subjektivních a objektivních podmínek viděli situaci v její nerůžové realitě a tím jsme si ztížili poznávání zákonitostí světového vývoje. Praxe donutila komunisty, aby k chápání reality přistupovali praktičtěji. Jsou střízlivější, dlouhou a trnitou cestu socialismu si nemalují na růžovo. Dramatické změny ve Východní Evropě a v Sovětském svazu dále přispějí k chápání, že cesta socialismu je dlouhá a trnitá. .

Skutečnost, že socialistické země dvacátého století budovaly socialismus v celkových podmínkách ekonomického a kulturního zaostávání, staví před socialisty těžkou otázku: jak konsolidovat plody socialistické revoluce v ekonomicky a kulturně zaostávajících zemích a jak k realizaci socialismu přistoupit a pokračovat. Tak jak Lenin opakovaně po Říjnové revoluci uváděl, že na rozdíl od "těžko na začátku, snadněji po té" v západních, ve vývoji pokročilých zemích, bude situace "snadno začít, těžko pokračovat" pro uskutečňování socialismu v zemích ekonomicky a kulturně zaostávajících. Jsou pro to tyto důvody:

• Za prvé je to obtížné mezinárodní prostředí. Ekonomicky a kulturně zaostávající země budou po dlouhé období obklopeny rozsáhlým oceánem silného kapitalismu a budou pod stálou hrozbou zničení ze strany kapitalistických států, ztěžující jejich mírový vývoj.

• Za druhé je to kontrast v úrovni ekonomického vývoje, který je pro socialistické země vážnou výzvou. Protože mají slabou ekonomickou základnu a tudíž i nevýhodné výchozí postavení, potřebují takovéto socialistické země dlouhé historické období k tomu, aby dohnaly rozvinuté kapitalistické státy a prokázaly přednost socialismu nad kapitalismem.

• Za třetí jeto slabá teoretická průprava a nedostatek praktických zkušeností. Představa zastánců klasického marxismu o budoucí společnosti je založena na rozvinutých zemích. V zaostávajících zemích nenacházejí pro uskutečňování socialismu ani teoretickou průpravu ani praktické zkušenosti.

Světové socialistické hnutí utrpělo na konci uplynulého století vážný nezdar a bude potřebovat ke své revitalizaci opravdu dlouhou dobu. Záleží na tom, jestli my budeme úspěšní ve své práci a budeme rozvíjet v Číně prosperující socialismus vysoké úrovně. Jak Teng Siao-pching poznamenal: Budeme-li úspěšní v rozvoji socialismu v Číně, usnadní to nejen cestu zemím třetího světa, které tvoří tři čtvrtiny populace světa. Co bude ještě důležitější bude to, že prokáže světu, že socialismus je jedinou vhodnou cestou a že socialistický společenský systém je lepší než kapitalismus.

Velké proměny ve světě přinesly s sebou nové příležitosti a výzvy socialismu. Mír a vývoj představují hlavní proud současného světa. Věda a techniky jdou kupředu úžasnou rychlostí, akceleruje ekonomická globalizace a trend vývoje, směřujícího k multipolaritě se stal nezvratným. Soupeření v souhrnné síle státu, kterou představuje síla ekonomická, síla vědecká a technologická, síla vojenská a jeho soudržnost, se stává stále ostřejším. Přes své mnohé rozpory se kapitalismus, pokud nedojde k mimořádným událostem, v novém století nezhroutí. Socialismus ani neodumře, ani nebude ve velmi krátké době realizován. Za takových okolností bude na dlouhou dobu fenoménem "jeden svět, dva systémy".Socialistické země jsou nyní konfrontovány se "dvěma strategickými věcmi": Doma považovat hospodářský rozvoj za hlavní úkol, provádět socialistickou výstavbu s cílem prokázat na faktech přednost socialismu před kapitalismem a nedovolit, aby "mírová evoluce" proti socialismu mohla zapustit kořeny. Ve vztahu k zahraničí se komplexně obeznámit a správně vést jak soupeření tak spolupráci s kapitalistickými státy, zvláště se státy rozvinutými. Můžeme využít zkušenosti kapitalismu k budování socialismu.

