Půl století přerušený přirozený ekonomický i politický vývoj nelze zřejmě během patnácti let dohnat, pokřivené vnímání hodnot narovnat, mezilidské, vlastnické i pracovněprávní vztahy obnovit a zařadit se mezi standardní demokracie, byť by si to kdo sebevíce přál.

Manažerské i politické schopnosti mnohých stále spočívají spíše v moci, nežli moc v jejich schopnostech. Podle mého názoru se příliš mnoho lidí v jeden moment otočilo na obrtlíku. Změnili rétoriku, využili známostí a styků, ideologické fráze nahradili frázemi tržními bez hlubších znalostí a sebemenších morálních zábran.

Příliš mnoho vysoce postavených lidí proto připomíná socialistické kapitalisty jako nesmiřitelného, samolibého a arogantního nadutce s chrastícím měšcem a politika jako neomylného vševěda varujícího lid před nepřáteli, Evropskou unií, před NATO, před sudetskými Němci, před jinými stranami.

Vážím si lidí, kterým jakékoliv postavení ani příslušnost nikdy neubralo na slušnosti a zdravém rozumu. Za životní prohru v osmapadesáti nepovažuji, že nevlastním firmy, nikdy jsem nevstoupil do žádné politické strany ani žádnou nezaložil.

Trápí mne však, že jsem se, zřejmě jako většina spoluobčanů, dlouho a trestuhodně domníval, že proto mohu mlčky mnohé přehlížet a tolerovat.

Nabývám stále silnějšího přesvědčení, že prosperita většiny spočívá, kromě nezbytných znalostí a pracovitosti i v míře její pokory a respektu k léty prověřeným demokratickým zákonům a morálním zásadám, v její odvaze je permanentně zveřejňovat a prosazovat nejen v politice. Našel jsem proto v sobě odvahu zveřejnit nepatrnou část vlastních vnitřních myšlenek.