Jako společenský systém je socialismus na světě jen 80 let, což je z hlediska světových dějin krátká doba, Socialismus je s hlediska svého vývoje teprve v začáteční etapě. Avšak svým vznikem a výsledky svého vývoje prokázal velikou vitalitu. S hlediska budoucnosti má socialismu před sebou jasnou perspektivu.

Z hlediska mezinárodního prostředí je možno konstatovat, že v současném světě existuje na počet mnoho a s hlediska intenzity velikých rozporů. Za normálních okolností není pravděpodobně, že by došlo ke sjednocení Západu proti socialistickým zemím. Po éře studené války směřuje svět k multipolaritě. Rozpor mezi socialismem a kapitalismem je nadále základním rozporem současného světa, ale v současné době není již tím hlavním rozporem, který je určujícím a dominujícím v trendu vývoje světa. I když Amerika a Evropa mají stejnou ideologii, nemají stejné zájmy. Za existující ideologické odlišnosti se Západem, mají socialistické země některé společné zájmy s některými západními státy. Tak jak se ekonomická globalizace prohlubuje, mezinárodní vztahy se stávají komplikovanějšími a vzájemná závislost mezi státy se zvětšuje. Samozřejmě, Západ setrvává u svého strategického cíle "pozápadnit" a rozdělovat socialistické země a ani neuvažuje o tom se tohoto cíle vzdát. Proto musíme být stále na pozoru. Za situace, kdy Západ pokračuje ve svých pokusech uplatňovat "mírovou evoluci", je na socialistických zemích samých zda si společenský systém zachovají nebo jej změní. Pokud socialistické země dokáží dobře řídit své domácí záležitosti, mezinárodní antikomunistické síly u nás nic nezmohou. A dále, socialistické země se také od kapitalistických států učí a za existence vzájemných rozporů spolupracují s nimi. V zájmu konsolidace, zdokonalování a rozvíjení socialistického systému, musí socialistické země přistupovat komplexně a postupovat uváženě ve vztazích soupeření a spolupráce s kapitalistickými státy, zvláště s těmi rozvinutými, metodou dvojjediného přístupu.

Při srovnávání síly socialismu a kapitalismus v současné době, můžeme obecně říci, že kapitalismus je bohatší, silnější a bojovnější než socialismus. To se však - posuzováno s dlouhodobého hlediska -- změní.

Když se v minulosti posuzovalo, který systém je lepší, projevovala se tendence srovnávat socialismus s "rozvinutým" kapitalismem, aniž se bralo v úvahu, že jiný kapitalismus existuje na rozsáhlém území, které tvoří rozvojové země. Jeden kněz z Nicaragui napsal v r. 1994 článek do mexických novin, ve kterém poukázal, že tisk oznámil s velkou slávou celému světu, že socialismus utrpěl porážku, aniž by se zmínil o větším významu perspektivy nezdaru systému kapitalismu.

Kapitalismus je totiž úspěšný jen pro 10%, maximálně 20% z celkového počtu světové populace. Z pohledu zemí "třetího světa", ve kterých žije většina obyvatelstva v chudobě, je kapitalismus neštěstím a jeho odstranění má přednost před zmařením socialismu. Vzhledem k tomu, že kapitalistickému systému vlastní rozpory budou stále pokračovat a proto, že je není možné v rámci kapitalismu nějak podstatně změnit a vzhledem k tomu, že se socialismus po využití zkušeností z nezdarů vyvíjí zdravěji a nabývá na síle, bude v dlouhodobém výhledu docházet ke změnám v poměru sil mezi kapitalismem a socialismem ve prospěch socialismu.

Z hlediska perspektiv se socialismu otevřely nové vyhlídky. Došlo k velké změně názoru v základní otázce co je socialismus a jak jej budovat.

• Za prvé: Časové rozpětí budování socialismu a komunismu bylo prodlouženo a jejich dosažení posunuto.
• Za druhé: Chápání stádií uskutečňování socialismu se stalo realističtějším.
• Za třetí: Vůdčí ideologií a cestou uskutečňování socialismu již není jediný "jednotný model", nýbrž důraz je kladen na postup, odpovídající specifickým podmínkám v každé jednotlivé zemi, na cestu socialistického vývoje v souladu s charakteristickými národními rysy.
• Za čtvrté: Teorie socialismu zdůrazňuje nyní více než kdykoliv před tím pozornost rozvoji ekonomiky, zvyšování životní úrovně obyvatelstva a celkovému zlepšování životních podmínek člověka.
• Za páté: Teorie socialismu došla k závěru, že neexistuje rozpor mezi socialismem a tržním hospodářstvím.
• Za šesté: Aniž by byla dávána přednost západnímu systému více politických stran, je nutné podporovat socialistickou demokracii, uplatňovat socialistický právní řád a vybudovat socialistický právní stát.
• Za sedmé: Bez vázání se na "dva paralelní trhy", kapitalismu a socialismu, brát v úvahu, že socialismus není možné uskutečňovat "při zavřených dveřích".

V podmínkách "jeden svět, dva systémy", které budou existovat na dlouhou dobu, bychom si měli osvojit vědecké poznání současného kapitalismu a podle toho provádět styky s vnějším světem. zvláště s rozvinutými kapitalistickými státy. Reforma doma musí jít ruku v ruce s otevřením se světu. Nový přístup a otevření se světu dodává socialismu velkou vitalitu. Potvrzují to úspěchy v Číně v posledních dvou desítiletích v důsledku uskutečňování socialismu způsobem, který odpovídá čínským charakteristickým podmínkám -- v zemi s pětinou obyvatelstva světa.

Socialismus v Číně má za sebou 55 let své existence. Od přechodu k socialismu do současnosti dosáhla Čína velikých úspěchů, ale také sešla z cesty a dokonce měla velké nezdary, takové jako "kulturní revoluce". Po třetím plenárním zasedání jedenáctého ústředního výboru Komunistické strany Číny čínští komunisté správně sumarizovali historické zkušenosti, integrovali marxismus s čínskými národními podmínkami a uskutečnili druhý velký posun v rozvíjení marxismu vytvořením marxismu současné Číny -- teorii Teng Siao-pchinga.

V souladu s touto vědeckou teorií byla zformulována základní linie strany "jedno centrum, dva základní body" a připravena široká cesta budování socialismu v Číně způsobem, odpovídajícím národním podmínkám. Přesto, že socialistická Čína musela čelit četným ekonomickým, politickým a přírodním výzvám, dosáhla v průběhu posledních více jak 20 let osvobození a zvýšení efektivnosti svých výrobních sil, rychlého růstu celkové síly země a životní úroveň obyvatelstva se postupně trvale zvyšuje. Miliony Číňanů jsou nyní ještě pevnější v přesvědčení, že jen socialismus může Čínu zachránit, že jen socialismus může Číně zajistit rozvoj. Jsou ještě pevnější v rozhodnutí a důvěře, že cesta k socialismu v Číně v souladu s národními podmínkami je správná. Socialismus v Číně nejenom ve své existenci pokračuje, nýbrž byl provedenou reformou zdokonalen. Pronikavé úspěchy socialistické Číny, které upoutávají pozornost v celém světě, jsou ztělesněním jednoznačné převahy a přednosti socialismu a živým konkrétním důkazem veliké vitality socialismu.

Na přelomu století lze při pohledu zpět a do budoucnosti světového socialistického hnutí oprávněně konstatovat, že "velký nezdar" v důsledku drastických změn ve východní Evropě a v Sovětském svazu, je již na věky záležitostí uplynulého dvacátého století. To, co svůj život ukončilo, je rigidní, praxí překonaný model socialismu. To, co vstoupilo do života, je rozsáhlou oázou vědeckého socialismu.

Reforma dodala veliké lodi socialismu novou hnací sílu. I když její plavba je vstavena nebezpečí pod hladinou skrytých útesů a nebezpečných mělčin, řízena tvůrčím způsobem rozvíjeným marxismem, dopluje loď socialismu určitě ke břehům světlé budoucnosti lidstva.

Přeložil Ing. Jiří Sobotka, CSc